K současnému vývoji v Somálsku

Nový stát Jubaland má prezidenta

27. 6. 2013 / Petr Komers

Když se 15. května stal prezidentem Jubalandu Ahmed Mohamed Islam, kterého zvolila drtivá většina z 500 delegátů přítomných v Kismayu, znamenalo to de facto potvrzení vzniku nového státu na jihu Somálska. Byl tím završen zhruba čtyřletý postupný proces, dostatečně dlouhý na to, abychom mohli nově vzniklý Jubaland považovat za státní útvar s poměrně pevnými kořeny, a tedy snad i lepší budoucností. Velmi dobrá zpráva, vezmeme-li v úvahu, že o Kismayo se dlouhá léta vedly tuhé boje a jeho dobyvatelé se tu střídali jak na běžícím pásu.

Nový stát zahrnuje tři z bývalých osmnácti somálských regionů: Gedo, Dolní Juba (Jubbada Hoose) a Střední Juba (Jubbada Dhexe), dohromady čítající ch odhadovaný jeden a půl milionu obyvatel. Název Juba je odvozen od stejnojmenné řeky (v češtině obvykle uváděna jako Džuba), která protéká touto oblastí a je vedle řeky Šebeli nejvýznamnějším tokem Somálska -- obě řeky přitom zasahují prakticky jen jih země. Jubaland patří k nejúrodnějším oblastem Somálska, a má potenciál produkovat podstatné množství zeleniny a ovoce. Další trumf nového státu pak představuje samotné Kismayo, druhý nejdůležitější přístav na somálském pobřeží Indického oceánu po Mogadišu.

Zmíněné tři regiony Jubalandu se nalézají v nejjižnější části Somálska, a nepřekvapuje, že to byla právě sousední Keňa, jež se v posledních letech nejvýrazněji angažovala na formování nového autonomního státu, který pro ni může představovat určitou ochrannou, nárazovou zónu před nestabilními oblastmi kolem Mogadiša, kde má dosud poměrně silné posice poloteroristická islamistická skupina Al-Šabáb (Hnutí mladých bojovníků). Kritici Jubalandu poukazují právě na zjevný keňský zájem. Na poměrné stabilizaci tohoto do nedávna neklidného území se však značným dílem podílely i jednotky Etiopie a Africké unie. A na vzniku vlastního státu mají bez pochyby zájem zejména místní.

Další somálský stát

Současné Somálsko je tudíž v tuto chvíli rozparcelováno na několik rozdílných státních či polostátních celků. Když v lednu 1991 došlo ke svržení režimu Siada Barreho a propukla občanská válka, jako první se od válečného chaosu prakticky vzápětí distancovala severozápadní část Somálska, kde byl již v květnu toho roku vyhlášen nezávislý stát Somaliland. Ten se nachází zhruba na teritoriu bývalého britského protektorátu stejného jména, který zde fungoval až do roku 1960. Somaliland se od počátku drží stranou nepokojů, jimiž byla a dosud je zmítána hlavně jižní část země, a těší se značné stabilitě -- od roku 2002 dokonce funguje jako pluralitní demokracie s pravidelným cyklem voleb, a zatím úspěšně.

V roce 1998 vyhlásily autonomní stát rovněž další severní regiony, které představují skutečný "roh" Afriky, a to pod názvem Puntland, v připomínce polobájné Puntské země, zmiňované ve staroegyptských pramenech. Také Puntlandu se podařilo uklidnit situaci na svém území a nastolit fungující režim, jejž ovšem právě v letošním roce čeká zatěžkávací zkouška, první všeobecné svobodné volby. Puntland však na rozdíl od Somalilandu netouží po nezávislosti, naopak usiluje o sjednocení Somálska na principu federativních států. Není tedy divu, že právě puntlandský prezident Abdirahman Mahamud Farole a další představitelé Puntlandu přivítali vznik Jubalandu s neskrývanou radostí a okamžitě vyslali čerstvě zvolenému jubalandskému prezidentovi srdečná blahopřání.

Zbytek území Somálska zůstává zatím ne zcela přehledný. Na jih od Puntlandu se v roce 2006 začal formovat další stát, Galmudug (spojující region Galgudúd a část Mudugu), jehož vůli po vlastní správě měla rovněž potvrdit volba prezidenta v loňském roce. K té sice došlo, na rozdíl od Somalilandu a Puntlandu lze však Galmudug zatím stěží označit za funkční celek.

Od Galmudugu na jih už se nalézáme ve žhavé zóně kolem Mogadiša. Hlavní somálské město vstává z trosek, vrátila se do něj i federální vláda, ale její posice je zjevně silnější na mezinárodním poli než ve vlastní zemi. Po loňské transformaci se jí dostalo uznání jakožto jedinému representantu budoucího Somálska a podpory OSN i jednotlivých velmocí. Ve skutečnosti si však ministři najímají pokoje v hotelích s ochrankou a ani ve vlastním Mogadišu se neodváží vyjít volně na ulici. Oblasti kolem hlavního města dosud z velké části ovládá radikální Al-Šabáb, který na jednu stranu stále více ztrácí své posice, na druhou stranu pořád zůstává silnou -- a tou největší -- hrozbou pro stabilitu země, která se mezitím postupně dává dohromady. V současnosti dokonce hrozí rozptýlení jeho bojovníků do dalších oblastí, jež sice Al-Šabáb nedokáže ovládat, zato v nich dokáže drasticky škodit: guerilla několika set přívrženců tohoto hnutí se takto nedávno usídlila až na dálném severu, přímo na sporném pomezí mezi Somalilandem a Puntlandem.

Aktualita a budoucnost

Vznik Jubalandu lze v tomto kontextu vnímat rozhodně jako nadějný krok. Příklad Somalilandu a Puntlandu už po letech dostatečně ukázal, že cestou vzniku menších států lze poměrně solidně zajistit klid a politickou funkčnost na lokální úrovni. Somaliland dokonce zatím dokázal eliminovat i klanové pnutí a vytvořit systém na bázi politických stran, Puntland je pak na nejlepší cestě jej následovat. Oba státy zažívají prosperitu, které se v rámci celého Somálska těšit nemohly. Jak říkají Puntlandští: "Předtím tu bylo jen Mogadišo, a nikdo se nestaral o to, jak strádá zbytek Somálska. Teď máme vlastní správu, narůstající města, která se stávají skutečnými regionálními centry." Jim a Somalilandským dvacet let mogadišského válčení paradoxně spíš prospělo.

Mogadišská vláda však loni při schůzce v Garowe kývla na federativní stát spíš neochotně. Pocit, že Mogadišo už nebude jediným středobodem budoucího státu, je pro ni těžko skousnutelným soustem. Ostatně její reakce po zvolení prezidenta Jubalandu byly příznačně rozpačité. Den volby a dny následující přitom přinesly pozoruhodné zvraty. Po oficiálním prohlášení Ahmeda Mohameda Islama za prezidenta Jubalandu v domácím somálském rozhlase vysílal pro změnu Hlas Ameriky v somálštině, že za prezidenta se prohlásil Barre Adan Šire Hiiraale, politik, který předtím působil v Přechodné somálské federální vládě (předchůdci dnešní federální vlády) a který se přitom voleb v Jubalandu vůbec neúčastnil... Tato historka naštěstí neměla dalšího pokračování, neboť volby byly mediálně pokryty dostatečně na to, aby Hiiraaleho prohlášení nikdo nebral vážně. Nicméně někteří spatřovali v rušivé episodě snahu federální vlády narušit situaci v Jubalandu. Tato verze se však zatím nepotvrdila. Federální vláda sama moc uznání pro nový stát nemá, leč využila alespoň této události k tomu, aby vyzvala Somaliland ke zvážení účasti na budoucím federálním státě. Na což Somaliland vzápětí reagoval podrážděným odmítnutím -- zdá se, že po dvaadvaceti letech klidu nemá důvod uvažovat o něčem jiném než o samostatnosti, byť zatím nebyl oficiálně uznán žádným zahraničním partnerem. Nadšeným stoupencem federalismu však zůstává Puntland, jehož postoj dobře vyjadřuje prohlášení prezidenta Faroleho po obdržení zprávy o úspěšné volbě jubalandského prezidenta: "Puntland prohlašuje, že ti, kdo se snažili zabránit vytvoření státu Jubaland, znovu neuspěli. Tito brzditelé si přejí, aby Somálsko zůstalo zapleteno v bludném kruhu bídy a chaosu, avšak proces, který vedl ke vzniku Jubalandu, poslal jasný signál, že somálský lid usiluje o mír, bezpečnost, demokracii a jednotu v rámci federativní republiky." Pokud Jubaland dokáže upevnit své autonomní postavení, bude mít Mogadišo proti sobě minimálně 11 z původních 18 regionů. Somaliland a Puntland zabírají dohromady osm regionů (o dva z nich se však přou mezi sebou), Jubaland zahrnuje další tři, Galmudug de facto jediný, což mu ovšem podle dohod v Garowe nezajišťuje dostatečný mandát k vyhlášení státu. Další stát se rýsuje v kukuřičné zóně severně od Jubalandu, v regionech Bay a Bakool, k nimž by se logicky mohla přidat i přímořská Dolní Šebeli (Shabeellaha Hoose). Jeho vznik je však zatím hudbou budoucnosti, také proto, že část jejich území dosud ovládá Al-Šabáb. Vznik Jubalandu, za jehož uklidnění bojovali kromě místních i keňští a etiopští vojáci, tak znamená další postup v naději na mírové Somálsko. Vyvstává další malý stát (území obývá necelý jeden a půl milionu obyvatel), který by také mohl být sto vytvořit funkční lokální vládu a zajistit klid na dalším kousku neklidné somálské půdy. Jsou to pomalé krůčky k budoucímu sjednocení Somálska ve formě federace. Bude jich ještě potřeba několik, a zabere to čas. Avšak už v tuto chvíli snad můžeme s optimismem říci, že většina Somálska vstupuje do éry poválečné.

Vytisknout