Nic nového pod sluncem

27. 6. 2013 / Václav Novotný

Můžeme si položit otázku, co ponejvíc ohrožuje postavení politických stran, a to bez rozdílu. Je to občanská společnost. Největším nebezpečím se potom stávají odbory, iniciativy a hnutí, které jsou schopny se domluvit a táhnout za jeden provaz k prosazení cíle, na kterém se shodly.

Ani v tomto okamžiku nemají odbory, iniciativy a hnutí zajištěný úspěch. Jako příklad lze uvést předání požadavku na předčasné volby prezidentu republiky v Lánech, tedy akci, která je spojená s mediální prezentací, průvodem a shromážděním.

Tak jako na minulých demonstracích pod heslem STOP VLÁDĚ, tak i na všech akcích organizovaných iniciativami a hnutími se pokaždé objeví jeden nezvaný host, jehož prezenci by mu mohl závidět kdejaký studentík. Jeho prezence je totiž stoprocentní. Jmenuje se Zdeněk Ponert a svému hnutí dal název Skutečná demokracie, aby podtrhl, že jakýkoli jiný demokrat než on skutečným není. Jak se tento neskutečně "skutečný demokrat" projevuje a co hlásá?

Cíl této skupiny je v podstatě jediný. Znehodnocení, narušení programu, rozpoutání hádek, vnesení rozkolu mezi různá hnutí a naprostá devalvace jejich obrazu v médiích. Neexistuje způsob, jak tomu zabránit. Používaná metoda na rozložení, kompromitování svolané demonstrace, happeningu je známá a bohužel nezničitelná.

Zvolíte si tezi, například o nutnosti odstranění politických stran z ústavního systému. S tou vystupujete a nepřipouštíte diskuzi. Kdo s vámi nesouhlasí, z toho uděláte komunistu, vládního zaprodance, nepřítele lidu.

Ke zvýšení dojmu použijete státní symboliku, dobře padnoucí oblek a zvýšený hlas. Teatrální gesta samozřejmě nemohou chybět.

Jak potom vypadá sebelépe připravená akce demonstrujících v médiích? Samozřejmě tristně. Kde kdo si poklepe na čelo se slovy: "Tak tohle má být naše lepší budoucnost? To tedy pěkně děkuji."

Média se Ponerta a jemu podobných budou vděčně chytat, neboť diskredituje to, z čeho mohou mít vládnoucí elity oprávněný strach: diskredituje takticky - a hlavně demokraticky - postupující hnutí, která mohou překonávat uměle vyráběné bariéry a vystavěné zdi mezi občany. Důsledkem aktivit Ponerta a jemu podobných je otrávenost účastníků, občanů, kteří se chtějí akcí účastnit, ale ne být spojováni s někým, kdo až nápadně připomíná parodii na Ch. Chaplina (kdy jenom to už tady bylo - ovšem ne jako fraška, ale jako tragédie?).

Výsledkem jsou skepse, nechuť pokračovat v jakémkoli úsilí, otrávenost, prohlubující se deprivace. Při první takto Ponertovou skupinou nabourané aktivitě některé z iniciativ se ještě můžeme domnívat, že jde o chybu, o neplánovaný rozkol. Pokud se tak stane již po desáté, po padesáté, po sté, je téměř jisté, že se jedná o záměr.

Snížení občanské aktivity je vítaným, kladně hodnoceným výsledkem ze strany vládnoucích elit.

Existence iniciativ a hnutí (naprostá většina je zaměřena proti bývalé vládě P. Nečase) může mnohým nevonět. Jsou však - a zůstanou součástí občanské společnosti. Jak se mohou bránit proti své dehonestaci a marginalizaci?

Vzájemnou podporou, naprostou inertností vůči jakýmkoli pokusům o sabotáž (aneb, ať si mluví, pro nás neexistuje), vnitřní soudržností a přesvědčivostí. Zvýšením účasti na akcích je pak možno něčeho docílit. Docílit prolomení pasivity občanů - aby jejich hlasy měly v případě předčasných voleb význam - aby lidé nešli jenom jednou za čas někomu hodit svůj hlas - ale aby definovali, co od těch, které volí, požadují. A aby deklarovali, že budou na svých požadavcích trvat.

Že jsou iniciativy předmětem zájmu bezpečnostních složek, dokazují samotné každoroční zprávy BIS. Bylo by na místě vznést požadavek k odtajnění dokumentů, zda některé skupiny nejsou nástrojem infiltrace s cílem znehodnocení občanských aktivit. nebo si počkáme na nějakého českého whistleblowera.

Možná by bylo pod sluncem hned o něco jasněji.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 27.6. 2013