17. 5. 2013 / Štěpán Kotrba
"Do poslední chvíle se staral o jiné lidi," uvedl jeho syn, Martin Komárek pro svou redakci. Smrt Valtra Komárka překvapila všechny, kteří ho znali. Vitalita, s jakou působil až do svých posledních dnů, nepřekvapovala. Věděli jsme, že přesvědčit profesora Komárka k tomu, aby venčil v parku jezevčíka jako zasloužilý důchodce, nelze. Zúčastnil se sjezdu ČSSD v Ostravě, hovořil i na sjezdu SPOZ v Praze. Patřil mezi těch několik málo moudrých ekonomů, pro které teorie nejsou modlou, ale návodem pro humanistický ideál. Návodem, jak v praxi zlepšit život lidí, jak porobeným přinést svobodu a možnost rozhodovat samostatně o svém osudu. Člověk byl pro něj vždy na prvním místě. Žít znamená nechat žít. A život učinit plným. Zdá se to jako banalita, ale pro profesora to byl úhelný kámen života.
Nechci vyjmenovávat vše, co ho potkalo během 82 let jeho života. Necítím se být povolán k psaní encyklopedických hesel o muži, který jako ekonomický poradce kubánského ministra průmyslu Che Guevary přispěl k přežití Američany nenáviděného symbolu "jiného světa" - Ostrova svobody, k vítězství vůči Batistovu totalitnímu systému. Obdivoval Guevarovo nasazení guerillisty, snahu formovat revoluční vizi budoucího světa, ale krotil jeho romantismus. Komárek o Guevarovi řekl: "Myslel, že když nezměníme sebe, nezměníme svět, a vůbec nedocenil, že lidi, kterým zachutná moc, vykoupená krví, taky nebudou schopní ideálů.... Obrovský krok zpátky ale udělal v tom, že svou vizi založil na násilném boji, stejně jako dnes Hamas, nebo také Izrael."
Komárek se jako ředitel Prognostického ústavu Akademie věd v letech 1986 až 1992 zasloužil i o "sametovou" podobu převratu v Československu. Pak byl tváří listopadových událostí roku 1989. Ti, kteří několik let pracovali pod jeho vedením, získali kompetence k změně, která neuvrhla nový systém do turbulencí hyperinflace, transformovala ekonomiku i politiku bez násilí a krve. A on stál v druhé řadě. Jako vicepremiér, zodpovědný za ekonomickou transformaci. Cítil z té doby dluh - ne vše se podařilo tak, aby byl architekt změny spokojen. Proti Klausovi, Dybovi a Kočárníkovi jeho demokratická vize neměla šanci. Jeho angažmá v sociální demokracii nejlépe vyjádřilo jeho levicový životní postoj. Smiřoval nesmiřitelné, zklidňoval neuvážené nápady a svou autoritou se stavil vždy na stranu rozumu, nikoliv zájmů.
Znal jsem ho dlouho, už od devadesátých let, kdy skromně stál v pozadí za Milošem Zemanem. Věděl, že jeho bývalý podřízený chyby nedělá a byl rád. Nepotřeboval funkce, nepotřeboval moc. Nesnášel ale prázdné žvanění těch ostatních. Nebyl ješitný, ale vždy připraven rozvážně poradit, obětavě pomoci. Jako "mládě" jsem ho obcházel uctivým obloukem, naslouchal mu, pozoroval ho a poctou pro mne bylo, že si mne vůbec pamatoval a byl jsem rád, když chtěl se mnou některé otázky nových technologií, médií či politiky levice konzultovat.
Naposledy jsem spolu vtipkovali na sjezdu SPOZ, kde se podivoval, že se setkáváme tak často a pořád na sjezdech.
V osobě Valtra Komárka odešel z české politiky demokrat, nástupce masarykovské ideje skromnosti a mravnosti v politice. Loučím se s ním citátem Ernesta Che Guevary:
Hasta la victoria siempre!
Foto: Štěpán Kotrba
6.11. 2014 / Štěpán Kotrba
Nadace Železné opony; Evropské hnutí v České republice a Informační kancelář Evropského parlamentu se rozhodly pojmout "vzpomínkové konference" k 25. výročí "sametového" převratu poněkud jinak. Uspořádáním setkání veteránů obou stran pověřily 5.1...