OTÁZKA PRO ČESKO:

Smí prezident rozhodovat o morálních kvalitách univerzitních profesorů?

18. 5. 2013 / Jan Čulík

Společnost se opět nesmiřitelně rozdělila, tentokrát v kauze univerzitní profesury Martina Putny. Dostáváme celou řadu reakcí ve smyslu, že je Putna údajně neuctivý homosexuál a kolegové z jeho branže (Putna je původně rusista) poukazují na různé jeho údajné záporné charakterové rysy. No a co? Je však fakt, že "skandál" nastolil několik neřešených otázek zásadního charakteru. Bylo by jistě na pováženou, kdyby se z možnosti získat univerzitní profesuru vylučovali "bouřliváci" - lidé, kteří se svými postoji a svým myšlením filozoficky, sexuálně či nábožensky vymykají zavedenému konsensu. (Přitom Putna se myšlenkově nijak pražskému establishmentovému konsensu nevymyká, svým dílem i svými postoji je, zdá se, blízko "generaci Respektu" - všem těm taberym a šídlům, právě proto ho také hájí: jeho akademické dílo mi připadá hodně jednostrunné. Ale nikdo nemá právo hodnotit ideologicky výsledky akademické práce a Martin Putna udělal ve svém oboru hodně, proto ho také univerzita při nominaci na profesuru hájí.)

Opakuji tedy, bylo by pro Českou republiku velkým problémem, kdyby se blokovala nominace na profesuru kvůli ideologickým či náboženským důvodům anebo kvůli sexuální orientaci profesorského kandidáta.

Zůstává však otázka morální. Je možné v dnešní České republice, kde žádná morální měřítka nejsou, někomu odmítnout profesoru z morálních důvodů? Podle informací, kterých se dostalo Britským listům, je údajně příčinou Zemanova váhání nad nominací Martina Putny na univerzitní profesuru určitý údajný morální poklesek. Právě proto prý Zemanovi za odmítnutí Putnovy profesorské nominace děkovali církevní hodnostáři.

Víme o tom, že od počátku své nominace na prezidenta Miloš Zeman zdůrazňoval, že chce být "aktivním prezidentem" a zasahovat do všeho. Zdůraznil to i ve svém nedávném projevu v parlamentu. Neztotožňuju se s názorem Karla Dolejšího, který se obává, že chce Miloš Zeman systematicky omezovat demokracii, posilovat moc prezidentského úřadu a vytvářet v ČR systém putinovského typu. Myslím si, že demokratické záruky v Česku jsou dostatečně silné, aby se to nestalo.

Zeman ve svém předvolebním rozhovoru pro Britské listy poukázal na to, že součástí jeho posuzování nominantů na univerzitní profesorské posty bude i morální integrita. V českém kontextu je taková snaha vstupovat s hodnotícími měřítky tohoto typu do společnosti, která v žádné hodnoty kromě "svobody" nevěří, naprosto výbušná.

Vzpomeňme na "skandál", který vyvolal před několika týdny Štěpán Kotrba svou úspěšnou stížností Radě Českého rozhlasu na Adama Drdu, jehož komentář, otevřeně urážející část českých voličů, by nikde jinde na světě ve veřejnoprávní vysílací instituci nebyl přijatelný. Celá česká establishmentová mediální obec se jako jeden muž postavila v Praze za Adama Drdu a proti Štěpánu Kotrbovi a argumentovala, chybně, že prý jde o "útok na svobodu projevu". Podle pražských novinářů si přece novinář smí ve veřejnoprávní médiu říkat co chce, může si médium klidně ukrást pro vyjadřování svých osobních a sobeckých předsudků. Svoboda je podle pražské mediální obce nade vše. Že by hrála roli nějaká etická hlediska?

Neznáme přesné podrobnosti údajného Putnova "morálního poklesku", ale ať je tomu jakkoliv, zdá se, že Miloš Zeman i jeho prezidentská kancelář udělali další velké mediální faux pas. I kdyby tyto podrobnosti vyšly najevo, mám velké pochybnosti, zda dá pražská mediální společnost přednost morální integritě před ničím neomezovanou svobodou. Bude varovně poukazovat na pokusy nového prezidenta posilovat své pravomoce tím, že chce morálně hodnotit profesorské kandidáty, přestože to nikdo zatím nedělal. Vyskytnou se také jistě útoky v tom smyslu, jako "kdo si Zeman myslí, že je, aby nastoloval nějaká morální měřítka".

Kromě toho, protože nevíme, co je přesně podstatou věci a příslušné údajné dokumenty jsme neviděli, nelze vyloučit možnost, že Zemanovo váhání nad schválením profesorské nominace pro Martina Putnu je založeno na nesprávném úsudku či nepřesných informacích - podobně, jako se to Zemanovi v poslední době stalo už několikrát.

Celá aféra tedy vyvolává dvě otázky: 1. Je vůbec v dnešní české společnosti přijatelné, aby někdo vytahoval nějaká morální měřítka a 2. smí to dělat prezident a není to jen záminka pro nepřípustné posilování jeho moci?

Ať je tomu jakkoliv, celá záležitost ohledně Martina Putny se v této etapě jeví pro Miloše Zemana jako další mediální katastrofa. Prezidentská kancelář neměla rozšířit informace o tom, že prezident nechce schválit Putnovu profesuru. Páteční podvečerní prohlášení, ústupek prezidentské kanceláře v tom smyslu, že "zatím nic nebylo oficiálně rozhodnuto", je fiasko. A když už sakra vyšly najevo informace, že prezident nechce schválit Putnovu kandidaturu, měly být zveřejněny i důvody. NELZE rozšířit zprávu "Putnu nominovat nechci, ale důvody vám neřeknu". To je mediální amatérismus nejhoršího kalibru. Nebyl na Pražském hradě opravdu nikdo, aby vysvětlil, že s tímto postojem Zeman proti sobě poštve veškerá média a nelze se tomu ani moc divit?

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 17.5. 2013