Netvrdím, že současná praxe chovu hospodářských zvířat je v pořádku

15. 5. 2013 / Karel Dolejší

Pan Mikula vznáší otazník na tvrzením, "že jsou hospodářská zvířata živena na marginální půdě". Měl jsem zato, že z mého textu je naprosto jasné, že nic takového ani náhodou netvrdím; psal jsem o tom, že současná praxe průmyslového chovu hospodářských zvířat přímo konkuruje výživě lidí v chudých zemích světového Jihu a ani náhodou jsem ji neztotožňoval s dnes víceméně nevyužívaným potenciálem pastevního chovu na marginálních půdách. Co tvrdím je, že chov hospodářských zvířat per se nemusí nutně probíhat na úkor výživy lidí, což je aktuálně pravda a je to také zcela oprávněně kritizováno.

Pokud jde o argumentaci kvalitou života chovaných zvířat, pak pastevní chov představuje vůči průmyslovým kravínům či velkodrůbežárnám opravdu podstatný rozdíl, a to jak pokud jde o výživu, tak o prostředí. Samozřejmě je nabíledni námitka, že cílem chovu je stejně usmrcení zvířete, což bývá většinou pravda (ale ne úplně u drůbeže a dojnic). Otázkou ale zůstává, zda a kdy se mám cítit provinile: Pokud sním zvíře, které prožilo relativně šťastný život v podmínkách neprůmyslového chovu, nebo pokud zkonzumuji například "nevinný" salát? Není příliš antropocentrické vidět zvířata jako nám blízká a proto trpící, kdežto rostliny jako něco pouze tupého a necitlivého?

A není snad pravda, že člověk je zvíře - a zvířata se navzájem požírají zaživa?

Vytisknout