Loučení s Milošem Pohorským

16. 5. 2013 / Lubomír Brožek

Konfucius řekl, že veškeré zlo pramení z nevědomosti. Mnohdy se stačí jen rozhlédnout kolem sebe, abychom si uvědomili, kolik je v téhle větě pravdy. Ale můžeme to říci i opačně: poznání, pochopení, vzdělání a vhled jsou zdrojem laskavosti, mírnosti a lidskosti. Jistě, nemusí to platit vždy, ale v případě literárního kritika a historika Miloše Pohorského to stvrzuji bez váhání. Upřímně řečeno, za celý dlouhý čas, kdy jsme se znali a setkávali, mě doopravdy zarmoutil pouze jednou -- uplynulou sobotu, 11. května 2013.

V poslední době jsme se nevídali nijak často. Spíše vzácně, až výjimečně. Což bylo, s ohledem na věk a zdravotní stav, pochopitelné. Vlastně jsem s ním naposledy déle seděl, když (pln obav, má-li ještě dost sil) promýšlel svůj příspěvek k máchovské monografii u příležitosti 200. výročí básníkova narození. Bylo u něho dost nezvyklé slyšet pochybnosti, normálně býval vždy plný energie a entuziazmu.

Připomeňme, že Miloš Pohorský se narodil v Praze 4. listopadu 1929. Po maturitě na Akademickém gymnáziu vystudoval estetiku a literární vědu na Filozofické fakultě UK. Následně působil jako asistent na katedře české a slovenské literatury, literární vědy a estetiky a později se věnoval literární vědě v Ústavu pro českou literaturu ČSAV. Zprvu jako vědecký aspirant, později jako vědecký pracovník. V šedesátých letech externě přednášel na Filozofické fakultě a Novinářské fakultě UK. Byl i externím dramaturgem FS Barrandov a rovněž spolupracoval s nakladatelstvím Čs. spisovatel, v němž byl v roce 1990 jmenován ředitelem. V letech 1994--1998 vyučoval na katedře české literatury Pedagogické fakulty UK.

Podílel se edici spisů Antala Staška, Jana Nerudy, Ivana Olbrachta, Vladislava Vančury, Karla Čapka, jeho jméno nechybí ani u třísvazkového výboru z díla Boženy Němcové. Zabýval se díly generačně blízkých autorů -- Ladislava Fukse, Jana Otčenáška, Jiřího Šotoly, Milana Kundery, Vladimíra Párala či Karla Misaře a samozřejmě autory blízkými jeho odbornému zaměření, jakým byl právě Karel Hynek Mácha. Ale dost již výčtu. Jsou jistě povolanější, kteří na nikoho nezapomenou, nikoho nepřehlédnou, nikomu neuberou, až budou obzírat široký odborný horizont, který Miloš Pohorský obsáhl. Pro mě je nejpodstatnější jeho lidskost. Neboť, ruku na srdce, o kom dnes můžete říct, že vás zarmoutil pouze jednou:

V sobotu, 11. května 2013 zemřel na kardiologickém oddělení vinohradské nemocnice literární historik a především nesmírně laskavý člověk, PhDr. Miloš Pohorský, CSc.

Myslím, že se sluší, zvláště v dnešní nelaskavé době, přijít se rozloučit s laskavým člověkem. Poslední rozloučení se bude konat v pátek 17. 5. 2013 v 15 hodin ve Velké obřadní síni strašnického krematoria.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 16.5. 2013