Předaný kolík Milana Valacha

19. 5. 2013 / Marek Řezanka

Přispíval též na Britské listy, kde se snažil ideu přímé demokracie přiblížit co největšímu počtu lidí. Byl to člověk, kterému nezáleželo pouze na své osobě, na svém já. I když mohl některým lidem připadat jako člověk cynický a autoritativní, opak byl pravdou. Byl to člověk mimořádně citlivý a vnímavý. Člověk, kterého však nesmírně dráždila prázdná klišé, za něž se schovávají různé mocenské elity a která jim mají dodat punc legitimity.

Byl to člověk, který sice tvrdě vystupoval proti pokleskům církví, především té katolické, přesto věřil. Věřil v člověka, v jeho svobodu, v jeho zodpovědnost a v jeho schopnost se rozhodovat. Poslední léta zasvětil tomu, aby vybudoval hnutí, kterému nepůjde o dosažení moci, ale o vytvoření takových podmínek, aby občané měli větší rozhodovací práva. Aby zde existovala společnost, která nehodí přes palubu jakoukoli skupinu svých spoluobčanů -- dlouhodobě nezaměstnané, handicapované, ženy samoživitelky, seniory v důchodu, atp. Sám byl upoután na vozík, přesto neúnavně za svou vizi sociálně spravedlivější společnosti bojoval. Přednášel, psal, účastnil se různých demonstrací.

Vybudoval hnutí, které sice nemá za sebou mocné mecenáše -- naopak se proti nim vymezuje -- zato neúnavně poukazuje na selhání stávajícího systému a hledá řešení. Obhajoval nástroj obecného referenda, s tím však, že musí být vytvořeno takové prostředí, aby každý z nás měl maximum relevantních informací a aby mocenské elity nemohly výsledky referend dle libosti vetovat. Ruku v ruce s referendy potom kladl důraz na družstevní podniky. Je to běh na dlouhou trať, často vypadá neutěšeně a marně. Přesto je třeba ho nevzdávat.

Milan Valach patřil k těm, kteří si porážku nepřipouštějí. Kteří jsou schopni se sebezapřením pokračovat přes všechny nepřízně a překážky. Kteří dovedou člověka probudit z letargického spánku a vlít mu novou naději.

Byl to člověk, se kterým bylo možné nesouhlasit, ale nešlo si ho nevážit. Nic nepředstíral, nedral se k moci, nepřetvařoval. Nestal se mediální celebritou -- a také o to nestál. Přátele si však získat dovedl. Považuji se za jednoho z nich -- a jsem rád, že jsem ho znal, i když jenom zhruba poslední tři roky. Imponovala mi jeho energie, jeho chuť se o něco snažit, i když si člověk připadá jak kapka v oceánu. Měl jsem Tě rád, Milane, se všemi Tvými přednostmi i nedokonalostmi. Budeš nám chybět. Dále tu však zůstávají lidé, kteří budou ve Tvém díle pokračovat. Kteří se budou bít za to, aby myšlenka přímé demokracie nebyla zneužita někým, kdo je chce toliko použít jako výtah k moci, aby prosadil své partikulární cíle (Bárta, Okamura, atp.).

Rozhodně jsi ve svém životě něco dokázal -- a jsem přesvědčen, že to nebylo zbytečné. Odešel jsi ve chvíli, kdy jsi našel své pokračovatele, kdy se o Hnutí za Přímou Demokracii přece jen mluví a kdy jsou za tímto hnutím viditelné výsledky -- například diskuse se studenty protestujícími proti výsledku voleb na jihu Čech. Jsi jako běžec ve štafetě s tím, že svůj úsek jsi uběhl, jak nejlépe to šlo -- a nyní je na nás ostatních, jak si s předaným kolíkem povedeme.

Díky, Milane, za vše.

Stránky Milana Valacha: ZDE

Milan Valach na BL: ZDE

Stránky Hnutí za Přímou Demokracii: ZDE

Vytisknout