Ke Klausovu novoročnímu projevu:

Přirozená solidarita nemůže nahradit fungující právní stát

1. 1. 2013 / Boris Cvek

Václav Klaus už od dob, kdy se o kritiku poměrů v ČR pokusil jeho prezidentský předchůdce, neustále vyvolává dojem, jako by "blbá nálada" byla věcí naší psychologie a jako by ti, kdo ji "vyvolávají", záměrně chtěli něco nějakými nepravdivými představami ničit. Jenže "blbá nálada" pramení ze způsobu vládnutí, postaveném na rozkrádání veřejných peněz a potlačování veřejného zájmu. Klaus se vždy tváří, že tohle není podstatné, že tu není žádný opravdu reálný důvod k "blbé náladě".

Samozřejmě takový postoj má vést k tomu, aby česká politika mohla "fungovat" tímto způsobem dál. Když nemáte šířit blbou náladu, nesmíte mluvit o tom, jak se tu vládne, nesmíte přijít s žádnou kritikou, která bolí, můžete pouze akademicky debatovat, což je, myslím, podle Klause podstata svobody projevu. Je to stejné jako případ pacienta, který potřebuje vyřezat zhoubný a bolestivý nádor, ale místo toho se mu podá nějaký tlumící prostředek a zakáže se mu na realitu myslet, aby neměl "blbou náladu". Tolik obecně k projevu prezidenta republiky, nyní bych chtěl poznamenat něco konkrétněji k jednotlivým pasážím.

"Přes všechny problémy, které nás právě teď provázejí, neprožíváme žádnou katastrofu. Materiálně žijeme ve stavu, jaký žádná z generací našich předků nepoznala."

BC: Myslím, že to by mohl říci soudruh Štěpán lidu této země i v roce 1989. Mohlo by se také říci, že se nám žije lépe než lidem v Africe a že proto bychom měli být šťastni a držet hubu a krok. Ta otázka ale je, proč se nám tady nežije jako třeba lidem v Dánsku či, abych vzal mnohem bližší případ státu, který býval chudší a zaostalejší než Česko, v Rakousku? Katastrofu uvidíme, pokud se srovnáváme s vyspělým světem. Ani po 23 letech od pádu bývalého režimu u nás nefunguje právní stát a politika stojí na rozkrádání veřejných peněz.

"Drtivá většina z nás si -- na rozdíl od nich -- parlamentní demokracie velmi váží. Mezi námi ještě žijí ti, kteří pro demokracii a naši republiku nasazovali své životy."

BC: Musím říci, že si parlamentní demokracie vážím jako způsobu veřejné kontroly veřejných peněz, jako způsobu tvorby zákonů a kontroly exekutivní moci. Máme však také parlamentní demokracie třeba v zemích bývalého SSSR a nedá se říci, že by tam parlamenty tyhle role vskutku naplňovaly. My v Česku jsme, řekl bych, blíže té postsovětské realitě.

Náš parlament dodnes nebyl schopen schválit zákony o státní službě, o majetkovém přiznání, nedokázal zrušit anonymní akcie, zastavit hazard (v otázce hazardu jsme na tom, myslím, hůře než v Rusku) atd.

Zase se u Klause uplatňuje tentýž přístup jako u "blbé nálady": dívejte se na povrch, nešťourejte se v ničem, tvařte se, že to je fungující parlamentní demokracie, když máte parlament a svobodné volby. Jenže takový povrchní pohled nerozliší mezi fungující parlamentní demokracií a "parlamentní demokracií", která má jenom zakrýt rozkrádání veřejných peněz a zločinnost.

"Dnes je situace jiná. Mezi vládou a opozicí a na ni navázanými či jí konkurujícími protestními iniciativami a hnutími je vykopán hluboký a stále více se rozšiřující příkop. I míra individuální nespokojenosti a občanského vzdoru přesáhla běžnou mez. To jsou fakta stejně nepopiratelná jako to, co nám říkají statistické ročenky."

BC: Je to jako s tím pacientem, kterého jsem zmínil výše. Jeho nemoc postupuje bez ohledu na to, že o ní nemluví a snaží se na ni nemyslet. Nespokojenost ve společnosti přirozeně roste s tím, jak se její nemoc zhoršuje. Už v roce 1998 volili lidé ČSSD právě proto, aby došlo k vyšetření, potrestání a nápravě zločinů a křivd 90. let, jenže místo toho obě hlavní strany začaly spolupracovat na stabilizaci systému, který z těchto zločinů a křivd 90. let vzešel. Je jasné, že pokud je vláda ve společnosti založena na rozkrádání veřejných peněz, společnost strádá a strádá o to více, když přijdou zlé časy v hospodářství. Majetek se nedistribuuje na základě výkonu (pokud tím "výkonem" není schopnost krást), nedostává se k lidem schopným, kteří by mohli být hrdi na svou práci a kteří posouvají společnost po všech stránkách dopředu, ale dostávají ho různí šíbři, "podnikatelé" a podnikavci, kteří se ochomýtají kolem politiků od komunálu až po Hrad a parazitují na celé společnosti, retardují ji a ještě svádějí vinu za parazitismus na sociálně potřebné.

"Neklid mezi nás vnáší i evropská dluhová krize a zaostávání v soutěži s těmi zeměmi, které Evropa ještě před nedávnem za svého konkurenta vůbec nepovažovala. Jsou to země, kde se stále ještě tvrdě pracuje."

BC: Tady se taky dříve "tvrdě pracovalo" jako v oněch prezidentem zmíněných zemích... zaměstnanci tu také neměli svá práva, děti vymetaly komíny a dělníci žili v bídě a ze všeho bohatla jenom malá skupinka mocných. Přesto se Evropa stala opravdu bohatou a stabilní právě až po katastrofálních válkách, k nimž ta tehdejší situace vedla. Stabilizace a bohatství poválečné západní Evropy nastaly tak, že se bohatství rozumně rozprostřelo mezi lidi, pracující získali svá práva a vzniklo něco, čemu se říká "sociální stát". Má-li tento systém konkurovat zemím, v nichž platí dnes poměry, v nichž byla Evropa v 19. století, jistě není řešením vrátit se i zde v Evropě do 19. století. Musíme se zamyslet nad tím, zda se Evropa nemá pokusit opět o něco nového, v čem předběhla svět po válce, o nějakou spravedlivější, udržitelnější, sofistikovanější společnost.

"Ekonomika je přibrzďována tíhou domácí, tedy námi samotnými vytvářené byrokratické regulace, do sebemenších detailů zasahujícími příkazy a zákazy a zcela neúnosným počtem pro každou maličkost požadovaných papírů a razítek. To, co si na sebe vymýšlíme sami, stojí na mohutné základně nejrůznějších povinných evropských pravidel a norem, které se zdravým tržním prostředím a často i zdravým rozumem nemají moc společného."

BC: Nejsem přítel byrokracie, ale právě prezidentem zmíněný "zdravý rozum" mi říká, že úspěchem Česka by bylo, kdyby na tom bylo stejně jako západní země, třeba jako Německo, Dánsko, Nizozemí, Švédsko, Rakousko. Nemyslím, že ten hlavní rozdíl mezi nimi a námi je míra byrokracie nebo dokonce vliv EU. Samozřejmě prezidentovi musí velmi vyhovovat, pokud se veřejnost bude opájet pocitem, že Češi jsou lepší než nějaký Brusel a nějaká EU a že Češi jsou vlastně obětí Bruselu, protože pak už nezbude prostor pro zabývání se tím, čím a proč se vlastně Česko liší od takového Dánska nebo Rakouska.

"To není všechno. I přes zpomalení či úplné zastavení ekonomického růstu nepřestává být považována za jakoby samozřejmou představa o oprávněnosti stále se zvyšujících nároků všeho druhu a pro každého a jejich odtržení od práce a výkonu. To nelze zajistit, leda na dluh."

BC: To je zase ten příklad z 19. století: je tu práce a výkon drtivé většiny pro malou skupinu těch, kteří to těm ostatním šikovně ukradnou? Kdo je opravdu zásadně odtržený od práce a výkonu, je ten, kdo si vezme bezpracně miliardy z veřejných peněz. A protože se tohle děje masivně, nejsou peníze na veřejný zájem a stát si jednak půjčuje, jednak na veřejný zájem rezignuje. Mohl by si jistě půjčovat tak, že by peníze dobře investoval, vydělal na nich a ještě by mu po splacení půjčky a úroků zbylo. Jenomže jak rozumně investovat v situaci, kdy ekonomickou moc mají převážně zloději? Jak se zabývat tím, co je ekonomicky perspektivní a potřebné, co by posunulo tuto společnost dále, jak hledat tu správnou invenci, když se všude podvádí?

"Uskutečnit změnu není a nebude snadné. Nezajistí ji lepší či horší volba prezidenta, poslanců a senátorů, hejtmanů i starostů. Nepovede k ní obměna jednoho či více ministrů. Ti všichni mohou fungovat lépe či hůře než ti předcházející, a kéž by platilo to první, ale skutečnou změnu mohou přinést jen věci daleko zásadnější -- návrat ke starým dobrým hodnotám, tradicím, návykům, ale i povinnostem, které pod heslem modernosti a pokroku tak nezodpovědně znevažujeme a opouštíme. Pusťme se do změn tohoto typu co nejdříve. Mají tu výhodu, že je může každý začít dělat sám u sebe."

BC: Ano, bylo by dobré, kdyby prezident začal sám u sebe a přestal zamlžovat pravé příčiny "blbé nálady".

"Nezapomínejme na to, co je tak důležité v každé obtížnější době, a tím je udržení naší národní soudržnosti a v rámci ní přirozené solidarity a pocitu spoluodpovědnosti za ostatní: uvnitř rodin, uvnitř obcí, uvnitř státu. V rychle se měnícím světě žádnou větší jistotu než tuto nemáme. Na Nový rok si dáváme předsevzetí. Dejme si každý za sebe alespoň toto jedno a udělejme každý den něco malého pro to, aby nezůstalo jen nenaplněným přáním."

BC: Přirozená solidarita nemůže nahradit fungující právní stát. Rodiny nežijí ve vzduchoprázdnu -- potřebují práci, ochranu proti lichvářům, exekutorům, ochranu proti hazardu, ochranu proti mocným a majetným. "Národní soudržnost" nenahradí dobré a fungující zákony, bez nich by to byl návrat do středověku, kdy reálnou moc měli privilegované kasty a poddaní museli spoléhat na to, že se jich tyto kasty zastanou. A vůbec: jak může mluvit o "národní soudržnosti" někdo, komu je evidentně jedno, že naše společnost trpí vážnou chorobou, díky níž ve společnosti roste sociální napětí, přibývá chudých a bohatství se soustřeďuje v rukou zlodějů? Je to jako by lékař řekl výše zmíněnému pacientovi, že nejen nemá myslet na svou zhoubnou nemoc a nemá se o ni starat, ale že zároveň má pečovat o své zdraví a hledět prospívat. "Národní soudržnost" si tak nakonec prezident představuje ve své povrchnosti asi jako soudržnost bídných okradených s bohatstvím oplývajícími zloději, kteří je okradli.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 31.12. 2012