O Erbenových baladách:

Uzavřená společnost má strach z neznámého

1. 1. 2013 / Boris Cvek

Rád bych se krátce vyjádřil k debatě o Erbenových baladách a starobylých postojích různých kultur. Pokud je společnost, popperovsky řečeno, uzavřená, má velmi podobný způsob uvažování napříč kulturami: strach z neznámého, princip starobylého, nezměnitelného řádu věcí, iracionální předurčenost a strach. Není to nic výjimečného, je to typické pro drtivou většinu lidských dějin.

Zřetelně lámat se to začalo v době prvních iónských filozofů, kdy např. Hérodotos krásně ukazuje tehdejší obecnou zkušenost s různými kulturami: co v jedné bylo posvátné, v druhé bylo tabu. Kulturní zvyklosti a zákonitosti začaly být zpochybňovány jako nezměnitelný, předurčený řád světa.

První filozofové přicházeli s tím, že svět je ve skutečnosti jiný, než se nám, zdá, že je složený z jednoho prvku: z ohně, vody atd. Sofisté začali relativizovat hodnoty, až to došlo k popravě člověka, který byl demokratickými, ale konzervativními Ahéňany považován za sofistu a "kazitele mládeže", totiž Sókrata.

V reakci na tento rozklad hodnot vymyslel Sókratův žák Platón ideální stát spartského typu, stát konzervativní, autoritářský, v němž vládne filozof král. Tento rozpor mezi sókratovskou a platónskou složkou je zakletý v celých dějinách evropské kultury. Popper, podle mého velmi správně, platónský stát podrobným rozborem Platónova díla ukazuje jako stát v zásadě nacistický (ve své knize Otevřená společnost a její nepřátelé).

Erbenovy balady jsou právě v tomto smyslu popřením kulturní otevřenosti a svobody, možnosti člověka měnit společenská pravidla a vytvořit lepší svět. Je to v přímém protikladu s programem Nového Zákona (a rád dávám právě Erbenovy balady jako příklad toho, že ke christianizaci Evropy nikdy nedošlo), s programem Komenského Obecné porady o nápravě věcí lidských, s programem moderní filozofie a její emancipace od starých pověr i s programem osvícenců a jejich Encyklopedie.

Jsem velice rád, že na to Jan Čulík upozornil a že Erbenovy balady nazval přímo fašistickými. My dnes už často zapomínáme na to, že boj o emancipaci člověka od různých pověr (boj vedený, mimochodem, už svatým Pavlem z Tarsu), od strachu z nějakého nezvratného řádu světa, který lidi zotročuje, od provždy dané "přirozenosti", jejíž obsah byl vždy pouze na úrovni filozofických spekulací a předsudků dané doby (ještě Goethe považoval nošení brýlí za velký přestupek proti pravé přirozenosti), byl a zůstává obrovským bojem, možná největším a nejdůležitějším v dějinách lidstva.

Dovolím si na závěr citovat novozákonní List Koloským na ukázku, že bitva o svobodu člověka od pověr byla také v samém centru vývoje křesťanství, byť byla z různých důvodů uvnitř křesťanství historicky prohrána (každý asi pochopí, proč dostupnost Bible a postupná svoboda přemýšlení nad ní a jejího výkladu znamenaly pro mocenské křesťanství katastrofu):

"Nikdo tedy nemá právo odsuzovat vás za to, co jíte nebo pijete, nebo kvůli svátkům, kvůli novoluní nebo sobotám. To všechno je jen stín budoucích věcí, ale skutečnost je Kristus. Ať vám neupírá podíl na vykoupení nikdo, kdo si libuje v poníženosti a uctívání andělů, jak to v marné pýše své mysli viděl při svém zasvěcování. Takový člověk se nedrží hlavy, Krista... Jestliže jste spolu s Kristem zemřeli mocnostem světa, proč si necháváte předpisovat: neber to do rukou, nejez, nedotýkej se -- jako byste stále ještě byli v moci světa? Jsou to lidské předpisy (BC: staré, tradiční, starobylé předpisy, pravidla, tabu, obrazy světa jsou ve skutečnosti lidské) a nauky o věcech, které se použitím ničí. Vydávají se za moudrost jako zvláštní projev zbožnosti, sebeponižování nebo tělesné umrtvování, ale nic neznamenají pro ovládání vášní (BC: hezky je to ukázáno např. ve filmu Jméno růže, který nedávno běžel v televizi)."

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 31.12. 2012