Spojené státy jsou také nejednotné

13. 11. 2012

Jen pár slov z druhé strany atlantického "rybníku" k článku Marka Řezanky. Pan Řezanka píše, že "nepodařilo se [EU] vybudovat dostatečně silný pilíř společné zahraniční a bezpečnostní politiky, což se projevilo v případě konfliktu v bývalé Jugoslávii a zejména při bombardování Bělehradu v roce 1999. Nejednota členů EU panuje kolem (ne)uznání samostatnosti Kosova, ale i ohledně přijetí Turecka či Ukrajiny. Nejednotnost a prosazování individuálních cílů se naplno projevily také v případě útoku na Irák (nešťastné dělení Evropy na "starou" a "novou") či při válce v Libyi."

Tady se vyskytuje "slepice a vejce" (nevím, zda máte v češtině obdobný výraz, Which came first, the chicken or the egg?): máme tady v USA opravdu spojené státy zásluhou své společné zahraniční politiky, nebo naopak máme zdánlivě "společnou" zahraniční politiku díky tomu, že jsme si už vytvořili toto pevné spojenectví mezi původně samostatnými koloniemi? píše z USA Karl Seeley.

Zvlášť v případě války v Iráku panovala hluboce zakořená nejednota, a to podle regionu. Politika války měla jen těsně nadpoloviční podporu (a asi dvoutřetinovou podporu mezi těmi, kteři si byli jisti, že Saddam Hussein stál za útoky 11.9.2001). Ale kdyby severovýchod, severozápad, a okolí města Chicago byly suverénními subjekty uvnitř nějaké "Americké unie," vůbec by nedaly souhlas té váleční politice a mluvili bychom o neschopnosti Američanů si vytvořit rozumně sjednocenou zahraniční politiku.

Týká se to i domácí politiky. Naše politická scéna je těžce zasažena náboženským fundamentalismem, a je to rozkol převážně mezi severem a jihem (viz mapu výsledků prezidentských voleb z minulého týdne). Podobně v nedávné pseudo-debatě o zdravotnickém pojištění jsme dosáhli nešťastně malého kroku směrem k rozumnému, hospodářsky a zdravotnicky efektivnímu systému; kdyby záleželo jen na severním obyvatelstvu bychom dávno měli systém, který by nám zajišťoval lepší výsledky za menši výdaje.

Před stoletím a půl jsme měli obrovskou válku (s největším počtem amerických padlých ze všech našich válek), abychom zabránili jižním státům v jejich touze se odštěpit od těch spojených států amerických.

Nyní se poskytuje (nepatrná) podpora odštěpení mezi seveřany---odštěpení nikoliv svých severních států, nýbrž těch jižních od USA: jinými slovy, Jděte už a dejte nám pokoj! (Viz. knihu Better off without 'em, Lépe na tom bez nich.) ZDE. Podobný pocit je vidět taky tady, jako ohlas malému počtu Jižanů, kteří mluví znovu po volbách o odštěpení: ZDE

. V angličtině nemáme přesnou obdobu českému slovu "národ," a proto nevím jak vyjádřit česky náš pojem "nation-state", je to něco jiného než "národní stát." Ale zdá se mi, že žádný "nation-state" není přirozený tvar. Jsou vždycky tvorbou lidských snah a úsilí. Je možné, že doba vytváření nových "nation-states" je pryč a že se Evropa takovým státem nikdy nestane. Zda je to žádoucí, tak to nevím.

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 13.11. 2012