"S pádem komunismu komunistické režimy počítaly"

13. 11. 2012

Byl to přirozený vývoj a role disidentů v nich byl opravdu malý, ne-li vůbec žádný (když pomineme fakt, že lidé potřebují své modly, které mohou uctívat). Šlo o to, že režim jako takový byl vyčerpaný, potřeboval změnu, ale vnímavému pozorovateli nemohlo uniknout, že komunistické režimy padly prakticky současně a jen s výjimkou Rumunska relativně poklidně. Náhoda? Na náhody věří snad jen milenci, ještě k tomu ne všichni. Dávám k zamyšlení i skutečnost, že v téměř všech státech bývalého východního bloku se vlády ujaly "kádrové rezervy" komunistických stran. Českosovensko nevyjímaje. Náhoda?

V této souvislosti si vybavuji slova T.G. Masaryka, která měl údajně pronést z jara 1919 po té, co se situace v tehdejším Československu relativně uklidnila: "Tak, teď už máme demokracii, zbývá jen nalézt demokraty".

Velmi zajímavý aspekt politicko-ekonomických změn tehdejšího východního bloku spočívá v tom, že nikde se již s komunistickým režimem nepočítalo. Vše totiž probíhalo tak, že země Varšavské smlouvy a RVHP uzavíraly smlouvy na 5 let a poté se opět prodlužovaly, resp. podepisovaly nové. Ale na období pěti let po roce 1990 se již žádné smlouvy neobnovovaly a to tak že v žádné zemi bývalého východního bloku. Není to snad jasný důkaz toho, že se v těchto zemích s komunismem nepočítalo? Ani v SSSR ne.

Věřte mi, pane Čulíku, že velmi dobře vím, co píši a píši to i s plným vědomím, že obsah předchozího odstavce dokazuje (a je mi jasné, že to může pobouřit mnoho našich spoluobčanů), že tzv. sametová revoluce nebyla ve skutečnosti žádnou revolucí, ale předem dohodnutým předáním moci tehdejších mocipánů do rukou "kádrových rezerv" KSČ, z nichž někteří jsou u koryt dodnes.

Vytisknout