České elity u LEDu

13. 11. 2012 / Michal Vimmer

Vážení, posledně jsem na příkladu churavé ODS poukázal na zdánlivě paradoxní rozdíl mezi starým a novým režimem: Zatímco před 17. listopadem 89 "nebyli lidi", po převratu našlo se lidí jako hub. Jen k růstu kvalitních politických kádrů jakoby vlahý déšť svobody a demokracie nestačil. Čím to? Kde jsou ti schopní, moudří, důvěryhodní předáci veřejnosti? Proč se dosud neprosadili do čela? Kdo za to může?

Všimněme si, že problém je jaksi chronický, neboli historický, neboť je neodmyslitelný od "české" teritoriality a identity.

Pokud budeme tento kámen úrazu přehlížet, nedostaneme se v diskuzích dál než do čekárny na chirurgii s frakturou dolních končetin.

Proč žádný "novodobý samostatný český stát" netrval déle než 20 let? Umíme si vládnout "sami?

Odpověď lze najít ve 3 slovech: deportace, emigrace, lustrace (čti pozpátku LED). Odtud už není složité dopátrat se živých příslušníků elity pocházející z českých zemí, které měly to štěstí, že nebyly rovnou popraveny.

Ptejme se tedy v Izraeli, na Slovensku, v Německu a dál pod Alpami, za Rýnem, za Kanálem a za oceánem (pořadí nikoli podle významu, ale od východu na západ). Za hranicemi je spousta lidí, kteří s námi tady něco měli společného, patřili by do vedení společnosti, ale domácí "elity" je úspěšně zapudily a vypudily.

P.S. Zajímavý detail, který charakterizuje specifickou "českou" formu pospolitosti je známá nevůle českých emigrantů se v zahraničí družit. Jiné národy - Albánci, Italové, Irové, Poláci, Rusové atd., atd. se v exilu přirozeně sbírají dohromady a podporují. Ne tak Češi - našinec jde do ciziny proto, aby byl pryč od "našich." Těžko potom žít pohromadě a vydržet spolu "stát".

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 13.11. 2012