Pilíře, fondy a další důchodové pohádky

13. 11. 2012 / Jan Lichovník

K čemu je vám desetimístná cifra v počítači? Ta sama o sobě nevypěstuje potraviny, ani vás neošetří. Nelze finančně "prožrat" budoucnost, ani na ni naspořit. Samozřejmě finanční dluh nebo bohatství zcela reálné dopady mají, jedinec nebo i stát získá menší resp. větší podíl z koláče podle toho, má-li více nebo méně peněz než ostatní. Celkový koláč ale tučná konta zázračně nezvětší, stejně jako jej dluh nezmenší -- i proto si svět relativně spokojeně funguje i za situace, kdy celkový dluh mnohonásobně překračuje celková aktiva.

Z toho plyne jednoduchá věc -- každý důchodový systém je průběžný, i když se tak netváří. Vždy se rozděluje z aktuálně vyrobeného zboží a dostupných služeb. Toto množství se nezvětší tím, že na účtech budou astronomická čísla. Nelze si uchovat do zásoby práci lékaře ani po dobu třiceti let skladovat potraviny.

Představme si, co by se stalo, pokud by za 30 let měli čeští důchodci ohromné úspory v násobcích HDP, a bylo by jich oněch předpokládaných 33%. Co by si za své peníze mohli koupit a odkud by se zboží a služby vzaly? Opomineme-li zahraniční obchod, což můžeme, jak uvidíme níže, pak odpovědí je, že potřebné produkty a služby musí vytvořit pracující tohoto státu. Ti ale zvládnou vytvořit jen omezené množství reálného bohatství, bez ohledu na to, kolik ukazují čísla v počítačích bank.

Jediným výsledkem tak bude odčerpávání konečných reálných prostředků směrem k seniorům -- stejně jako u průběžného systému. Na omezené množství produktů a služeb na trhu navíc může působit tlak z úspor důchodců. Ti mohou svou extra poptávkou způsobovat růst cen až do nastolení nové rovnováhy. V důsledku vzniklé inflace pak může dojít k rychlejšímu znehodnocování zbývajících úspor seniorů.

Dopady jsou tedy podobné, jaké by měl průběžný systém, ovšem s tím rozdílem, že stát ztrácí možnost kontroly jak nad rozdělováním bohatství, tak nad inflací. Co kdyby se místo toho ale všechno potřebné nedostatkové zboží a služby kupovalo ze zahraničí (které bude také postižené podobnými demografickými problémy)? Pokud by se mělo čerpat zahraniční bohatství použitím finančních úspor, nedojde sice přímo k inflaci ani obírání pracujících, ale vlivem schodku mezinárodního obchodu dojde k měnové nerovnováze a poklesu hodnoty měny s podobnými důsledky, jako inflace. Vaše peníze budou mít menší kupní sílu, zahraniční zboží bude dražší. Žádný obecný blahobyt pouhým spořením vzniknout zaručeně nemůže.

Spoření spolehlivě zajistí akorát horší životní podmínky spořícím lidem dnes a lepší vlastníkům a správcům fondů. Žádnou jistotu klidného stáří ale nedává. Ke znehodnocení úspor inflací může dojít samozřejmě i daleko dříve a z jiných důvodů -- např. ze snahy odmazat státní dluhy nebo z daleko zlověstnějšího důvodu -- úbytku dostupných fosilních paliv a tím materiálnímu chudnutí celého lidstva.

Lidé by se proto měli zamyslet, přestat věřit na pohádky a místo spoléhání na "finančních nástroje" zkusit budovat svůj dlouhodobý kapitál i jinak. Dobře zatepleným bytem, šikovnými dětmi ani dobrým zdravím budoucí generace nezatížíte a inflace vám je nevezme.

Vytisknout