Proč se v Polsku konají demonstrace

13. 11. 2012 / Tomasz Oryński

Klíčovou postavou je tu Jarosław Kaczyński. Po mnoho let buduje tento člověk svou politickou kariéru na základě tvrzení, že rozhovory kolem kulatého stolu (v době, kdy končil v Polsku komunismus) byly zradou idejí nezávislého odborového svazu Solidarita a skutečným jejich důsledkem bylo vytvoření třídy oligarchů z bývalých komunistů a bývalých disidentů, kteří si mezi sebou rozdělili moc. Podle Kaczyńského a jeho stoupenců chrání zájmy této skupiny bývalá tajná policie. Když v roce 2005 získala moc Kaczyńského strana Prawo i Sprawiedliwość (Právo a spravedlnost), Kaczyński oznámil, že je to začátek nové éry. Takzvaná "Třetí republika" (tj. postkomunistické Polsko po roce 1989) měla být nahrazena Kaczyńského Čtvrtou republikou a všichni zrádci a zloději měli být jmenováni a odsouzeni do vězení. Brzo začalo ovlivňování prokurátorů a soudců a byly vytvořeny nové vládní protikorupční úřady, které plnily striktně politickou agentu Kaczyńského. Ale protože strana Prawo i Sprawiedliwość nebyla schopna utvořit vlastní vládu a žádná jiná mainstreamová politická strana se nebyla ochotna na ní podílet, Kaczyńského strana utvořila koalici s dvěma exotickými stranami, se Samoobronou Andrzeje Leppera - to byla strana, která vznikla z odborového svazu nevzdělaných malorolníků a s Ligou polských rodin - s ultrapravicovou katolickou stranou. Tuto ultrapravicovou katolickou stranu posléze podpořilo mládežnické hlutí Młodzież Wszechpolska (Celopolská mládež), radikální nacionalistická organizace, často ve spojení se skinheady a fotbalovými chuligány. Konflikty v této koalici vedly k tomu, že Kaczyński své partnery zničil a uspořádal nové volby. Hrál vabank a prohrál, protože moc převzala Platforma Obywatelska (Občanská platforma) Donalda Tuska.

To byl pro Kaczyńského a jeho stoupence tragický okamžik. Viděli to jako protiútok zlovolných sil, které v Polsku po roce 1989 převzaly moc. Mytologie, která vznikla kolem strany Právo a spravedlnost a kterou živilo i náboženské Radio Maryja, vedené knězem Tadeuszem Rydzykem, se pomalu proměnila v alternativní svět, v němž je jediným skutečně polským tiskem ten, který je spojen s rozhlasovou stanicí Radio Maryja anebo se stranou Právo a spravedlnost. Jeho novináři jsou oběti pronásledování, které je srovnatelné pouze s osudem samizdatového tisku za výjimečného stavu v osmdesátých letech, každý právní spor proti jejich lživým obviněním se stává "útokem na nezávislý tisk od nepřátelských sil, které se zmocnily Polska" a každý soudce, který vydá rozsudek proti nim, se stává součástí "protipolského spiknutí". V politice mezitím využíval Jarosław Kaczyński chytře svou poslední zázračnou zbraň - svého bratra, dvojčete, Lecha Kaczyńského - a jeho práv veta, která jsou v případě polského prezidenta velmi silná.

Katastrofa prezidentského letadla ve Smolensku byla přilitím benzínu do ohně. Kaczyńského stoupenci nejsou schopni přijmout, že to byla normální nehoda. Vzhledem k tomu, že Lech Kaczyński byl největší překážkou fungování vládě Donalda Tuska, bylo pro tito lidi zcela zjevné, že Lech Kaczyński byl záměrně zavražděn. Dalším důkazem pro ně bylo, že Tusk se přestal chovat nepřátelsky na mezinárodní scéně vůči Rusku a Německu. To bylo jen dalším důkazem, že je Tusk zrádce, který chce zaprodat Polsko jeho věčným nepřátelům. Argumenty, že většina Poláků považuje Lecha Kaczyńského za historicky nejhoršího polského prezidenta a že bylo naprosto nemožné, aby byl znovu zvolen, jsou naprosto ignorovány, stejně jako technické analýzy katastrofy u Smolenska.

Dnes má Jarosław Kaczyński silnou skupinu stoupenců a podařilo se mu převzít většinu voličů Ligy polských rodin. V poslední době Tuskova Občanská platforma změnila své styky s katolickou církví poté, co se podařilo Januszi Palikotovi, který se od nich odštěpil, získat deset procent hlasů pro své antiklerikální hnutí. Procírkevní frakce v tomto hnutí také sympatizují se stranou Právo a spravedlnost.

Tvrdé jádro této skupiny žije v alternativní realitě. Má svá vlastní média, která je krmí konspiračními teoriemi, mají alternativní vzdělávací systém, jejíž součástí je i univerzita v Toruni, kterou vlastní mediální impérium Tadeusze Rydzyka, a četné přednášky, pořádané v kostelích a v pravicových organizacích. Tito lidé odmítají demokratické výsledky voleb, odmítají soudní rozhodnutí a cokoliv, co je proti jejich přesvědčení. Říkají si "praví Poláci", čímž dávají najevo, že ti, kdo s nimi nesouhlasí, jsou jacísi "nepraví Poláci". Srovnávají svou aktivitu s hnutím podzemní odborové organizace Solidarita v osmdesátých letech.

Tento radikalismus vedl k naprosté marginalizaci Kaczyńského na politické scéně i v médiích - protože Kaczyński prostě odmítá hovořit s "médii, fungujícími v polštině, která slouží cizím mocnostem", a přístup k němu mají pouze "nezávislí novináři". Proto potřeboval nějaký nástroj, který byho mohl nést kupředu. Prvním krokem bylo vytvoření legendy z Lecha Kaczyńského a z ostatních, kteří zemřeli při letecké katastrofě ve Smolensku. I když se mu nepodařilo vynutit si stavbu pomníku v chráněné oblasti na Krakovském předměstí, před prezidentským palácem, mnoho místních pomníků postaveno bylo. Po celém Polsku je dnes rozmístěno množství pomínků Lecha Kaczyńského, které ho líčí jako velkého státníka a srovnávají ho s maršálem Piłsudskim. Namísto slova "zginął" (zahynul), které znamená tragickou smrt, se na pomnících používá slovo "poległ" (padl), které je normálně vyhrazeno jen vojákům a národním hrdinům, kteří bojovali za svobodu. V centru Varšavy se každý měsíc organizují pochody na památku Kaczyńského, protože tam je zajištěno, že to vyvolá na rozdíl od Krakova, kde byl mrtvý prezident pohřben, nějakou publicitu. Pochody prý neskončí, "dokud nebude zveřejněna pravda o smolenském atentátu a dokud nebudou viníci potrestáni".

Každá záminka je dobrá k tomu, aby se znovu medializovalo téma údajného atentátu ze Smolenska a dobrá je i každá příležitost jak projevit vládě opozici. Dokonce i takové absurdní věci, jako když Rydzykova televizní stanice nedostala frekvenci na novém digitálním televizním multiplexu, protože nesplnila oficiální technické požadavky) jsou záminkou k tomu přivést do ulic pár autobusů lidí. Bylo to problematické od samého začátku, protože většina stoupenců Kaczyńského jsou starší lidé, avšak Kaczyński nalezl i některé neočekávané spojence. Nejprve, když se vláda zaměřila před fotbalovým mistrovstvím EURO 2012 proti subkultuře fotbalových chuligánů, Kaczyński je nazval "vlastenci, kteří trpí vládním útlakem" a tak je začlenil do svého tábora. Dalším spojencem je Celopolská mládež, která, poté, co se její mateřská organizace Liga polských rodin rozpadla, si našla nového spojence v organizaci Obóz Narodowo-Radykalny (Radikálně-nacionalistický tábor) a v dalších, nacistických a fašistických organizací, které jsou potěšeny, že byly pozvednuty do mainstreamové politiky. Tím si Kaczyński zajistil podporu mladých lidí, kteří velmi rádi v ulicích bojují s policií, zejména poté, co takové chování se už netoleruje na fotbalových stadionech. Tyto potyčky lze pak srovnávat s nepokoji za výjimečného stavu v době komunismu a používat jako důkaz, že Polsko stále není svobodnou zemí.

I autority, které se normálně vyhýbají komentářům k polské domácí politice, jako Zbigniew Brzeziński, otevřeně kritizují činy Kaczyńského jako nepřijatelné a jako činy, které vedou k "podvracení základů státu". Ale vzhledem k tomu, že nemá Kaczyński, co by nabídl, a že se naprosto odzicil politickému systému, jeho jedinou nadějí, jak se dostat zpět k moci, je totální destrukce současného politického systému. A nikdo tento cíl ani neutajuje. Minulou neděli byl oznámen vznik nové organizace. Jejím hlavním cílem bude "svržení republiky".

Avšak i když jsou tyto akce velmi hlučné, podporuje je jen malá menšina Poláků. A většina Poláků má těchto lidí plné zuby a se závistí srovávají polský Den nezávislosti s oslavami v okolních zemích.

Když jsem začal psát tento text, zeptal jsem se kamarádů na facebooku "Jak mám vysvětlit Čechům, čeho se týkají všechny ty nedávné vlastenecké demonstrace a nepokoje?" Jejich odpovědi se dají shrnout jednou větou: "Prostě jim vysvětli, že v Polsku máme velmi hlučné idioty a neplýtvej časem na psaní ničeho delšího." Možná že jsem je měl poslechnout...

Vytisknout