Nadaný ministr financí, nebo propagandy?

12. 11. 2012 / Bohumil Trávníček

Motto: Kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost: kdo ovládá přítomnost, ovládá minulost (George Orwell) V sobotním vydání deníku Právo vyšel obsáhlý rozhovor s ministrem financí Miroslavem Kalouskem. Velká část jeho odpovědí mi svou zvláštní logikou připomněla reakce komunistických představitelů v (Rudém) právu před rokem 1989. Zejména množstvím propagandistických frází. Zdá se, že kouzlem nechtěného se kruh uzavřel.

O propagandě vyšel obsáhlý článek Františka Koukolíka a Jany Drtilové také v Britských listech.

Připomeňme, co je propaganda:

Je to pokus nějaké autority, například státní, církevní, nebo stranické, o něčem přesvědčit co největší lidské skupiny, jímž říká "cíl". Propaganda často nadsazuje, může, ale nemusí lhát. Nátlak propagandy bývá různě velký. Propaganda užívá postupy, které dokáží přimět lidské skupiny k povolnosti a souhlasu. Smyslem propagandy je dosažení nebo udržení politické moci.

Existují 4 základní pilíře propagandy:

Jednoduchost: Klasická poučka říká, že jednoduchá, dobře srozumitelná lež, vždy porazí složitou pravdu. Co největší zjednodušení propagované informace znamená v porovnání s informacemi, které jsou pro mozek oslovených lidí příliš složité méně namáhavé, rychlejší a tedy příjemnější (nebo méně nepříjemné) zpracování.

Oslovení emocí: Propaganda musí oslovovat emoce. Čím jednodušší a prostší je sdělované poselství, čím méně obsahuje podrobností, které by mohly být důvodem k zamyšlení, tím víc musí oslovovat například sympatie, antipatie, lásku, sexualitu, nenávist, závist, strach a úzkost.

Oslovení představivosti: Dobře vymyšlená jednoduchá metafora, ("nálepka"), která se stane rozšířeným sloganem, je k nezaplacení.

Opakování: Chce-li propagandista, aby oslovená populace žádoucím způsobem myslela a cítila, je nutné vychovávat ji podobně, jako to dělal Pavlov se svými psíky.

Vybrané významné nástroje propagandy jsou: cejch, svatozář, eufemismus, logický klam (podrobnější vysvětlení viz ve výše uvedeném článku).

Nyní se podívejme na část rozhovoru s M. Kalouskem v Právu:

Otázka redaktorů: Nezakrýval jste dojetí, že (církevní) restituce prošly. Bylo opravdové?

Odpověď: Proč bych to hrál? Pro mě to bylo završení dvacetileté snahy a práce napravit částečné křivdy. Tady jde o víc, je to symbol, že významná část společnosti -- církve nejsou preláti, ale společenství lidí -- která je svobodomyslná, protikomunistická, se stane ekonomicky nezávislou na státní moci. To je důvod, proč se můžou všichni bolševici napříč politickým spektrem vzteknout. ...

... Tím,že přestanou církve být závislé na státní moci, získají větší manévrovací prostor a vliv. Tím bude posílena antikomunistická svobodná společnost. O tento symbol se hrálo dvacet let.

Podtržená slova a slovní spojení mají zřetelný vztah k pilířům a nástrojům propagandy:

"nehrané dojetí" - oslovení emocí, svatozář

"napravit prací" - oslovení emocí, svatozář

"jde o víc, o symbol" - oslovení emocí, svatozář

"významná část společnosti" - eufemismus

"církve nejsou preláti" - oslovení emocí, svatozář

"společenství lidí" - oslovení emocí

"svobodomyslná protikomunistická" - cejch, svatozář a logický klam

"nezávislou na moci" - oslovení emocí

"bolševici" - těžký cejch (fakticky dopadající na většinu české společnosti)

"antikomunistická svobodná" - cejch, svatozář a logický klam (a opakování)

Logický klam spojení "antikomunistická svobodná" a "svobodomyslná protikomunistická" spočívá v tom, že naznačují vazbu těchto dvou vlastností ačkoliv ta neexistuje (antikomunistická je např. i fašistická společnost).

Hlavním heslem prosazení současné podoby církevních "restitucí", které pan Kalousek tak pilně prosazoval, bylo heslo: "Co bylo ukradeno, musí být vráceno". Zde se setkáváme jak s oslovením emocí ("ukradeno"), tak s jednoduchou srozumitelnou lží ("sloganem") v podobě logického klamu: současní daňoví poplatníci, kteří se skládali na současné státní veřejné finance, z nichž se bude církvím "vracet", samozřejmě církvím nic neukradli. Převedení těchto nemalých veřejných financí církvím je ve skutečnosti na nich stejná krádež jako sebrání majetku církvím státem v 50. letech.

Ale vraťme se k výše uvedenému rozhovoru. Tak vysoká koncentrace propagandistických nástrojů v odpovědi vypovídá o kvalitách ministra Kalouska mnohé. Vzhledem k jeho svérázným úspěchům v resortu financí (za jeho šéfování došlo k vysokému přírůstku státního dluhu a současně k výraznému propadu ekonomiky) se nabízí otázka zda by nebylo vhodnější pro něj zřídit ministerstvo propagandy. Když ne tedy schopnostem politicko-ekonomickým, zřejmě za svůj úspěch v politice vděčí především svým schopnostem propagandistickým. Proč tedy nevyužít to v čem je nejlepší a nejmenovat ho prvním polistopadovým ministrem propagandy? Zároveň by se tím zviditelnil barevný odstín současného režimu v České republice.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 12.11. 2012