Rath je stíhán za to, že je poslancem?

17. 8. 2012 / Martin Kunštek

Pro pořádek je třeba uvést, že Krajský soud v Praze je odvolacím soudem proti prvoinstančním rozhodnutím okresních soudů ve Středočeském kraji. Okresní soud pro Prahu západ původně vazbu poslanci Rathovi prodloužil z důvodu obav z jeho možného útěku nebo vyhýbání se trestnímu stíhání. Odmítl však tzv. "předstižné důvody" - tedy že by obviněný mohl pokračovat v páchání trestné činnosti, jak to požadoval státní zástupce. Okresní soud správně naznal, že David Rath již nemůže pokračovat v dokončení skutků, z nichž byl obviněn. Tím, že na základě vlastní rezignace přestal být středočeským hejtmanem a dokonce i zastupitelem, nemá žádnou možnost ovlivňovat rozhodování o veřejných zakázkách v kauze Buštěhrad, za níž mu bylo sděleno obvinění. A samozřejmě ani v kauze nemocnic, kde se police údajně chystá Sněmovnu požádat o další vydání tohoto poslance k trestnímu stíhání. A z týchž důvodů logicky ani není možné, aby mu někdo nabízel další úplatky. A tudíž ani, aby je přijímal.

Rozhodnutí o ponechání Ratha ve vazbě z útěkových důvodů je možná diskutabilní. Rozhodování o útěkové vazbě je vždy velmi složité. Soudce nerozhoduje na základě materiálních důkazů ani ověřitelných svědectví. Musí však posoudit, zdali existuje riziko, že se obviněný bude vyhýbat trestnímu stíhání, nebo uprchne do zahraničí. V případě vyhýbání se trestnímu stíhání formou skrývání nemůže být u Davida Ratha vůbec řeči. Jde o natolik známou osobu s velmi výrazným zjevem, že jeho praktické skrývání před orgány činnými v trestním řízení je vyloučeno. Riziko útěku je pak v podstatě u každého.

Jako pustý nesmysl je však třeba odmítnout možnost útěku do Izraele, kterou stále omílají české sdělovací prostředky. Stát Izrael se výrazně podílel na tvorbě současné podoby mezinárodního extradičního práva. Na vydávání zločinců do jiných zemí - zejména spojeneckých - spolupracuje téměř příkladně (s výjimkou vlastních agentů zpravodajských služeb). Legendární je případ odmítnutí "ministra financí americké mafie" Mayera Lanského, který se v Izraeli chtěl vyhnout stíhání v USA. A byl velmi rychle vypakován, i když měl na úplatky o několik řádů více peněz, než David Rath.

Otázka ovšem je, jak by dopadla Rothova žádost o politický azyl v některé neutrální zemi jako Švýcarsko? Pod dnešním rozhodnutí, na základě něhož je Rath vazebně stíhán za to, že je poslanec, by azyl zřejmě dostal. Soudě aspoň podle případů, jako byl bývalý vyšetřovatel kauzy Slušovice - dnes švýcarský státní občan.

Proti rozhodnutí prvoinstančního soudu se odvolaly obě strany - státní zástupce i Rathovi advokáti. Státní zástupce požadoval znovuzařadit k vazebním důvodům i pokračování v trestné činnosti. A odvolací soud mu vyhověl s alibistickým zdůvodněním, že vazba byla na Davida Ratha uvalena za skutky, které spáchal jako hejtman a poslanec.

Toto rozhodnutí zcela odporuje zákonu. A lze dovodit, že je navíc i protiústavní. Vazba se podle § 68 trestního řádu uvaluje na osobu, která byla obviněna z konkrétního trestného činu. Rozhodnutí o vazbě musí být řádně zdůvodněno na konkrétní skutek.

Pro pořádek si připomeňme, že David Rath byl obviněn z přijetí úplatku a poškozování zájmů EU formou zmanipulování veřejné soutěže na rekonstrukci zámku v Buštěhradu. Policie jej zatkla a při osobní prohlídce u něj našla 7 milionů korun v krabici od vína. Následně požádala Sněmovnu o souhlas s jeho trestním stíháním za výše uvedený skutek. Když Sněmovna tento souhlas odhlasovala, tak byl poslanec Rath obviněn z toho, že peníze vědomě přijal jako úplatek za zmanipulování soutěže na uvedenou stavební zakázku.

Pro jiné skutky Rath v tuto chvíli být stíhán nemůže. Ke stíhání za jiný skutek by byl nutný podle čl. 27 Ústavy další souhlas sněmovny s přípustností takového stíhání.

Znovu si tedy položme otázku, jak může poslanec Rath "opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, dokoná trestný čin, o který se pokusil, nebo vykoná trestný čin, který připravoval nebo kterým hrozil," jak je stanoveno v § 67 odst. c) trestního řádu.

Jako poslanec, avšak ne-člen zastupitelstva a tudíž i "ne-hejtman", nemá možnost jakýmkoliv způsobem zmanipulovat veřejnou zakázku na rekonstrukci zámku v Buštěhradu. Dokonce ani žádnou jinou. Dokonání je fakticky nemožné, protože tendr byl zrušen.

Formálně je sice pravda, že poslanec Rath by mohl opakovat trestnou činnost přijímání úplatku. Ovšem tento předpoklad lze vztáhnout na kteréhokoliv poslance. Pokud bychom měli být spravedliví v logice Krajského soudu, tak by v base měli sedět "preventivně" všichni poslanci, senátoři, členové vlády, obecní a krajští zastupitelé. A též všichni úředníci, státní zástupci a v neposlední řadě i soudci.

V médiích se často operuje tím, že policie připravuje Rathovo stíhání v dalších kauzách stavebních zakázek ve středočeských nemocnicích. Z právního hlediska by tato tzv. příprava neměla mít na rozhodování soudu žádný vliv. Právní účinek nemá žádná příprava, ale konkrétní úkony, jako je obvinění. A jak jsem již uvedl výše - to by bylo možné pouze v případě dalšího souhlasu Sněmovny s přípustností stíhání Ratha pro jiné skutky, než Buštěhrad.

Při úvahách o zákonnosti rozhodnutí Krajského soudu je nutné si položit otázku, jak by obviněný Rath mohl jako poslanec pokračovat v trestné činnosti ve zrušeném tendru, nebo i v případě jiný tendrů. K tomu je nutné se blíže podívat na obsah výkonu mandátu poslance. Ten spočívá v jednání o návrzích zákonů, státního rozpočtu, státního závěrečného účtu, rozpočtů státních fondů a jejich závěrečných účtů, o mezinárodních smlouvách a vládních zprávách. A hlasování o nich. Dále jsou předmětem činnosti poslance též zdravotně pojistné plány zdravotních pojišťoven, které však poslanec nemůže měnit, stejně jako zprávy o činnosti ombudsmana a dalších institucí, u nichž zákon stanoví, že mají Sněmovně předkládat zprávy o své činnosti. A pak už zbývají jen interpelace.

Dovoluji si podotknout, že z úrovně státního rozpočtu nelze zasahovat do zakázek vypisovaných krajem a dokonce mezi nimi není ani žádný vztah. Poslanec o žádné zakázce nerozhoduje. To činí exekutiva. Poslanec jen spolu s kolegy na zakázky schvaluje peníze.

Jak tedy může poslanec Rath pokračovat v páchání trestné činnosti, z níž byl obviněn? Odpověď zní: NIJAK.

Když se vrátíme k tupému formalismu, s nímž odvolací soud rozhodl, tak i zde je možno konstatovat, že odporuje dosavadní judikatuře. Na základě předchozích nálezů Nejvyššího soudu se na osobu vykonávající více funkcí musí právně pohlížet vždy s ohledem na vztahy konkrétních funkcí a pravomocí. Podle judikatury NS musí soudy brát vždy v úvahu, z jakého právního titulu - tedy z jaké funkce dotyčný úkon provedl. Pro názornost to lze dobře demonstrovat judikátem (nálezem NS) v kauze bývalého předsedy představenstva a generálního ředitele bývalé Československé námořní plavby, na který je hojně odkazováno soudy v jejich rozsudcích. Dotyčný byl žalován o náhradu škody za nevýhodný nákup lodí od jedné korejské loděnice. Žalující strana po něm požadovala náhradu škody ve výši stovek milionů korun. A odkazovala přitom na to, že jako předseda představenstva - tedy člen statutárního orgánu obchodní společnosti, nese podle Obchodního zákoníku finanční odpovědnost v plném rozsahu kontraktu. A ručí za něj svým veškerým majetkem. V dovolání však Nejvyšší soud vzal v úvahu fakt, že na příslušné smlouvě nebyl dotyčný podepsán jako předseda představenstva, ale pouze jako generální ředitel. Tedy jako běžný zaměstnanec. A v souladu se zákoníkem práce jej odsoudil k náhradě škody pouze ve výši 5 měsíčních platů. V nálezu NS judikoval, že sám fakt, že osoba vykonává více funkcí, nezakládá ve všech případech generální odpovědnost, ale že ta musí být vyvozována v intencích pravomocí a odpovědnosti vždy té funkce, v níž byl akt vykonán.

Při zvážení tohoto všeobecně známého pravidla je rozhodnutí o Rathově předstižné vazbě nejen odporující logice, ale i nezákonné. Když znovu zvážíme rozsah pravomocí poslance a vezmeme v úvahu, že podle čl. 27 odst. 1 Ústavy nemůže být poslanec stíhán za hlasování ve Sněmovně a jejích orgánech, tak nám vyjde, že rozhodnutí odvolacího soudu je navíc i protiústavní.

Je však nutné si znovu klást další otázky:

• Proč nebyl David Rath dosud postaven před soud?
• Jestliže policie přistihla Davida Ratha při činu přijímání úplatku - jak tvrdí, proč nebyl stíhán ve zkráceném řízení, jak to stanoví trestní řád?

Postup, kdy je obviněný Rath ve vazbě, ale není souzen, a tudíž nemá možnost se bránit před soudem, který jediný je oprávněný rozhodovat o vině či nevině, a přitom stále unikají části spisu do médií, připomíná situaci z knihy Stiega Larssona "Dívka která kopla do vosího hnízda". V tomto příběhu byla souzena hackerka Lisbeth Salanderová, ve skutečnosti oběť spiknutí části švédských zpravodajských služeb. Státní zástupce v tomto příběhu věděl, že nebude schopen prokázat její vinu za vraždu otce (bývalého ruského špiona, zběhlého do Švédska), který malou Lisbeth týral, zavraždil její matku a objednal Lisbethinu popravu nájemným vrahem. Ve spolupráci s agentem tajné policie žádal však o její doživotní internaci v psychiatrické léčebně. Ale hlavně usiloval o Lisbethino faktické zničení, když do případu zapojil jejího bývalého ošetřujícího lékaře, který svoji svěřenkyni opakovaně týral.

Pro toho kdo četl Larssonovu trilogii Milenium a obden vidí na serveru aktuálně.cz citace z tajného Rathova spisu, jde o podobnost až nápadnou.

Vytisknout