Začátek konce nemorálního vymahačného?

26. 7. 2012 / Petr Kopec

Dvoje ledy se hnuly od debaty na BL na téma exekuční šikany právníků a exekutorů, včetně mého příspěvku k tomuto tématu ze dne 13. 1. 2011.

Enormní odměny vymahačským firmám v případech bagatelních několikastovkových dluhů mezitím pokrátila Pospíšilova ministerská vyhláška, a ze stanoviska Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2012 vyplynulo, že u těchto pohledávek by neměly být náklady řízení větší než pohledávka.

Není divu, že mezi inkasními agenturami, které zpracují cca 2 miliony pohledávek v objemu 30 miliard Kč ročně, zavládla značná nervozita. Objem jejich zisků si lze snadno spočítat, když na částku průměrných 1000 Kč (včetně těch, které už byly uhrazeny) činilo průměrné vymahačné 6 600 Kč. Asociace inkasních agentur se teď horlivě snaží prosadit zákon o činnosti inkasních agentur, aby se tak se tak mohly uživit alespoň ty údajně "slušné".

Soudy jsou nicméně i tak zavaleny řešením i takových pohledávek, kde neexistuje odpor dlužníka vyrovnat se s věřitelem.

Tak tomu bylo i v mém případě s částkou 1215 Kč, kterou jsem díky své zapomnětlivosti dlužil České televizi. Ta se nestyděla vymáhat tuto směšnou částku přes externí vymahačskou advokátní kancelář JUDr. Dalibora Kalcsa s nárokem na náklady řízení ve výši 8.920 Kč k rukám právního zástupce žalobce. Přestože jsem dlužnou částku před soudním jednáním zaplatil, ČT mou žádost o stažení z procesu vymáhání odmítla. Když jsem se odvolal poprvé, bylo výsledkem usnesení Obvodního soudu v Praze 4, které mi stále ještě ukládalo zaplatit 3.178 Kč. Po dalším odvolání tentokrát už u Městského soudu v Praze, konečné usnesení snížilo na konečných 1.000 Kč soudního poplatku.

Pro ilustraci, i jako precedens pro další postižené odcituji nyní nejpodstatnější část Usnesení Městského soudu v Praze, které jistě patří k těm průlomovým:

"Odvolací soud přihlédl k tomu, že se v daném případě jednalo o typově jednoduchou věc po stránce skutkové i právní, obdobné nároky žalobce uplatňuje víceméně vzorovou žalobou, ve které jsou měněny jen identifikační údaje žalované strany, výše pohledávky, datum jejího vzniku a splatnosti. Vyhotovení předmětné žaloby je rutinní, nevyžaduje žádnou odbornou znalost, když odvolací soud má za to, že žalobce je nepochybně vybaven právním oddělením, resp. zaměstnává osoby s právnickým vzděláním. Nejedná se o poskytnutí právní pomoci a je jen na žalobci, koho výkonem víceméně administrativní činnosti pověří. Žalobci nelze upřít právo, aby tím pověřil advokáta, ale tuto jeho činnost nelze honorovat přiznáním odměny za zastupování advokátem, neboť o žádné zastupování fakticky nejde (obdobně viz usnesení Ústavního soudu sp.zn. IV. ÚS 2777/11)..."

Zdá se tedy, že ledy pod nenažranými českými vymahači dluhů se začínají hýbat. Snad je to předzvěst oblevy v celé společnosti, která byla až dosud pod ledem rozkradačského systému, fungujícího v této zemi.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 26.7. 2012