Daily Mail: Nový film o Batmanovi i nová shakespearovská inscenace v Londýně varují, že se Západ vrací k temné éře třicátých let

21. 7. 2012

Zní to jako scény z francouzské revoluce, anebo jako nějaká anarchistická fantazie o světě po finančním krachu. Je to ale příběh nového filmu o Batmanovi The Dark Knight Rises, při jehož premiéře v americkém Denveru došlo k brutálnímu masakru. Tento masakr byl samozřejmě aktem šílence, jenže ve věku, kdy tisku i televizi dominuje rozhořčení nad nezřízeností bankéřů a jejich chtivostí po penězích, se zdá být film o tom, jak demonstranti okupují a ničí evropská finanční centra, děsivě aktuální.

A britský režisér tohoto filmu, Christopher Nolan, není jediný, kdo umělecky vyjádřil morální a politickou krizi, která ohrožuje Západ. Tento týden proběhla v londýnském Národním divadle premiéra brilantní nové inscenace Shakespearovy hry Timon Athénský. Inscenace se hraje v atmosféře bankéřské chtivosti po penězí a zkorumpovanosti londýnské City.

Tak jako Batmanovo alter ego Bruce Wayne, i tento moderní Timon Athénský je bohatý filantrop, který se bezproblémově pohybuje světem vernisáží v galeriích, večírků vysoké společnosti a módních recepcí. Utrácí všemi hrstmi -- a zjistí, že když mu peníze došly, přátelé ho opustili. Timon uteče do divočiny a octne se ve světě rozhořčených nemajetných, kteří v této inscenaci nosí bundy s kapucami příslušníků hnutí Occupy. V londýnské inscenaci Timona Athénského tento rozhořčený dav zaútočí na Athény ve scénách, které velmi připomínají scény z nového filmu o Batmanovi.

99 procent občanů se v těchto uměleckých dílech chce tvrdě pomstít miniaturní vrstvičce lidí, která je zotročuje. Ještě před několika lety by působila takováto díla jako extremistická a přehnaná. V létě roku 2012 však působí šokujícím způsobem realisticky a aktuálně.

V důsledku dopadů nekonečných skandálů poklesla pověst našich politických a finančních elit na absolutní minimum. Poprvé od hladových třicátých let vzniklo nebezpečí, že se sám výraz "kapitalismus" stává sprostým slovem.

Už to, že londýnské Národní divadlo se rozhodlo nově inscenovat Shakespearovu hru Timon Athénský, je vysoce příznačné. Tato hra se většinou považuje za méně významné Shakespearovo dílo a je málokdy hrána.

Avšak Timon Athénský je drsným odsudkem kultury bohatých, a proto to byla oblíbená hra Karla Marxe. Univerzitní kursy marxismu jsou v současnosti nabity k prasknutí. Není tedy divu, že režísér Nicholas Hytner se rozhodl nově inscenovat právě Timona Athénského. Obrovský úspěch filmu The Dark Knight Rises také výmluvně vypovídá o mnohém.

Tvůrce postavy Batmana, autor komiksů Bob Kane, ho vytvořil jako maskovaného miliardáře, který čistí ulice brutální silou. Vzhledem k tomu, že jeho nepřáteli jsou zločinci z lumpenproletariátu, povaleči, teroristé a anarchisté, je lehké pochopit, proč mnozí kritikové považují Batmana za mimořádný jev -- autenticky konzervativního hrdinu.

Konec konců, Batman vznikl koncem třicátých letech dvacátého století, ve věku, kdy se zdálo, že je kapitalismus v krizi. Demokracie byla v obklíčení a většina Evropy se stala obětí totalitních režimů komunismu a fašismu.

Není překvapivé, že dochází nyní k obnově Batmanovy popularity. Obavy, které byly aktuální ve třicátých letech -- obavy z hospodářského rozkladu, sociálních nepokojů, politického extremismu a násilné revoluce -- jsou aktuální dnes znovu. Je to všechno děsivou připomínkou toho, co se může stát, pokud jsou naděje celé generace zlikvidovány hospodářskou krizí.

To, co zachránilo Brity a Američany před politickým extremismem ve třicátých letech byla inteligence jejich politických představitelů. V Británii se představitelé konzervativců i sociálních demokratů Stanley Baldwin a Ramsay Mac Donald v podstatě spojili a vytvořili celonárodní vládu, která provedla pevně Británii Velkou hospodářskou krizí. Ve Spojených státech se v důsledku krize dostal k moci doslova titánský politik, Franklin D. Roosevelt. Jeho rozsáhlý program ekonomických investic New Deal jistě měl chyby, avšak je jasné, že Roosevelt brilantně vyjádřil hněv obyčejných lidí nad finančními elitami, jejichž arogance způsobila lidem tolik neštěstí.

Tím, že Roosevelt dokázal promluvit jménem obyčejných občanů, neutralizoval hrozbu extremismu a obnovil důvěru voličů v mainstreamový demokratický kapitalismus.

Bohužel, naši politikové nejsou dnes Rooseveltova kalibru. Není divu, že voliči dnes zastávají názor, že naše vládnoucí elity žijí v zlaté bublině, odděleny od starostí, jimiž čelí každá normální domácnost. Extravagantní spektákl londýnských Oympijských her je toho typickým příkladem. Tento týden byly v Londýně zprovozněny nenáviděné jízdní pruhy pro politiky a pro olympijskou elitu. Paraziti se městem projíždějí za peníze daňových poplatníků.

"Budete se divit, jak jste si mohli myslet, že můžete žít na ta vysoké noze a nechat nám ostatním tak málo," šeptá ve filmu o Batmanovi hrozivě jedna "kočičí" žena. Svým způsobem tento výrok shrnuje to, co si dnes myslí mnoho lidí. Zdá se možná přehnané si myslet, že stejně jako ve filmu by mohla přijít moci vláda pouličního davu. Jenže to je jen proto, že zatím lidé ještě mají co ztratit, kdyby přišli o současný politický a ekonomický pořádek.

Násilnosti v Anglii loni v létě byly děsivým upozorněním, jak lehce může explodovat v anglických ulicích explodovat potenciál násilí, téměř zcela bez varování. Může se to stát znovu.

Minulý týden varoval americký ekonom Nouriel Roubini -- muž, který proslul tím, že předpověděl nynější finanční krizi a globální ekonomický rozklad, že svět r. 2013 čelí "dokonalé bouři", chaosu v eurozóně, recesi v USA a válce na Blízkém východě.

Taková katastrofa by byla děsivější než cokoliv, co nám dokáže předvést hollywoodský film. Životní úroveň obyčejných lidí by radikálně poklesla, rozložily by se poslední zbytky občanské důvěry v nynější systém, a obrovskou měrou by to podpořilo zločince a fanatiky na extremní pravici i na extremní levici.

Nezapomínejme, že film Christophera Nolana je částečně inspirován skutečnými událostmi, revolucemi ve Francii r. 1789 a v Rusku r. 1917, při nichž miliony lidí, frustrovaných nedostatkem příležitostí, rozhněvaní zkorumpovaností politiků a rozhodnutí proměnit svůj hněv v činy svrhli existující sociální pořádek.

Ve filmu o Batmanovi jsou politikové ješitní a bojácní jedinci, kteří se daleko více zajímají o vlastní kariéru než o všeobecné blaho.

A jejich současné skutečné britské ekvivalenty nejsou, upřímně řečeno, o moc lepší.

Zoufale potřebujeme, aby nám naši politikové dokázali, že rozumějí hněvu veřejnosti vyvolaným chováním bankéřů, a aby nalezli způsob, jak se vyhnout noční můře, která nám hrozí.

Měli by alespoň ignorovat irelevantní Olympijské hry a soustředit se na naše současné obrovské problémy. Už není čas schovávat hlavu do písku. Ve skutečném světě nemůžeme spoléhat na to, že nás zachrání výstřední miliardář.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Vytisknout