Bohatství "neprokapává" k chudým - prostě odtéká do zahraničí

23. 7. 2012

Díry v daňové legislativě umožnily superbohatým přesunout do zahraničí 21 bilionů, ale možná až 32 bilionů dolarů. To je suma větší než celá americká ekonomika.

Bývalý hlavní ekonom konzultační společnosti McKinsey a expert na daňové ráje James Henry předkládá ve studii pro Tax Justice Network alarmující obraz úniku kapitálu ze zemí po celém světě, přičemž mizí v trhlinách finančního systému.

Navzdory údajné odhodlanosti skupiny G20 bojovat proti neprůhlednosti daní investoři v ředě zemí - včetně USA a Velké Británie - atále dokážou tajit před úřady značnou část svých příjmů.

Domovské země bohatých ztrácejí ohromné daňové příjmy a staré ideologické heslo pravice - že když se lidem dovolí zbohatnout, jejich bohatství nakonec "prokapává" i k těm dole - se ukazuje jako zcela absurdní. Nikoliv, bohatství neprokapává k chudým - prostě odtéká do daňových rájů.

Podle Johna Christensena z Tax Justice Network je nerovnost příjmech ve skutečnosti mnohem horší, než se oficiálně přiznává, nicméně politici se i nadále zaklínají heslem o "prokapávání" a daňové úniky účinně neřeší.

Aktiva v zahraničí drží celkem 10 milionů osob, jenže přinejmenším 21 bilionů dolarů náleží pouhým 92 000 lidí. A tento odhad nezahrnuje nefinanční aktiva - umělecké předměty, jachty, domy v luxusních destinacích.

Pokud by se toto bohatství podařilo adekvátně zdanit, svět by mohl vyřešit celou řadu svých problémů, tvrdí Tax Justice Network. 30% zdanění nepřiznaných zahraničních vkladů by vyneslo více než všechny programy zahraniční pomoci na světě.

Údaje TJN také naznačují, že oficiální údaje o příjmové nerovnosti v jednotlivých zemích, které spoléhají na přiznaný majetek, jsou radikálně podhodnocené a skutečná nerovnost v příjmech nejchudších a nejbohatších je mnohem vyšší. Tím spíše, že kromě velmi bohatých obvykle z průzkumů vypadávají také extrémně chudí. Ti buď nemohou být nalezeni, protože nemají fyzickou adresu, nebo se v průzkumu snaží svůj majetek nadhodnocovat.

Globalizace vystavila nízkokvalifikované pracovníky levné konkurenci v rozvojových zemích, zatímco firemní kultura finančního průmyslu zamířila k extrémně vysokým odměnám. A to oficiálně udávaný Giniho koeficient měřící nerovnost v příjmech vychází z oficiálních statistik, takže skutečnou nerovnost změřit nedokáže.

Dokonce i evropské problémy by se prý mohlo podařit vyřešit, pokud by se zastavil únik kapitálu.

(Jediný ze států který doopravdy vyvíjí citelný tlak na eliminaci daňových rájů je ovšem Německo - a pokud v tom kvůli vypočítavosti zemí jako Kajmanské ostrovy, ale zrovna tak i Švýcarsko nebo Británie zůstává osamoceno, není prakticky žádná naděje na nápravu. Sotva francouzský prezident Francois Hollande oznámil zvýšení daní pro bohaté, David Cameron je veřejně vyzval, ať se přestěhují do Británie, kde jsou daně výrazně nižší. V mezinárodním měřítku probíhá v oblasti výběru daní závod ke dnu - pozn. KD.)

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Vytisknout