Denisa Šariská: romsko-polská minulost, česká současnost

25. 7. 2012 / Pavel Pečínka

"Moje maminka pochází z Polska, z polsko - německé rodiny, kdežto tatínek je Rom ze Slovenska," přibližuje svůj "rodokmen" Denisa Šariská. Její matka pracovala ve zdravotnictví, kdežto otce Jana Šariského, stejně jako samotnou Denisu, bychom mohli potkat v brněnském Muzeu romské kultury (MRK). Otec Denisy zde dělá správce depozitářů. "Ano, dalo by se říct, že pocházíme z muzikantské rodiny," vysvětluje Denisa hudební zázemí svého nejbližšího okolí. Skoro celá rodina z otcovy strany je hudebně založená a věnuje se tomu naplno: " I sám táta hraje na kontrabas v cimbálové kapele pod vedením Ivana Gaspara Hriska. Můj bratr vystudoval kromě konzervatoře i vysokou školu - obor hudební výchova - hra na klavír a působí jako pedagog na ZŠ."

Mladá žena, která má v MRK na starosti doučování a práci se žáky základních škol, má tři sourozence - staršího bratra a dvě mladší sestry. "Jistě, našly by se situace, kdy mezi náma zajiskří, ale to neznamená, že se budeme nenávidět, naopak. Je mezi námi silné pouto," svěřuje se.

A co se týká romštiny? I když je otec mladé romské učitelky Rom a romsky umí, rodinu k tomuto jazyku nevedl. "Myslím, že oba rodiče chtěli, abychom víc splynuly s českým prostředím. Sama za sebe tedy říkám, že romsky neumím, ale nikdy není pozdě se naučit něco nového," vysvětluje Denisa.

V jejím dětství převažovalo kamarádství s Neromy, ale časem poznávala a stále poznává i Romy, takže jí pohyb "v obou světech" problém nedělá. Jak říká, fakt, že je napůl Romka, pociťuje tím víc čím víc je starší. V dětství si toho nijak zvlášť nevšímala, ani okolí jí to nedávalo příliš najevo. Na "své" základní škole byla ve třídě jediná Romka a Neromové ji zpočátku přijímali dobře. Opravdové konflikty přišly až v 6. třídě, kdy jí jeden ze spolužáků nadával do cigánů. "Ale tuhle nepříjemnou situaci brzy řešili mí rodiče a všechno zas rychle utichlo," vysvětluje romsko-polská, česky mluvící žena. S tím bývalým spolužákem ze ZŠ jsou dnes dobří přátelé. Ze strany učitelů ale žádnou diskriminaci nepociťovala, spíš naopak. Co se týká školních předmětů, bavila ji biologie a i proto se hlásila na Střední zdravotnickou školu, kde úspěšně odmaturovala. Po "zdravce" pokračovala ve studiích na Pedagogické fakultě, má 6 semestrů speciální pedagogiky. Úspěšně prošla zkouškami na Filozofickou fakultu - obor polonistika, protože v polštině se pohybuje jako ryba ve vodě. Studia ale musela bohužel zanechat ze soukromých důvodů.

Denisa si na vlastní kůži zkusila, že v dnešní době se velmi těžko shání zaměstnání: "Tak tím jsem si fakt prošla. Byla jsem rok na úřadě práce, není to zrovna příjemný pocit!" Ale teď už skoro dva roky pracuje v MRK a je spokojená.

Denisa podle svých slov nepreferuje prostředí podle toho, jestli je romské nebo gádžovské, ale podle toho, jestli se v něm dobře cítí. Romské tradice jí podle vlastních slov osobně nic moc neříkají. A co říká Denisa odlišnému postavení ženy v průměrné české a romské rodině? "Tak podle mě existují odlišnosti jen v tom, že Romky bývají víc v domácnosti a starají se o děti. Kdežto v české rodině prostě žena musí pracovat. Tím nemyslím nic špatného, ale u většiny rodin to tak je," říká.

Vztahy Romů a Neromů považuje romsko-polská Denisa za velice složitou problematiku: "Myslím, že tenhle problém bude přetrvávat i nadále. Je to těžká otázka, poněvadž většinová společnost je nastavena tak že, každý Rom je u nich stejný. Nemusím to dál popisovat. Mrzí mne to, protože ne všichni Romové jsou stejní."

Se čtenáři Romano hangos se loučí svým oblíbeným citátem: "Musíme přečíst hodně knih, abychom zjistili o čem je život. A musíme hodně zažít, abychom přišli na to, že buď špatně žijeme nebo že jsme četli špatné knihy."

Vychází v Romano hangos 10-11 / 2012ZDE a ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 25.7. 2012