Co je u nás nemožné

Německá banka z Chemnitz vydala na úvěrové kartě portrét Karla Marxe

24. 7. 2012 / Daniel Strož

O České republice se všeobecně tvrdí, že v ní není nemožné absolutně nic, to ale platí hlavně co se zlodějen a podrazů týče. Pokud by však mělo dojít na právo ke svobodnému rozhodování občanů, je v tu ránu s veškerou tolerancí konec. Zdejší vládní politici, naprosto neschopní řídit stát, pletou se raději zástupně do všeho jiného a jedním z jejich oblíbených koníčků se staly i neustále lidem vnucované pokusy o manipulování historie.

Podstatně odlišná situace je u našich německých sousedů. V uplynulých týdnech, tedy ještě před letošním již dvaadvacetiletým výročím sloučení NSR a NDR, považovaném podnes většinou bývalých východních Němců za anexi, tj. zábor jejich území jiným státem, požádala jedna saská banka v bývalém Karl-Marx-Stadtu (nyní po letech 1953 až 1990 opět Chemnitzu) veřejnost o navržení nějakého symbolického obrázku na její platební kartu. Rozhodnutí tamních občanů vyznělo jednoznačně: plastová kartička na jejich přání proto už nese portrét Karla Marxe!

Nezůstalo ovšem pouze u toho. Již nedlouho předtím chemničtí zrenovovali za sto tisíc eur podstavec z ukrajinské žuly Marxovy pověstné obrovské busty, jejímž autorem je ruský sochař Lew Kerbel a zdobící střed města. Deník Sächsische Zeitung k tomu pak poněkud lišácky a zaobaleně napsal, překládám doslovně: "Socialismus (Marxova socha) dále přežívá. A kapitalismus dělá všechno pro to, aby přetrvala na věčnost."

Prohlížím si ten kousek plastu, který mám od banky, jejímž jsem klientem. Není samozřejmě česká (takové tady už ani nemáme) a zvolila si zobrazení londýnského mostu Tower Bridge. Údajně proto, že je sponzorem letních Olympijských her v Londýně. Nic proti tomu, ale přesto přemítám, kdy se v tomto státě naposledy někdo zajímal o mínění občanů. To je zde zcela nepředstavitelné, ačkoli nám někteří dennodenně namlouvají, že žijeme v demokratických poměrech.

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 24.7. 2012