Několik poznámek

20. 1. 2012 / Daniel Řezníček

1) Několik vět 2012. Třetí bod této výzvy praví: "Politické strany musí respektovat výsledek voleb. Není možné, aby vítěz voleb skončil v opozici, bez jakékoliv šance."

Tento bod mi přijde poněkud irelevantní. Strany výsledky voleb respektují- nedosadí si do parlamentu více členů, než kolik jich bylo zvoleno. Aha, chcete říct, že strana, která volby nevyhrála, se nemá účastnit vlády? Nejsme v Británii. Nejběžnější, ba dokonce žádoucí formou vlády v konsenzuálních demokraciích (jako např. ČR) je koalice. Na začátku povolebního vyjednávání byly obě největší strany na stejné startovní čáře. Koalici se povedlo sestavit straně, která skončila ve volbách druhá. Vděčí za to svým diplomatickým schopnostem, které přesahují schopnosti vítěze? Pak je vše v pořádku. Vděčí za to výhodnějšímu rozložení sil, většímu potenciálu najít partnery díky ideologické shodě? Pak je vše v naprostém pořádku.

2) Pan František Vlásek a HzPD

Již název parlamentního slyšení "Chceme nové volby, demise vlády nic neřeší" mne přivádí do rozpaků. Co zde vlastně chceme řešit? Proč chceme nové volby?

Autor evidentně vychází ze svého postoje vůči současnému parlamentu. Evidentně s ním (patrně především s dolní komorou) není spokojen a chce, aby se změnilo rozložení sil. Ale proč by to měl kdokoli brát vážně? Sněmovna není nikterak neakceschopná, volby byly, pokud vím, legitimní a není tedy jiný než ideologický důvod uspořádat nové. Argument "vládnou ti, které jsem nevolil" neobstojí. Jde zde o šířeji pojatou ideu, že dnešní poslanci nejsou "slušní" a není důvod na ně být hrdý? To snad není nový fenomén. Jak ukázaly poslední volby, ne jen demise vlády, ale ani nové volby (v tomto směru) nic neřeší.

Dále: Autor svůj projev zakončoval slovy: "Proto Vás jménem Hnutí za přímou demokracii a občanů této země vyzývám, podejte demisi a odejděte z politiky." Mě osobně tedy pan Vlásek předem nepožádal, zda může mluvit i za mě.

"Chceme žít na hranici bídy?" ptá se autor občanů. Pakliže se nepletu a skutečně se zde jedná o Českou republiku, nechápu. Průměrný Čech rozhodně nezosobňuje to, co si představím pod pojmem bída. Dlouho už si pohrávám s prastarou myšlenkou, že čím lépe se máme, tím méně si to uvědomujeme a tím více si stěžujeme. Na pomoc si zavolám esej Petera Kellnera, který v Britských listech již byl zmíněn. Mimo jiné zde Kellner praví, že čím více sociální v průběhu 20. století politika byla, tím ji chtěli lidé sociálnější. Nemyslím, že žijeme na hranici bídy a nedoženou tam většinu z nás ani vládní reformy. Výjimky byly, jsou a budou, a to ne jen v Česku.

HzPD i výzva Několik vět 2012 chtějí zákon o referendu, k jehož vyvolání stačí vůle 1% voličů, dříve navrženou hranici 250 000 podpisů pan Vlásek ostře kritizuje. Navíc je artikulován požadavek, aby cestou takovéhoto referenda mohl být rozpuštěn parlament a vypsány předčasné volby. Celé je to velmi špatně. Proč? Z každých voleb vzejde skupina vítězů a skupina poražených. Pro poražené nebude pražádný problém mobilizovat 1% voličů a vyžádat si referendum. Dvakrát své síly mobilizuje i vítězná strana a rozpuštění parlamentu zabrání. Na potřetí už ne. Budeme se tak nacházet v kontinuální situaci nepřetržitých voleb a jejich denunciací. A toto nebude platit jen o volbách, ale o jakékoli důležitější záležitosti, která bude předmětem zájmu trošku většího hnutí či jakéhokoli občanského sdružení. Přichází krásná čtverná negace: V ničem se nikam neposuneme a nehneme. Mimo to, jak budeme tato nepřetržitá referenda financovat? Mohli bychom například v jednom z referend odhlasovat daň z referend.

Děkuji za pozornost.

Vytisknout