Fantastický úspěch hnutí "Obsaďme Wall Street"

16. 10. 2011 / Immanuel Wallerstein

Proč se zrodilo ve Spojených státech tehdy, když se zrodilo, a ne o tři dny, tři měsíce, tři roky dřív nebo později, nebudeme nikdy s jistotou vědět. Jeho podmínky už existovaly -- akutně narůstající ekonomické nesnáze nejen těch, kdo trpí skutečnou chudobou, ale také stále většího segmentu pracujících chudých (známých také pod názvem "střední třída"); neuvěřitelné výstřelky (vykořisťování, chamtivost) nejbohatšího jednoho procenta obyvatel USA ("Wall Street"); příklad vln hněvu v různých částech světa ("arabské jaro", španělští indignados, studenti v Chile, odbory ve Wisconsinu a dlouhý seznam dalších). Ve skutečnosti nezáleží na tom, která jiskra zažehla oheň. Rozhořel se.

Ve fázi číslo jedna, v prvních několika dnech, tvořila hnutí hrstka odvážných, většinou mladých lidí, kteří se pokoušeli demonstrovat. Média je naprosto ignorovala. Pak nějaké zabedněné policejní náčelníky napadlo, že by se s demonstracemi dalo skoncovat troškou brutality. Natočili je na film a ten se rozšířil na YouTube jako epidemie.

To nás dovedlo do fáze číslo dvě, publicity. Média už nemohla demonstranty úplně ignorovat. A tak zkusila povýšenecký přístup. Co vědí tihle hloupí a nevědomí mladí lidé (a pár starších žen) o ekonomice? Mají nějaký pozitivní program? Jsou "disciplinovaní"? Sdělovací prostředky nám říkaly, že se demonstrace brzy vytratí. S čím ale stejně jako mocní tohoto světa nepočítali (a co jim asi nikdy nedochází), byla okolnost, že téma protestu mělo široký ohlas a rychle se ujalo. Podobné "okupace" vznikaly v jednom městě za druhým. Začali se přidávat nezaměstnaní padesátníci a padesátnice. A také celebrity. A také odbory, včetně samotného prezidenta AFL-CIO. Událostí ve Spojených státech si začala všímat zahraniční média. Na otázku, co chtějí, odpovídali demonstranti slovem "spravedlnost". Že tato odpověď dává smysl, si uvědomovalo stále víc a víc lidí.

To nás dovedlo do fáze číslo tři -- legitimity. Akademikové s jistým renomé začali naznačovat, že útok na "Wall Street" je určitém smyslu oprávněný. The New York Times, hlavní mluvčí úctyhodného centrismu, najednou 8. října otiskly redakční komentář, v němž řekly, že protestující skutečně mají "jasné poselství a konkrétní politické recepty" a že hnutí je "víc než mládežnické povstání". Timesy pak pokračovaly: "Krajní nerovnost je charakteristickým znakem nefunkční ekonomiky ovládané finančním sektorem, který je popoháněn spekulací, odíráním a využíváním vládní podpory ve stejné míře jako produktivními investicemi." To jsou na Timesy silná slova. A pak dal kongresový výbor Demokratické strany pro volební kampaň do oběhu petici žádající stranické aktivisty, aby přijali prohlášení "Podporuji protesty ,Obsaďme Wall Street'".

Hnutí začalo vyvolávat respekt. A s úctyhodností přišla fáze číslo čtyři -- nebezpečí. Významný protest, který se uchytí, obvykle čelí dvěma hlavním hrozbám. Jednou z nich je zorganizování silné pravicové protidemonstrace v ulicích. Právě k tomu vlastně vyzývá Eric Cantor, vůdce Republikánů v Kongresu a docela obratný zastánce tvrdé linie. Takové protidemonstrace mohou být hodně zuřivé. Hnutí Obsaďme Wall Street na ně musí být připraveno a dobře promyslet, jak je zvládnout nebo zadržet.

Druhá a závažnější hrozba ale pramení ze samotného úspěchu hnutí. S tím, jak získává stále širší podporu, zvětšuje se rozmanitost názorů aktivních protestujících. V takových případech je odjakživa problémem, jak se vyhnout Skylle proměny hnutí v sevřený kult, který prohraje, protože bude mít příliš úzkou základnu, a Charybdě ztráty politické soudržnosti kvůli nadměrné šíři hnutí. Na to, jak se vyhnout oběma těmto extrémům, neexistuje jednoduchý recept. Je to obtížné.

Pokud jde o budoucnost, je možné, že hnutí bude dál sílit. Mohlo by dokázat dvě věci: jednak si vynutit v krátké době restrukturalizaci záměrů vlády tak, aby se minimalizovaly akutní potíže, kterými dnes lidé zcela zřejmě trpí, a jednak vyvolat dlouhodobou proměnu způsobu, jakým rozsáhlé segmenty amerického obyvatelstva chápou reality strukturální krize kapitalismu a významné geopolitické přeměny, k nimž dochází, protože dnes žijeme v multipolárním světě.

I kdyby mělo hnutí Obsaďme Wall Street začít ztrácet dech z vyčerpání nebo v důsledku represí, už nyní uspělo a zanechá za sebou trvalý odkaz, tak jako povstání roku 1968. Spojené státy se nutně změní, a to pozitivním směrem. Jak se říká, "Řím nebyl postaven za jeden den". Nový a lepší světosystém, nové a lepší Spojené státy, to je úkol vyžadující opakované úsilí více generací. Jiný svět je ale skutečně možný (byť ne nevyhnutelný). A my můžeme měnit věci v jeho prospěch. Hnutí Obsaďme Wall Street takovou změnu způsobuje, a to pořádnou.

Zdroj ve všech jazycích: FERNAND BRAUDEL CENTER
Binghamton University, USA
© Immanuel Wallerstein 2010

© Immanuel Wallerstein, distribuuje Agence Global. Pokud jde o autorská práva a povolení, včetně překladů a umísťování v nekomerčních médiích, kontaktujte rights@agenceglobal.com, 1.336.686.9002 nebo 1.336.286.6606. Je povoleno stahování komentářů a jejich zasílání elektronicky nebo e-mailem třetím osobám za podmínky, že nedojde k zásahům do textu a bude zveřejněna informace o copyrightu. Autora můžete kontaktovat na immanuel.wallerstein@yale.edu.

Tyto komentáře, publikované dvakrát za měsíc, jsou zamýšleny jako reflexe současné světové scény, nahlížené ne z pohledu novinových titulků, ale z dlouhodobé perspektivy.

Vytisknout