Demonstrace za srbské Kosovo počesku aneb Co by tomu řekl Goethe?

12. 10. 2011 / Tomáš Koloc

Reportáž z včerejší demonstrace před pražským Goethe Institutem, kde se kosovská prezidentka Atifete Jahjagová zúčastnila panelové diskuze na téma propojení organizovaného zločinu a státu + rozhovory s organizátory akce; poslancem Jaroslavem Foldynou (ČSSD) a Václavem Dvořákem (Přátelé Srbů na Kosovu).

Poslední dva dny jsem strávil na letošní konferenci Fórum 2000 s heslem "Demokracie a vláda zákona", jejímž jednoznačným hitem byla návštěva gruzínského prezidenta Michaila Saakašviliho a kosovské prezidentky Atifete Jahjagové. O pondělní návštěvě gruzínského prezidenta ještě napíši, úterek se však nesl ve znamení prezidentky Republiky Kosovo.

Nejsvětlejším okamžikem dne pro mě byl příchod na Žofín, kde se právě skončila panelová diskuze "Náboženství, etika a zákon" (zastihl jsem odcházejícího Tomáše Halíka). Do začátku plánovaného panelu, na který se podle pátečního programu měla dostavit kosovská prezidentka, zbývalo ještě pár minut, a tak jsem na malou modlitbu zamířil k zídce nad Vltavou, na níž jsem zastihl v meditaci kolegu buddhistu (nejspíše účastníka panelu o náboženství). Po skončení duchovního občerstvení jsem odešel do hlavního sálu (podle striktně jednojazykově anglického programu "Forum Hall", což jsem si musel od pořadatele nechat přeložit do interní žofínské terminologie).

Po příchodu ale z jmenovek na stolcích účastníků zjišťuji, že kosovská prezidentka se (oproti programu, který jsem si stáhl z internetu) panelu s názvem "Zákon a jedinec" neúčastní. K potvrzení tohoto faktu musely dát hlavy dohromady dvě mladé pořadatelky, které mi vysvětlily, že "je v tom bordel, protože to pořád měněj, podle toho, jak je kterej účastník unavenej", nicméně podle aktuálního program by se prezidentka měla za dvě hodiny v nedalekém Goethe Institutu zúčastnit diskuze "Moderní organizovaný zločin: anonymní účastnický subjekt veřejné sféry" (sic!). V té době už mám být pracovně jinde, a tak se jdu pro jistotu podívat, jestli paní prezidentka přece jen už není na místě.

Před institutem zastihnu první účastníky připravované protikosovské demonstrace, z níž nejvíce se projevuje jeden pán, který se fotí před bannerem, na němž v názvu konference "Democracy and the rule of law" ("Demokracie a vláda zákona") přelepil dvě písmena, takže vznikl nápis "Democracy and the rule of JEw" (Demokracie a vláda Žida).

Oslovuji tedy organizátora akce (zřetelně označeného žlutou průvodcovskou stuhou), autora dokumentárního filmu "Uloupené Kosovo" Václava Dvořáka a pokládám mu několik otázek:

Znáte toho pána, který tady upravil tu ceduli?
Naše sdružení Přátelé Srbů na Kosovu je volné. Vím, že je to náš příznivec, který je bývalým šéfem zelených na Pardubicku.
Vy, který se Kosovem dlouhodobě zabýváte, jistě víte, že v Kosovu byla Albánci totálně zdecimována židovská menšina...
To říká pan Polreich. Já jsem slyšel, že všichni utekli dřív, než k tomu pogromu došlo. Někteří utekli do jiných zemí bývalé Jugoslávie, jiní do Izraele, takže ta komunita už dnes není.

Nemyslíte si v té souvislosti, že to, co tu ten pán udělal, vám dělá špatné jméno?
Proč myslíte?

Už si to vyfotilo několik lidí?
No to udělal pěknou blbost. Ale on není náš člen, je to jen příznivec našeho občanského sdružení...

Čím plánujete přivítat paní prezidentku?
Chceme jí zaprvé připomenout, že má ministerského předsedu a několik ministrů, kteří jsou namočení do odebírání orgánů zajatých Srbů a příslušníků dalších nealbánských národností v roce 1999, kdy UCK za pomoci bombardování obsadila Kosovo. Nevíme, jak chce prohlubovat zákon a právo na Kosovu, když jí ve vládě sedí váleční zločinci a narkobaroni. Bude to mít velice těžké. Vím, že jí vybírali Američani tak, aby neměla úzké vazby na UCK a lidi, kteří mají na rukou krev...

Nepůjdete na ten panel položit paní prezidentce pár dotazů?
Máme v plánu jít tam s druhým pořadatelem panem Hykou.

S panem Dvořákem si vyměníme telefony a dostanu slib, že mi večer poreferuje o průběhu diskuze. Poté se vydávám mezi demonstranty. Z kolegů se účastní reportérka Parlamentních listů (která kritizuje nedávný rozhovor s kosovskou prezidentkou, bývalou policejní náčelnicí, v MF DNES za plytké dotazy typu "Čtete jako policistka detektivky") a na kameru si vše točí pán, který mi daruje navštívenku s nápisem:

New World Order
Stop -- New World Order
UHNI SI z CESTY -- ČLOVĚČE!!!

Potkávám také jednoho povědomého člověka a po několika minutách si uvědomuji, že je to ultrapravicový aktivista Jan Kopal, o kterém nedávno Jiří X. Doležal napsal do Reflexu ultranenávistný článek. Pak kolem přejde školka, německá třída střední školy a směrem na Žofín Jacques Rupnik, který se tváří jako indiferentní Francouz, a ne jako člověk, který je po otci občan Jugoslávie, jehož křestní jméno je Dušan. Potom už mi přijde pod ruku spoluorganizátor demonstrace, poslanec PSP Jaroslav Foldyna:

Jste vlastně jediný z našich politiků, který se návštěvy paní prezidentky "demonstrativně ujal". Od diplomata Miroslava Polreicha ale vím, že to byla právě česká sociální demokracie, která podpořila konflikt v Kosovu a znemožnila tamní mírová jednání, které na začátku 90. let vedla česká diplomacie...
To jsou pro mě novinky. V roce 1999 byl v dubnu sjezd ČSSD, kde jsem deklaroval svůj postoj a k témuž jsem vyzval jeho delegáty. Se Štěpánem Kotrbou jsme připravili dopis tehdejšímu velvyslanci Jugoslávie Djoko Stojćićovi, který podepsala víc než polovina delegátů sociální demokracie. Česká republika v té době, jak mi vysvětloval Miloš Zeman, dostála svým závazkům. My jsme 12. března vstoupili do NATO a 24. března podivně rychle došlo k bombardování Jugoslávie a česká vláda souhlasila s přelety letadel a tak dále. Já jsem s nimi nesouhlasil tehdy, nesouhlasím ani dnes, ale jako člen strany jsem podléhal demokratickému principu; jestliže jsem tehdy nebyl ve většině (Pozn. aut.: To je podle mého selského rozumu trochu v rozporu s tvrzením, že za postoj pana Foldyny se postavila více než polovina delegátů sjezdu ČSSD), a tak jsem nemohl dělat víc, než jsem udělal...

Dá se tedy říci, že v ČSSD v té době vznikla ohledně vztahu k Jugoslávii jakási "podfrakce"?
Já bych to "podfrakce" nenazval, ale v ČSSD je řada lidí, která s tou agresí vůči Jugoslávii nikdy nesouhlasila, nesouhlasí, a nyní ČSSD většinově nesouhlasí s uznáním Kosova. Je to tak trochu trauma. Když jsem se díval na strukturu tehdejších evropských a světových politiků, byly tam tehdy paradoxně levicoví politici Joschka Fischer, Javier Solana, Tony Blair, německý ministr obrany Rudolf Scharping... Já jsem ten paradox přirovnával k tomu, že v Evropě roku 1914 také celé řadě států, které vyvolaly První světovou válku, vládli sociální demokraté...

Demonstranti rozvinují transparent Kosovo is a paradise for ORGANized crime ("Kosovo je ráj ORGÁNizovaného zločinu"), banner s výčtem plánů OSN, které překazily USA, NATO a EU) a vlajku státu Kosovo, tvořenou jeho žlutou mapou na modrém poli, do jejíchž šesti bílých hvězd demonstranti vepsali slovo HEROIN. Jeden z demonstrantů se dává ironicky slyšet: "Už jsem je vypeskoval za to, že si z nich dělají srandu. Čím jiným se tam teď ti chudáci mají živit..." a spolupořadatel akce Karel Hyka mi vysvětluje, že hvězdy na kosovské vlajce mají oficiálně znázorňovat kosovské národnostní skupiny; Albánce, Srby, Gorance, Makedonce, Romy a (vyhnané) Židy. Mluvím o zkušenosti, kterou nedávno učinili bojovníci za zachování slovanských jazyků na Univerzity of Glasgow s dramatikem Tomem Stoppardem, a ptám se, které osobnosti si na akce zvou Přátelé Srbů na Kosovu. Odpověď zní: "Většinou s námi chodí profesor Rajko Doleček". Radím mu oslovit slovenskou herečku Božidaru Turzonovovou, která je ze srbské rodiny žijící na Slovensku.

Patnáct minut před plánovaným příchodem kosovské prezidentky stojí vedoucí demonstrace Václav Dvořák na schodech a v ruce drží zavařovačku s údy, které mají evokovat lidské orgány, naložené v lihu (ve skutečnosti jsou to játra a ledviny naložené v pivu -- snad proto, aby se po demonstraci daly ještě zužitkovat). Po prezidentce ale není ani vidu ani slechu, a tak se s kartičkou novináře akreditovaného na Fórum 2000 vydávám do budovy zjistit, zda prezidentka (která mohl vejít možným bočním vchodem) není už uvnitř. Není. Boční vchod prý budova má, ale zda bude použit, pořadatelé (většinou mladé studentky, které se mě úzkostlivě ptají, zda je demonstrantů hodně), nevědí.

Po návratu před budovu vytvořím malý hlouček novinářů, kteří si stoupnou k bočnímu vchodu budovy. "Už jdou nějaký krasoduchové," ozve se z davu. Po vejití "krasoduchů" (míněni účastníci konference) vyjede z ulice policejní auto a vzápětí zjistíme, že i za námi vystupuje z auta skupina po zuby ozbrojených policistů. Z jejich středu vychází kosovská prezidentka. Nestačím ji ani vyfotografovat, dav stačí vyrazit jen "Kosovo je Srbija!" a prezidentka zmizí v budově.

Můj čas vypršel, musím odejít za další prací.

Večer před osmou volám Václavu Dvořákovi, který je nedostupný. Po chvíli mi zavolá on sám s tím, že kolegyně, která měla jemu a Karlu Hykovi přinést kartičku, opravňující k účasti na diskuzi s premiérkou, se nedostavila včas. Prosí mě o nějaké fotografie z demonstrace, protože ty, kteří fotili kolegové, nejspíš nebudou moc valné.

Slibuji, že mu zašlu ty své...

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 12.10. 2011