Propaganda se cení víc než pravda

4. 10. 2011 / Štěpán Kotrba

reakce na Daniela Veselého, pod titulkem "Je chybou přistupovat k oběma stranám izraelsko-palestinského konfliktu jako k rovnocenným soupeřům" reagujícího na recenzi knihy Břetislava Turečka Nesvatá válka o Svatou zemi. Málo známá zákoutí nelítostného boje mezi Židy a Araby od Štěpána Kotrby pod titulkem "Turečkova válka o pravdu ve Svaté zemi"

Daniel Veselý reaguje, aniž četl. Orientuje se podle popularity jiných autorů, pro něj autorit. Platí pro něj onen známý vtip vytvářející komickou situaci při přijetí mladého kandidáta do Svazu spisovatelů Sovětského svazu. "Znajetě Dostojevskovo? Znajetě Tolstovo?" "Nět, ja něchaču byť čitatělom, ja chaču byť pisatělom." Dost žertů, téma je vážné. Břetislav Tureček, ač dle mé recenze "turista", žije v Izraeli. Trvale. Fisk žije v Bejrútu. Trvale. Každý vidí řeku Jordán z jiného břehu. Tureček ovšem na rozdíl od Roberta Fiska nikoliv jako komentátor - "columnist", vyprávějící nám své "opinion", ale jako reportér - součást "news service".

Nemá možnost skrýt svůj bias za názor, protože pro něj jsou podstatná "facts". Přídavná jména se zakazují. Už 120 let platí ono Who? What? When? Where? Why?, převzaté kdysi dávno od učitele rétoriky v Římě Hermagora z Temna. Nic víc. Z otázek "Quis, quid, quando, ubi, cur, quem ad modum, quibus adminiculis?" se vyvinuly po 4. lateránském koncilu (1215) zásady křesťanské zpovědi a posléze umění kriminalistické a zpravodajské. Fisk v říjnu 2010 prohlásil: "Myslím, že je povinností zahraničního dopisovatele být neutrální a nezaujatý (neutral and unbiased) na straně těch, kteří trpí nebo trpět mohou." Nedovedu si představit krystaličtější vyjádření bias , i když ve Fiskově případě levičácky humanistického. O nic méně ovšem omluvitelného. Povinností reportéra je být neutrální a nezaujatý. Tečka. Nemít zhodnocené strany. Nehodnotit. Popsat. Hodnocení je na čtenáři. Vše ostatní je propaganda. Je to kruté, cynické, ale nutné. Turečkova i Fiskova zkušenost je proto jiná. Fisk má jasno, kolik Židů musí zemřít, aby odčinili křivdu spáchanou na Palestincích. Tak nějak jsem nepostřehl, že by se kdy zajímal o druhou stranu mince. O vinu Palestinců. Nebo snad Filištínští jsou a byli vždy bez viny? Kde začíná historie?

Pozn.: v turečtině i arabštině se Palestina ještě dnes řekne Filastin..., z původně asyrského termínu Philistu.

Jako "columnist" si Fisk ten luxus neodpovědět může dovolit. "Newsman" Tureček ne. Ve své recenzi jsem si proto všiml pouze rozdílné sémantiky, která sama o sobě, bez úmyslu determinuje úhel pohledu na realitu.

Být zahraničním zpravodajem Českého rozhlasu na Blízkém východě znamená neustále dekontextualizovat a neustále rekontextualizovat. Ze všech stran je propaganda intenzivní a média jsou organickou součástí boje "za tu správnou věc" . Vysvětloval jsem své studentce, dceři palestinského novináře, že není nejlepší si jako téma diplomové práce volit propagandu během intifády, pokud brilantně neovládá hebrejštinu i arabštinu, aby pochopila významové rozdíly. Že bude mít problém mě, oponentovi i komisi mnohé vysvětlit. Ona měla jasno. Předem. Bohužel stejně jasno má Veselý.

Ale ani angličtina není neutrální. Britové se i po půl století snaží odůvodnit motivy svého angažmá na mandátním území a obnovit si svůj kolonialismus i pro 21. století. Dědictví plukovníka Lawrence a lorda Curzona je stále velkou politikou. Vždy bylo.

Čeština má také problém, že neví, kdy začala historie. Češi dodávali Židům kulomety pro první válku a Arabům raketomety pro některé další. Jo, a která věc je správnější? Bez vítězství v první válce by nebyl Izrael. Bez bojů v těch dalších by nebylo dnes o čem psát a o čem řečnit v OSN. Historie stále není dobojována.

Židé i Arabové bojují o stejnou zemi. Už tři a půl tisíce let.

Izrael, Palestina, Blízký a Střední východ
Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 4.10. 2011