RECENZE

Turečkova válka o pravdu ve Svaté zemi

30. 9. 2011 / Štěpán Kotrba

Je to člověk, který nepodlehne vábení postavit se na jednu stranu konfliktu a stát se propagandistou jednoho názoru. Člověk, který nemá a nemůže mít v místě svých reportáží přátele, jenom zdroje. Člověk, jehož jediným kompasem je mozek, instinkt a schopnost vidět věci v souvislostech. "Každá strana si ... pamatuje útlak a teror strany druhé." Dvacet let na Blízkém východě z novináře udělá buď mrtvolu nebo novináře, který ví, o čem mluví.

Tureček na jedné ze stran knihy říká, v čem má spočívat síla tajných agentů: "v neustálé všímavosti, pohotovosti a učenlivosti." To samé se týká novinářů. Tureček umí vidět detaily. Umí slovy ilustrovat atmosféru. Předpokládá ovšem,že jeho čtenářem bude absolvent politologie, mezinárodních studií či diplomacie se specializací na Blízký východ.

Nechci říkat, co v knize je. Tím bych čtenáře ochudil o možnost vidět Blízký východ a desítky lidí očima Břetislava Turečka. Turečkova kniha není oddychovým čtením, ale údaji nabitým zápisníkem novináře. To, co v knize není, ovšem přesahuje její rozsah. To je systematičnost učebnice historie mezinárodní politiky, ke které Turečkovy reportáže a črty dodávají kontextuální detaily a zasvěcené autentické výpovědi. To je ještě jedna (nenapsaná) kniha o minimálně stejném rozsahu - kniha souvislostí historických, náboženských, personálních. Výklad z politické geografie, dějin blízko- a středovýchodní diplomacie, analýza taktiky aktivistů. Životopisy hráčů. Citáty z Koránu i Tóry.

"Bůh Izraele, Bůh zástupů, bude na naší straně. Neexistuje žádný ústup. Svoboda nebo smrt. ... Bojující mládež necouvne tváří v tvář obětem a utrpení, krvi a mučení. Nevzdají se, dokud naše staré dny nebudou obnoveny, a budou bojovat tak dlouho, dokud pro náš národ nebude zajištěna vlast, svoboda, čest, chléb, spravedlnost a právo."

To jsou dějiny Hagany, Maccabi , Irgunu, Hacohar a Beitaru, Lochamei Herut Israel - nazývaný i Turečkem Sternův gang. Makabejský sen na jedné straně, panarabská a panislámská myšlenka Mahdího na druhé straně. To jsou dějiny Palestiny, nutné k pochopení postojů všech aktérů více než šedesát let trvajícího konfliktu.

"... Avšak i v těchto šílené době, kdy arabská a židovská krev vytekla k radosti britských násilníků, vás tímto vyzýváme ... zastavte útoky a vytvořte mír mezi námi. Nechceme s vámi válku . Jsme si jisti, že ani vy nechcete válku s námi... Válku chtějí jen Britové a jejich spojenci. ... Jde-li zastavit útoky na vaší straně, můžete si objednat příměří z naší strany... Ukončete krvavé šílenství v naší zemi. Pro mír, pro budoucnost, pro vás.

Pokud se domníváte, že výše uvedený citát je z řeči prezidenta Palestinské autority Mahmúda Abbáse na 66. zasedání Valného shromáždění OSN, odůvodňující žádost o uznání Palestiny jako řádného člena OSN během tohoto týdne, mýlíte se. Jde o "Petici Našim arabským sousedům: Oznámení v arabštině k arabským výtržníkům", jejímž autorem je Irgun - v té samé chvíli, kdy začal na konci roku 1947 realizovat "mise pomsty" pod vedením Davida Raziela, s cílem dobýt zemi mezi Jordánem a Středozemním mořem. V té době Židé napadli arabské vesnice Tira u Haify, Yehudiya, Shuafat u Jeruzaléma, Vádí Rushmiya v Haifě a Abu Kabir v Jaffě. Za několik dní nato byla vytvořen plán na rozdělení Palestiny a pak přijata v OSN proslulá rezoluce 181 (II) Ze stálých členů RB OSN pro ni hlasovala Francie, Spojené státy a Sovětský svaz . Zdrželi se Čína a Velká Británie. 14. května 1948 publikovali Židé Deklaraci nezávislosti. Hned další den, 15. května 1948, arabská armáda překročila hranice toho, co dříve bylo britským mandátem Palestina. Tak začala arabsko-izraelská válka. Jednou stranou označovaná jako milkhemet ha'atzma'ut - "válka za nezávislost" či milkhemet hashikhrur - "osvobozující válka", druhou stranou označovaná jako al-nakba - "katastrofa".

Už tehdy delegace USA v OSN naznačovala, že vytvoření jednoho státu není podmíněno zřízením druhého státu... Dodnes na tomto postoji nic nezměnily.

Lze vůbec pravdu najít někde, kde nejen názvy válek, ale i název ulice odkazují na tisíce let sporů o kulturu, náboženství a národní identitu, stovky let poroby či koloniální nadvlády a desítky let vzájemné nenávisti? Turečkův pohled je pohledem nikoliv suchého objektivního historika či cynicky nezaujatého politologa. Není ani pohledem vášnivě zaujatého vykladače postojů jedné ze stran. Je to pohled plný všímavosti, pohotovosti a učenlivosti. Pohled zasvěceného turisty, který se stále vrací na známá místa, která si zamiloval. Kterého bolí všechno to nepochopení a všechna nenávist. Který se snaží najít klíč k odemčení pravdy. Který ale instinktivně cítí, kde jsou jeho kořeny, i když to usilovně skrývá. Turečkův laskavý pohled, plný vcítění, by ale potřeboval vždy dvojí hypertextové vysvětlivky za každým jménem, termínem či událostí. Jednu vysvětlivku arabsky, druhou hebrejsky. Překlady pak do angličtiny a češtiny. Protože taková je Svatá země. Plná historie. V každém jazyce jiné.

רק כך Jen tak...

Vytisknout