Genialita nebo senilita?

3. 10. 2011

Jsou obory, kde je mládež naprosto nepoužitelná, už jen třeba chovat králíky nebo vědět, jak králíka zabít a stáhnout. Podobně třeba v oborech zahrádkářství, kde je zapotřebí roubovat, vysazovat v termínech a potřebnými semeny. Je málo dívek, které dovedou správně zavařovat nebo uvařit polévku. Při maturitních zkouškách na potravinářské průmyslovce nevěděla děvčata, jaké přísady se do polévky dávají. Nejlépe dovede uvařit svíčkovou babička a upéct buchtu? To je vrchol umění babiček.

Senioři jsou prostě geniální lidé, dovedou všecko a nemusí se podceňovat, ovládají elektroniku docela snadno a jen sem tam někdo prohlašuje, že s tím nechce nic mít. Jistý občan z Budějovic začal psát průvodce lidovou architekturou jižních Čech. Zjistil, že na psacím stroji to nejde a redakce rukopisy ze stroje nezajímají. Začal psát články na počítači. Sousedka má syna v Austrálii, a protože chtěla vidět fotky svých vnoučat, hovořit levně se synem, ovládla Skype. Seřizovač s manželkou organizují celoročně turistické výlety. Prostě senioři nejsou jen senilní dědkové. Jsou to geniální lidé, protože to, co umí, nikdo z mladých nedokáže. Pětaosmdesátiletý profesor v knihovně přednáší pro dvě stovky lidí o Valdštejnovi, neznám nikoho z mladíků, kteří by znali tak dokonale sedmnácté století. Mnoho seniorek zná perfektně naši vlast, dokonce připravují zájezdy a výlety pro kolektivy s dokonalým přehledem, kde je co zajímavého.

Při startu počítačové techniky to byli dnešní senioři, kteří ovládali programovací jazyky; kdo dnes z mládeže ví něco o jazyku Basic, kdo ví, jak se programovaly děrné štítky? Při práci s mladými jako mistr odborného výcviku zjišťuji, že nedovedou vytvořit prezentace určitého problému, nedovedou naprogramovat tabulky v Excelu, jen problematicky vkládají obrázky do Wordu -- a to nemluvě o tvorbě DVD. Práci s PC je naučili dnešní senioři.

Ze zkušenosti, kdy jsem byl trenérem šachů a poté spolupracovníkem lyžařského oddílu, vím, že mládež pokud chodí do školy ráda závodí a sportuje, jde-li však do tuhého, už na střední škole se sportu vyhýbá. Senioři ještě v pětasedmdesáti hrají stolní tenis, běhají maratony anebo hází koulí, oštěpem. Stačí se jít podívat na stadion. Všední dny v jizerských horách zaplňují v létě senioři na kolech, v zimě na lyžích -- a jsou pěkně vybaveni, ženy ve slušivých kombinézách, muži svižným během pravidelně probíhají svou trať ve stopách padesátky. Zdaleka ne tolik mladých jezdí vrcholný závod Jizerskou padesátku jako seniorů. Mladé generace nemá ani v mnoha odvětvích sportu žádnou šanci. Senioři dokonce skáčou i na lyžích!!!

Výkony seniorů v kulturním světě nechci posuzovat, protože literární tvůrci vyzrávají až v seniorském věku, činoherní kumšt dokazuje celá řada herců nejen v televizi, stáří neubírá nic ani z hudebních kvalit. Stejně tak malíři a sochaři, fotografové. Senioři nejsou jen senilní dědkové a babky, ale většinou ovládají dokonale svá řemesla, dovedou skvěle poradit, vytvořit světová díla, dosáhnout vynikajících rekordů. Pokloňme se stáří a nedělejme ze seniorů chudáky. Senioři toho vědí podstatně víc než mládež a dovedou jim to dokázat. I kdyby třeba jen štrikovali fusekle a vypěstovali na zahrádce amarouny. Nejsou všichni senilní, ale naopak většina je geniální.

Vytisknout