Vlk sytý, koza celá, aneb jak vypadá všeobecná vládní strategie v boji s korupcí

4. 10. 2011 / Jiří Baťa

Průběh vládnutí a naplňování vytyčených úkolů nasvědčují dvěma věcem. Za prvé, že se vládě relativně daří naplňovat plánované reformní kroky v podobě již méně zdařilých reforem. Za druhé, že tyto méně či více (ne)zdařilé reformy jsou smysluplně a cílevědomě vedeny vyloženě antagonisticky, neboť zatímco představitelé vlády, tj. ministři, své předkládané návrhy reforem zaštiťují pozdější výhodností pro občany a stát (o současných výhodách taktně mlčí, protože nejsou takřka žádné a pokud ano, jsou pro občany takřka bezvýznamné), je více než zřetelné, že jejich zájmy směřují na opačný konec efektivnosti reforem.

Je to dáno především skutečností, že vláda, ale stejně tak jistá část koaličně spřízněných poslanců, místo služeb ve prospěch občanů-voličů, sledují jednak přes partajní zájmy své zájmy osobní (příkladem toho může být např. exministr Řebíček, exministr Bárta atd.), ale také zájmy nadnárodní (jako příklad lze uvést ministra Vondru, Schwarzenberga, Kalouska, dříve Parkanovou a řadu jiných politiků). To všechno se podepisuje na jedné straně na stavu české ekonomiky a životní úrovni občanů na straně druhé.

Jedním z nejzávažnějších "předsevzetí" v rámci plánovaných úkolů vládní koalice, jak vyplývá z programového prohlášení, však byl a dosud (údajně) je, proklamovaný boj proti korupci. Jakkoliv se navenek snaží vláda v čele s premiérem Nečasem přesvědčovat veřejnost o vynakládaném úsilí, opatření a zakódování tohoto boje do navrhovaných reforem, jsou to jen slova. Konkrétní činy chybějí. Jak důsledně a cílevědomě s touto ekonomickou pijavicí bojují, lze spatřovat v několika dostatečně výmluvných postojích.

Příkladem může být jedna z posledních aktivit ministra pro místní rozvoj Kamila Jankovského, když k návrhu novely zákona o veřejných zakázkách, která mimo jiné vyvolala řadu kritických připomínek, připravil řadu pozměňovacích návrhů, které mají novelu upravit ještě ve sněmovně. Co je na tom mimořádného? Především fakt, že vědomě (ale bez relevantní konkretizace) ministr ustupuje lobbyistům a některé paragrafy až nepřípustně změkčuje.

Názor kritiků a oponentů je však jednoznačný: komplexní pozměňovací návrh by zmírnil některé paragrafy, z čehož vzniká obava, že bude jen konzervovat současný stav. Dosti výmluvné je také ministrovo konstatování na otázku, proč nebylo možné návrh detailně prodiskutovat už ve vládě. Ministr to zdůvodňuje slovy:

" Ty připomínky se mezi ministerstvy projednávaly v průběhu letních prázdnin Kdybychom nezvolili tento postup, první čtení by se uskutečnilo až koncem roku a tak by došlo k velkému zpoždění."

Z toho lze vyvodit závěry, že lepší je předkládat návrhy neprodiskutované a nedokonalé (systém horké jehly), o to houževnatěji a jak zkušenosti ukazují, i zbytečně a časově náročně projednávat, schvalovat, odmítat, pozměňovat návrh zákona ve sněmovně, s nejistým výsledkem, za to s jediným cílem: zachovat či dostatečně významně změkčit a osekat původní verze zákona a jeho paragrafů, aby byly přijatelnější pro ty, kterým to mělo zkomplikovat život.

Mnohokrát zazněl, dokonce na všech politických úrovních (ovšem s rozličným přístupem a pochopením) požadavek na potřebu zrušení akcií na doručitele v listinné podobě, resp. aby se firmy s těmito akciemi nemohly účastnit veřejných soutěží. Pan ministr Jankovský k tomu říká: " Vůbec nejsem proti tomu, naopak jsem pro zrušení akcí na doručitele v listinné podobě. Ale není to všelék, protože si umím představit řadu způsobů, jak zákaz obejít. Ale zákon o veřejných zakázkách by měl skutečně pomoci, i kdyby tyto akcie zrušeny nebyly".

Nelze ovšem říci, že by tato slova byla jednoznačná, bez vedlejších úmyslů a možností. Jestliže pan ministr konstatuje, že to není všelék, nepřímo signalizuje, že se lze bez něj obejít, protože by zákon měl pomoci i při jejich existenci. Ale také tím naznačuje, že i při existenci tohoto zákona lze (a on ví jak, neboť si je dovede představit) ten zákon úspěšně obejít. Svým způsobem je to takové strašení, či ještě lépe zpochybňování, ústící do zbytečnosti.Takže suma sumárum "by" asi, podle něj, bylo zbytečné zákon vůbec prosazovat, resp. realizovat.

Zde není od věci upozornit na ono "by (zákon) měl" atd., protože to vyjadřuje i jiné možnosti a sice, že ono "by" je stejné, jako možná, snad, pravděpodobně, případně či eventuálně, jen ne v žádném případě zcela jistě!. A na to pan ministr, ostatně jako řada jeho vládních kolegů v jiných případech s použitím onoho obligátního "by" (případně kdyby), spoléhá. Takovým postupům si tato rozpočtově odpovědná vláda dovoluje říkat "boj s korupcí"!

Obdobná situace je i v případě volání o potřebě progresivní daně u fyzických osob s nadprůměrnými platy. Osobní zájmy zde jdou na úkor potřeb celé ekonomiky, nic nejsou příklady ze zahraničí, od kterých páni politici rádi kopírují různé postupy a řešení (ovšem jen takové, které se hodí do jejich krámu), kdy sami konkrétně američtí, případně francouzští a němečtí zbohatlíci volají po zákonné úpravě zvýšení jejich daní s vědomím, že jim stát umožnil podnikání, ve kterém nesmírně zbohatli a že je tedy morální povinností to státu, když to potřebuje, pomoci (zvýšenou daní). Jenže naši politici a slyším to stále opakovaně, takové řešení odmítají.

Přesto, že jedni (v USA, Francii, Německu) to považují za jediné možné, jak své (státní) ekonomice pomoci, jiní (naši) chytrolíni to mají za nic neřešící, ne-li špatné. Mají pro to dva zásadní důvody. Jednak by to prý odlákalo zahraniční investory, nebo také, že by naši podnikatelé odcházeli do daňových rájů, čímž by ekonomika prý ztratila víc, než by získala. A jako neméně podstatné by prý (zvýšení daní) byl trest za úspěšnost.

Všimněte si prosím, kolikrát se zde vyskytuje ono přirovnání slovíčkem "by". Všechno je sice na vodě, nic není relevantně doloženo či prokázáno, přesto na tom vláda staví jako na nezvratném faktu. To jen dokazuje, jak vážně a hlavně v čí prospěch je celá evoluční reformátorská ideologie vedena.

Co je na tom ovšem pozoruhodné je skutečnost, s jakým vzácným porozuměním (až na výjimky) se hledaly, až se našly (vrána k vráně) spřízněné duše k jednomu a témuž protiobčanskému, či naopak sobě výhodnému praktikování politiky. Tím mám na mysli nejen koaliční vládu ODS, TOP09 spolu se STAN (ti se zvlášť intenzivně zakousli do politického krajíce) kteří se pod hlavičkou spásy národa před důsledky světové a domácí krize, exponují za zlepšení ekonomické situace v zemi, kterou, což vehementně odmítají a svalují na vlády předchozí, sami zavinili. Není od věci připomenout, kdo jsou strůjci současné národní ekonomické tragédie. Jsou to pánové Kalousek, Vondra, Schwarzenberg, Klaus, ale také pěvkyně paní Parkanová, Topolánek a další vlastenci-lidumilové.

Strategie současné koaliční vlády se (ne)úspěšně naplňuje, ekonomika stagnuje, ne-li upadá, životní úroveň jde od deseti pěti, nespokojenost občanů narůstá. Boj vlády s korupcí má uspokojivé skóre 1:1, jinými slovy vlk sytý, koza celá (jen na rozdíl od vlka notně vyhublá).

.

Vytisknout