Jak by al-Kajdá hodnotila to, co dosáhla?

3. 10. 2011 / Immanuel Wallerstein

Abychom tomu porozuměli, musíme vzít v úvahu, co podle nich měly původně útoky 11. září způsobit. Usáma bin Ládin tehdy jasně vyložil, jaké jsou jeho dlouhodobé cíle. Řekl, že chce vymazat osmdesát let ponižování islámského světa. Osmdesát let? Bin Ládin měl na mysli zrušení kalifátu, což učinil roku 1924 (tedy o něco méně než před 80 lety) Mustafa Kemal Atatürk. Bin Ládin prohlásil otevřeně za svůj cíl obnovení kalifátu nad celým muslimským světem, patrně přímým potomkem proroka Mohameda, přičemž by se kalifát řídil právem šaría.

Co stálo v cestě tomuto cíli? Tři hlavní překážky. První byly Spojené státy, jež využívaly svou moc k porobení islámského světa. Druhou a třetí byly vlády Saudské Arábie a Pákistánu, které bin Ládin považoval za dva pilíře podpory Spojených států v islámském světě, a jejichž vlády odsuzoval jako "neislámské".

A jak měly útoky 11. září posloužit tomuto cíli? Sledujme, jak usuzoval. Přímý a efektní útok na Spojené státy na jejich domácí půdě měl vyjevit skutečnost, že USA jsou "papírový tygr", a vyvolat mezi Američany hluboké obavy o jejich fyzickou bezpečnost a kolektivní budoucnost. Není tomu ani týden, co al-Kajdá veřejně zkritizovala íránského prezidenta Ahmadínežáda za tvrzení, že 11. září bylo dílem Američanů a nikoli al-Kajdy.

Američané měli být, jak doufal bin Ládin, zataženi do nekonečné "války" -- kterou by nemohli vyhrát, i když by ji "neprohráli" v žádném krátkodobém vojenském smyslu. Bin Ládin očekával, že trvalá zátěž nekonečné války Spojené státy časem vyčerpá tím, že za ni bude třeba draze platit jak materiálně, tak geopoliticky. Pokud měl bin Ládin takový záměr, je těžké roku 2011 dokazovat, že ho uplynulých deset let usvědčilo z omylu.

Proč by se ale pak měl pokoušet o svržení saudské a pákistánské vlády? A jak? Podle bin Ládinovy analýzy byly obě vlády -- které považoval za zkorumpované stejně jako neislámské -- schopny přežít, ba vzkvétat, díky dvojznačnosti svého diskurzu. Obě vlády se snažily udržet podporu jak na Západ orientovaných materialistických elit, tak silně islámských lidových sil tím, že hovořily dvěma jazyky -- jedním k západnímu světu, druhým vnitřně.

Bin Ládinova strategie spočívala zřetelně v odhalování jejich pokrytectví tím, že je nutila vybrat si mezi jednou z těchto dvou rétorik. Počítal přitom s tím, že mu pomůže tlak Spojených států -- jako důsledek 11. září. Spojené státy se tak měly stát jeho agentem, který by donutil saudský a pákistánský režim, aby skoncovaly se svou dvojtvářností.

Roku 2011 se zdá, že přesně to se děje v Pákistánu. S tím, jak se pro Spojené státy neustále zhoršuje vojenská situace v Afghánistánu, ztrácejí USA stále víc trpělivost s pákistánským režimem -- nebo přinejmenším s jeho mocnou součástí, zpravodajskou službou ISI --, která evidentně podporuje různé skupiny vedoucí aktivní boj proti USA v Afghánistánu -- Táliby, Haqqániho síť a dokonce i samotnou al-Kajdu.

Kongres USA je už velmi neklidný a chce pomoc Pákistánu ukončit. Nový ministr obrany Spojených států Leon E. Panetta prosazuje přímou vojenskou akci USA v této zemi. A dokonce i admirál Michael Mullen, který končí ve funkci předsedy Sboru náčelníků štábů a dosud trval na velké opatrnosti ve vztahu s Pákistánci (což je výrazem neochoty angažovat se v ještě jedné zeměpisné oblasti, značně rozšířené v ozbrojených silách USA), nakonec přece jen ztratil trpělivost a nyní otevřeně kritizuje pákistánskou vládu.

Reakce Pákistánu? Ministr vnitra Rehman Malik v odpověď otevřeně kritizoval jednostranné útoky USA na islámské radikály v Pákistánu. Žádal, aby Spojené státy "respektovaly naši suverenitu". Pákistánci se obrátili o podporu ke svým jiným blízkým spojencům. Dostalo se jim otevřené obhajoby jejich "suverenity" z úst čínského místopředsedy vlády. A šéf ISI odletěl do Saudské Arábie, aby tam dál upevnil společný pákistánsko-saudský odpor vůči nátlaku USA.

Pro al-Kajdu může být zdrojem velkého uspokojení fakt, že tuto otevřenou konfrontaci mezi vůdci USA a Pákistánu vyvolalo právě zabití bin Ládina, protože odhalilo na veřejnosti nejednotu pákistánské vlády, jejíž jedna část pomáhala ukrývat bin Ládina (a proto nebyla informována Spojenými státy o nadcházejícím přepadu) a druhá část pomohla Spojeným státům tím, že přesně určila, kde se bin Ládin nachází. Veřejné mínění v Pákistánu reagovalo na akci skoro jednomyslným odsouzením útoku USA.

Dnes je spojenectví mezi USA a Pákistánem podle všeobecného názoru velmi křehké. Al-Kajdá si nepochybně gratuluje. Daří je jí stejně dobře podkopávat saudský režim? Ne docela. Saudská vláda si do určité míry dokázala zachovat dvojitou řeč, přičemž pouze zvýrazňuje svůj odstup od Spojených států při svých početných akcích v arabském světě. Saudský režim se zřejmě obává, že by mohl ve svých vztazích s USA vyvolat obdobné zhroucení, k jakému dochází v Pákistánu.

Saúdové to řeší kombinací velké tvrdosti uvnitř země, některými dalšími ústupky elitním skupinám (dokladem je nové prohlášení o poskytnutí volebního práva ženám), v případě potřeby přímým zásahem k udržení vlád sousedních států Zálivu (dokladem je vojsko vyslané na pomoc vládě Bahrajnu) a zesílenou diplomatickou pomocí Palestincům. Bude to ale všechno stačit? Největším problémem režimu je utlačovaná a svárlivá šiítská menšina, shodou okolností žijící v místech, kde jsou největší naleziště ropy. Navíc al-Kajdá nebude napomáhat tomu, aby se saudský režim vyrovnal se stížnostmi šiítů inteligentním způsobem.

Jak to tedy vše shrnout? Je pravda, že speciální jednotky USA zabíjejí další vůdce al-Kajdy. Ta samozřejmě ztratila samotného bin Ládina. Nezdá se ale, že by ji to zbrzdilo. Z al-Kajdy se stala islamistická franšíza a pořád se objevují nové skupiny, které chtějí převzít její jméno, i když v praxi jednají autonomně. Spojené státy jsou dnes geopoliticky nesporně slabší než roku 2001. Pákistánský režim bojuje o svůj vlastní život. A Saúdové jsou velmi znepokojeni.

Zatím ještě není žádný kalifát, ale vůdcové al-Kajdy jsou netrpělivě trpěliví. Jsou netrpěliví z operativního hlediska. Strategicky jsou velmi trpěliví.

Zdroj ve všech jazycích: FERNAND BRAUDEL CENTER
Binghamton University, USA
© Immanuel Wallerstein 2010

© Immanuel Wallerstein, distribuuje Agence Global. Pokud jde o autorská práva a povolení, včetně překladů a umísťování v nekomerčních médiích, kontaktujte rights@agenceglobal.com, 1.336.686.9002 nebo 1.336.286.6606. Je povoleno stahování komentářů a jejich zasílání elektronicky nebo e-mailem třetím osobám za podmínky, že nedojde k zásahům do textu a bude zveřejněna informace o copyrightu. Autora můžete kontaktovat na immanuel.wallerstein@yale.edu.

Tyto komentáře, publikované dvakrát za měsíc, jsou zamýšleny jako reflexe současné světové scény, nahlížené ne z pohledu novinových titulků, ale z dlouhodobé perspektivy.

Vytisknout