Problém nepřizpůsobivých

1. 9. 2011 / Jakub Wolf

Prolegomena: ZDE ZDE ZDE

Hlavním problémem přizpůsobivých pak zjevně je, že mnozí nepřizpůsobiví vnášejí občas zmatek do toho, komu nebo čemu by bylo nejlépe se právě přizpůsobit. Někteří nepřizpůsobiví potom mají onu potíž, že se mohou těžko přizpůsobit, když jim nikdo neřekne jak a čemu a nebo když to zkrátka nejde kvůli některé jejich zásadní vlastnosti. Takoví nepřizpůsobiví jsou pak nepřizpůsobiví nikoliv podle své vůle, nikoliv proti své vůli ale zcela bez ohledu na svou vůli.

To je případ Žida v nacistické praxi. Nacista nemá k Židovi soucit, nemá k němu nenávist. Nemá k němu vůbec nic. Nežádá od něj odpověď ani nic jiného. Nepromlouvá k němu a neříká mu: Zemři. Očekává snad od něj pouze to, že právě zemře nebo právě nezemře, podle toho, jak on sám, pro sebe a podle sebe s ním naloží.

Praktik nacismu není idologickým pracovníkem, ale dobrým sousedem. Je dokonale přizpůsobivý a nemá rád potíže. Požadavek na konečné řešení tak ve Wannsee vzchází z řad správy Generálního gouvernementu a dalších oblastí. Nejdůležitější jsou důvody hygienické a bezpečnostní.

Problém nepřizpůsobivých obou základních kategorií je jednak společný a jednak trvalý. Je jich zkrátka moc málo, zatímco přizpůsobivých je vždycky příliš mnoho. Také problém přizpůsobivých, kteří se potřebují co nejrychleji přizpůsobit, je trvalý. Soumeznost těchto problémů se dotýká zakládání pojmů sociální a politické odpovědnosti.

Přizpůsobivým lichotí uvalení tíže sociální a politické odpovědnosti na nepřizpůsobivé, protože se tak mlčky omlouvá jejich základní deviza, schopnost, ba nutnost, se vždy přizpůsobit. Ta si současně žádá zamlčení i ospravedlnění, protože mlčení je jejím ospravedlněním a její ospravedlnění je mlčením vůči tomu, kdo je činěn odpovědným. Přizpůsobivost sama pochází z aktu zříkání se odpovědnosti. Vrcholným kusem tohoto aktu je pak nacistické gesto v nulovém stupni, mlčenlivé zříkání se odpovědi.

Přizpůsobiví, činící nepřizpůsobivé odpovědnými za situaci, představují ovšem jistý perverzní obraz skutečné situace. Odpovědnost jako taková totiž leží na nepřizpůsobivých obou kategorií. V případě kategorie první proto, že volba nepřizpůsobivosti je jediným možným aktem vůle vůbec a uskutečněním sociální a politické odpovědnosti obecně. Tento nepřizpůsobivý není ochoten a ani schopen se přizpůsobit. V případě kategorie druhé proto, že dotyčný nepřizpůsobivý není schopen odpovídat, protože se to od něj ani neočekává a tedy není ani komu nebo čemu odpovídat.

Takový Rom nebo přistěhovalec se má současně integrovat a současně si má (měl) zachovat svůj životní způsob, ať už je tím míněno cokoliv. Odpovědnost za současný stav je jednou jeho, protože se neintegruje, podruhé zase komunistů, protože ho integrovali a nakonec oněch všemožných sil, měkkými intelektuály počínaje a siónskými spiklenci konče, kteří mu tak povolili, kteří to tak chtěli pro to a pro to.

Nejde při tom o to, že by se tyto hrůzy něčím malým začínaly a něčím velkým končily. Tak je tomu snad historicky, ale co do podstaty se dá spíše říci, že jsou zde stále s námi v podobě přizpůsobivosti samotné, která je vždy již činí možnými, právě teď. Když před nedávnem chtěly pochodně pochodovat přes synagogy, dostalo se jim mlčenlivého odporu jako odpovědi, z nemalé části od sociálních demokratů, na jejich program činění některých odpovědnými. Když ještě později chtěli mluvit k přizpůsobivým proti nepřizpůsobivým, dostalo se jim možnosti ze strany týchž odpůrců, kteří se teatrálně a na jevišti zřekli této svojí odpovědnosti v osobách svých funkcionářů.

Pane Sobotko a vy další, prosím vás, strach z obrácení se proti možné vůli většiny nyní je nicotný v poměru k možnosti života ve strachu vůbec. Ze strany odpovědné a dokonce asi i každé jiné levice si tato věc žádá více, než dementi a rozhodně více než mlčení. Je důležitější než všechny ostatní. Přijetí socální a politické odpovědnosti zakládá politické právo. Politická strana, pokud tedy myslí vážně to, že je politickou stranou, musí nést svou vlastní odpovědnost a činit za veřejné jednání odpovědnými ty, kdo jednají jejím jménem. V některých případech je potom zjevně úplně jedno, jestli je některý funkcionář ve skutečnosti fašista, nebo prostě neumí zvládat veřejná shromáždění. Problémy nepřizpůsobivých jsou v první řadě otázkou vaší politické odpovědnosti. Přizpůsobiví pak budou připraveni přizpůsobit se.

Vytisknout