V Německu je místopředsedou vlády etnický Vietnamec

30. 8. 2011

Čeština neumí rozlišovat pojmy "Čech, český" ve smyslu jazykovém, národnostním a občanském, tedy státním. A proto mají někteří Češi dojem, že je to jejich stát, stát Čechů, když se tak jmenuje. Tam, kde je takové rozlišení přece jenom nutné, uchyluje se řeč ke kostrbatému označení státu jako "Česká republika". Kopíruje to poměrně přesně bývalé označení "Koruna česká", kde Čechy byly pouze její částí. Kdo řekne Čechy, pomíjí tím Moravu a Slezsko. Kdo řekne Čech, nemůže mít ma mysli Moravany a Slezany. Takže: Romové (stejně jako Moravané a Slezané) nejsou Češi etnickým původem, všichni jsou ale občany České republiky, píše Artur Zdráhal z Vídně.

Kdo říká "Čech" a myslí tím jakési etnikum, které má vylučné právo na Českou republiku, pomíjí tím nejen Romy, ale také Moravany a Slezany. Já sám jsem nikdy nebyl Čech, já su Moravan, byl jsem ovšem kdysi občanem Československa a později, po první federalizaci, ještě občanem České (jakési) republiky. Historické dělení bylo: Království české (nesahalo ani od Aše k Jihlavě), Markrabství moravské a knížetství Slezská -- dohromady tvořily Země Koruny české (nebyla to ovšem Tschechische, nýbrž Böhmische Krone).

Vyskytují se v této neblahé debatě i názory, že na Českou republiku mají nárok jen Češi (Moravani a Slezané ne?), protože tady byli jaksi odjakživa a Romové jen odjinud "přišli". To by ovšem předpokládalo, že se zde na rodné hroudě Čechové vyvinuli z opice. Tomu ovšem prudce odporuje kancelář prezidenta republiky. Pravděpodobnější je, že zde byli před Slovany již všelijací Keltové, Germáni, různí ti Markomani, Kvádové a podobně. A přijdou jiní. Právě probíhá stěhování národů, z historického hlediska mnohem rychlejší, než kdy předtím.

Velký Čech T.G. Masaryk (otec Slovák, matka Němka) řekl, že se státy udržují idejemi, ze kterých vznikly. To je ovšem diagnóza přímo katastrofální vzhledem k tomu, že za vznikem Československa stojí lež o státotvorném československém národu. Nacionální princip založený na řeči platil jako nepsaný zákon také v nově vzniklém Československu, státu, který historicky do roku 1917 nikdy neexistoval a který si musel podvodně vytvořit národnost a řeč "československou", aby tak přešel fakt, že na tomto území byla druhou největší národností národnost německá.

V nacistickém Německu byl za Němce považován jen ten, kdo se narodil "z německé matky na německé hroudě" ("Blut und Boden-Princip"). Nyní je v Německu místopředsedou vlády Němec, etnický Vietnamec. Předsedou velké opoziční strany Zelených je taky Němec, etnický Turek. A tak dále. Jen v České republice nacionalistické pojetí přetrvává. Jak se ty časy mění.

Jenže do vedoucích pozicí přijdou jednou i v ČEMOSu (Čechy, Morava, Slezsko) chytří, vzdělaní, draví a pracovití Turci a Vietnamci a kdoví kdo ještě a naši malí umírnění nacionální socialisti (ano, je to nacismus!) budou moci ještě tak po šichtě za pár korun brblat u piva na svoje šéfy.

Já sám jsem současně Moravan a Rakušan. Vylučuje se to? U nás ne. V Rakousku jsou taky Romové (nemám to politicky korektní ozačení rád -- třeba jsou to zrovna Sinti, co já vím), nikoho by ale nenapadlo označit je v běžném občanském styku etnicky jako Romy v protikladu k Rakušanům.

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 30.8. 2011