Sněmovnu si rozvracet nedáme

31. 8. 2011 / Jiří Jírovec

Pro Bátoru nově zřídili funkci ministerského vicekancléře, což dodá jeho budoucím projevům větší váhu. Ve vztahu ke knížeti tak bude přece jenom přijatelnějším protivníkem. Pro knížete muselo být ponižující nechat se hodnotit nějakým kádrovákem, to dá rozum. Kníže se, podobně jako v Čunkově případě, spokojil s málem, ale zasloužil se o to, že vláda nebude až do další krize vypadat jako pískoviště mateřské školy, kde si děti rozkopávají bábovičky.

Jenže tu se u sněmovního mikrofonu objevil notorický narušitel a samozvanec Rath. Svým obvyklým provokativním stylem se snažil propašovat do pořadu 21. schůze Sněmovny bod týkající se hospodaření Vzájemné zdravotní pojišťovny (VZP). S drzostí sobě vlastní žádal, aby se k jejímu stavu vyjádřil ministr Heger. Jako by tento ministr neměl svých starostí dost. Rathův projev nemusí ideologicky nepevným živlům znít špatně. Nejde však o překrucování faktů a házení špíny na pravici?

Rathův útok lze shrnout do těchto bodů:

1) VZP investovala asi miliardu korun do elektronického systému zdravotních knížek (IZIS), tedy nejspíš do kapes bývalých poslanců ODS Cabrnocha a Ouzkého;

2) IZIS je jen prázdná skořápka, kterou teď VZP kupuje za 1 milion korun;

3) Tato skořápka je vyfutrována smlouvami, které původní "na zelené louce zbudovaná firma jmenovaných poslanců" uzavřela v rámci outsourcingu s jinými firmami, které jsou podle Ratha pod přímou a nebo nepřímou kontrolou dvojice C+O. Rath předpokládá, že takové smlouvy jsou obtížně nebo zcela nevypověditelné;

4) VZP byla pod kontrolou ČSSD v plusu, teď nemá peníze a očekává se rostoucí deficit.

Směšnost až podlost Rathových argumentů se vyjeví, když si uvědomíme, že neexistují soudní záznamy o tom, že by pravicoví poslanci někdy něco vytunelovali. Jejich strany by jim to jistě ani nedovolily. Pokud jde o samu VZP, její správní rada přece není složena z hlupáků, kteří nejsou schopni rozeznat veřejný prospěch od tunelu. Rathova představa, že politici a úředníci podepisují pro stát nevýhodné smlouvy je prostě směšná. Což nemáme dost kvalitních právníků, kteří smlouvy umějí správně ošetřit? Pozornosti by neměl uniknout ani Rathův zavádějící slovník. Například použití slova skořápka má v posluchači vyvolat asociaci s podvodnou hrou.

To, že ministr Heger nechtěl na Rathův útok reagovat (při hlasování o zařazení takového bodu do pořadu schůze se zdržel hlasování), je jasným odsouzením Rathovy argumentace. Hegerův zásadový postoj nevměšování se do vlastních záležitostí byl zároveň i projevem znovunabyté důvěry v koaliční soudržnost, která zajistí, že Sněmovna Rathův návrh zamítne .

Dalším důkazem, že v případě VZP nebyla korupce možná, je postoj strany VV, která přece na korupci staví svoji existenci. Tedy na tom boji proti ní. Její poslanci hlasovali unisono proti Rathově návrhu. Tím dali veřejně najevo, že kolem VZP je vše v naprostém pořádku a není o čem jednat.

U ODS se ostudně "vyznamenal" Jan Florián, který spolu s komunisty a sociálními demokraty hlasoval pro Rathův návrh. Stranickou jednotu pak narušili dva další nezodpovědní poslanci. Nejspíš hlasovali podle "vlastního svědomí", což je praxe, která umožňuje uvolnit partajní otěže, když se to zdá z hlediska PR výhodné. To není český vynález, to se občas používá i v kanadském parlamentu.

TOP 09 se patrně chtěla odlišit od ODS, a tak se 11 ze 39 přítomných zdrželo hlasování. Ani toto gesto výsledek hlasování neovlivnilo.

Komunisticko-socdemácká hlasovací mašinerie sbírala politické body hlasováním pro návrh. Výsledek jim pokazil jen Josef Tancoš, který se zdržel hlasování.

Rathův odpudivý pokus o narušení tvůrčí atmosféry ve Sněmovně tedy neprošel díky bdělosti a ostražitosti trojjediné strany a vlády. V kritické době, kdy má Sněmovna projednávat návrhy v hodnotě desítek a v dlouhodobém horizontu stovek miliard, se přece nemůžeme zabývat prkotinami, jako je jedna mizerná miliarda.

Bdělost a již zmíněná ostražitost zabránila i dalším narušitelským snahám levice. Tak byl odražen pokus přivést Nečase a Vondru do trapné situace v důsledku vyznamenání Mašínů a cesty vládního speciálu přes oceán na jejich pohřeb. Zde si připomeňme, že miliónový náklad na cestu je jen 1/1000 miliardy. A Vondra si svoje protrpěl již v Otázkách Václava Moravce. Tam sice váhou své osobnosti zaštítil zmíněné rozhodnutí o udělení Zlaté lípy, ale současně neznalostí historických detailů naznačil zranitelnost v diskusi. Moravec Vondru trochu trápil, ale tím jen dokázal, že klást Vondrovi otázky je zcela zbytečné.

Trojkoalice rovněž zamítla návrh na zařazení otázky letadel CASA a postoje ministerského předsedy k nedávným událostem ve Šluknovském výběžku. V prvním případě jde zase jen o několik mizerných miliard a ve druhém o problém, k němuž se Nečas nemůže vyjadřovat, aby nenarazil u pravicových voličů, které bude při příštích volbách potřebovat.

Jediným bodem 21. schůze tedy zůstalo vydání Bárty a Škárky do rukou spravedlnostních orgánů. Tím bylo zmenšeno nebezpečí, že by politici byli považovani za šašky, kteří o korupci jen mluví.

Levice tedy dostala přes prsty a koalice bude mít klid na reformy. Jen ten Moravec ještě škodí, ale i toho si trh vyřeší.

Vytisknout