Zatracení imigranti. Přistěhují se nám sem a hájí naše domovy a komunity!

10. 8. 2011

Je to dost nová věc. Že by opravdu šlo o nihilismus mladé generace? Jak můžete odmítat zákonnost a pořádek, morálku, spolupráci, smysl existence, ale přesto dál věřit v módní sportovní oblečení? Jak můžete pohrdat kulturou, ale přitom ještě pořád krást ploché televizní obrazovky? Baudrillard však poukazuje na to, že mezi spotřebitelstvím a anomií není konflikt: "Spotřebitelství je falzifikace života společnosti. Reklamy vytvářejí dojem fantazijního světa. Podmínkou konzumerismu je, že lidé musejí ztratit kontakt se skutečností."

Zdá se, že toto je generace s falešným pocitem, že má právo na všechno. Vzniklo to z jejího pocitu křivdy a z toho, že justice ve společnosti, v níž tato generace žije, nikoho pořádně netrestá. Je to prostě glorifikované přepadení, které provádějí lidé, kteří dosud přepadali své bližní v malém měřítku a nikdo je za to nikdy nepotrestal.

Konzumní společnost závisí na vaší schopnosti se na ní podílet. K tomu musíte mít peníze. Pokud je nemáte, kontrakt se nerealizuje. Kradou zboží, které jinak normálně používají. Zřejmě tedy se vzbouřili proti systému, který jim odpírá přístup k množství zboží, protože si ho nemohou dovolit.

Toto výtržnictví nemá žádný vyšší morální smysl. Prostě se vyskytlo množství lidí s historií impulzivního chování, je to pro ně jedno velké dobrodružství.

Samozřejmě existuje hrozba vězení. A zřejmě se muselo stát něco opravdu vážného, jestliže se mladí lidé na ulicích chovají, jako by už ve vězení byli. Jde o mladé lidi, kteří zřejmě mají pocit, že nemají co ztratit.

Kromě toho, výtržníci a plenitelé neberou vážně představu, že by mohli být potrestáni. Spousta lidí vykrádajících obchody se ani neobtěžovala zakrýt si tvář.

V pondělí večer se vysílala zpráva, že turečtí majitelé obchodů na Stoke Newignton Road v Dalstonu brání své obchody před pleniteli baseballovými pálkami. Kdosi poslal zprávu na twitteru: "Zatracení imigranti. Přistěhují se nám sem a hájí naše domovy a komunity!" Přiznám se, že mě ani nenapadlo, abych se vydala do ulic svou čtvrť hájit, píše autorka. Sledovala jsem události v televizi a uvažovala jsem nad tím, jak je to zajímavé, i když zároveň přicházel hluk z ulice a v jednu chvíli jsem nedokázala určit, zda hluk motoru vrtulníku pochází z televize anebo z ulice.

Vytisknout