Stanovisko k sociální reformě připravené MPSV na rok 2011

9. 3. 2011

Připomínky k jednotlivým bodům

Reforma má pět pilířů.

Pilíř č. 1 Sjednocení výplaty dávek

MPSV navrhuje, aby všechny nepojistné dávky sociální ochrany vyplácely úřady práce. Pokud se tak stane, musí zároveň dojít k výraznému personálnímu posílení pracovních úřadů, neboť již dnes jsou tyto úřady přetížené a nejsou schopny svým hlavním klientům tzn. uchazečům o zaměstnání poskytovat adekvátní služby. Chybí dostatek kvalitního personálu, poradci znalí situace na trhu práce, psychologové apod.

Pilíř č. 3 Změny v oblasti zabezpečení osob v hmotné nouzi

Do hmotné nouze se v drtivé většině dostávají nezaměstnaní, když jim uplyne podpůrčí doba a oni už nemají nárok na podporu v nezaměstnanosti. Často se stává, že v hmotné nouzi je i nezaměstnaný, který sice podporu pobírá, ale tato dávka je tak nízká, že nepokryje ani základní životní náklady.

MPSV navrhuje, "aby nárok na dávku byl posuzován nejen na základě příjmové situace konkrétní osoby v hmotné nouzi, ale též dalších osob, které k ní mají vyživovací povinnost s cílem podpořit odpovědnost v rámci rodiny a upřednostnit ji před odpovědností státu". S tím vyjadřujeme zásadní nesouhlas. Každý výdělečně činný občan platí daně a pojistné ze svého příjmu a sám za sebe a pokud se takový občan dostane do těžké sociální situace např. vlivem nedostatku pracovních příležitostí, je povinností státu dávky vyplatit jednotlivci. Již dnes je nárok na dávky v hmotné nouzi posuzován velmi přísně a vznikají absurdní situace, kdy sedmdesátiletý senior musí živit ze svého důchodu padesátiletého nezaměstnaného potomka, když spolu žijí v jednom bytě nebo domě. Velké množství občanů kvůli této politice upadá do hluboké chudoby, protože značná část společně posuzovaných osob se pohybuje těsně nad hranicí hmotné nouze a nevzniká jim nárok na státní pomoc, přestože jsou chudí. Místo toho jsou naopak donuceni podporovat sociálně potřebného příbuzného ze svých nedostatečných příjmů. Hranice hmotné nouze však neodpovídá hranici chudoby, protože i osoby nacházející se poměrně výrazně nad hranicí hmotné nouze jsou svými příjmy chudé podle mezinárodně uznávaného kritéria vycházejícího ze vztahu příjmu posuzované osoby k mediánovému příjmu v daném státě (méně než 60 % mediánového příjmu). Tento problém se průběžně zhoršuje kvůli zmrazení částek životního a existenčního minima.

Dalším návrhem MPSV je "vyplácet dávky prostřednictvím elektronického platebního prostředku, což by mělo zajistit kontrolu využití dávek". Domníváme se, že zavedení platebních karet bude nákladné a vznikne stejný problém jako se sociálními poukázkami, tzn. kartou nebude možné platit ve všech obchodech. Úředníci by se v první řadě měli zabývat zprostředkováním placené práce pro klienty a ne kontrolou jejich nákupů. Kromě toho používání těchto forem pomoci místo poskytování finančních prostředků je stigmatizující a v mnoha případech je s tímto záměrem také propagováno.

Pilíř č. 4 Změny v zaměstnanosti

Nelegální práce -- ASN a Evropský institut pro veřejné otázky požadují, aby za nelegální práci byly v prvé řadě trestání zaměstnavatelé a ne ti, kteří nelegálně pracují, protože nemají jinou možnost, když nenaleznou legální práci a nedostávají ani dávky v hmotné nouzi, což se bohužel často stává. Hlavní příčinou ilegální práce za obvykle velmi špatných platových i pracovních podmínek je nedostatečná výše pomoci osobám bez zaměstnání a v hmotné nouzi. Stát tento základní problém neřeší a proto si musí většina občanů, pokud nemají klesnout na existenční dno, zajistit další příjem. Stát tedy svou politikou sám způsobuje masový výskyt tohoto sociálně patologického jevu. Některá plánovaná opatření proti ilegální práci ze strany MPSV realizovaná úřady práce (např. tzv. projekt Návrat) představují účelové zneužívání zákona k nekontrolovanému postihu uchazečů o zaměstnání, a to bez prokazatelného provinění těchto občanů.

Agentury práce -- MPSV navrhuje, aby úřad práce vytipoval část uchazečů a předal je agenturám, které jim budou hledat zaměstnání. Personálních agentur je v ČR 1 700, jsou to soukromé subjekty orientované na zisk, které zprostředkovávají zaměstnání za peníze, kdežto povinností úřadu práce je poskytovat občanovi tutéž službu bezplatně. ASN a Evropský institut pro veřejné otázky nesouhlasí s tím, aby byl na agentury přenášen výkon státní správy a aby se stát zbavoval odpovědnosti za tzv. obtížně umístitelné občany, zvláště když se do této kategorie člověk dostane pro to, že stát neplní svoji kontrolní činnost např. v oblasti dodržování antidiskriminačního zákona. Agentury práce obecně mají dlouhodobě závažné problémy i při dodržování zákonů, které se vztahují na jejich současnou činnost a dochází u nich k četnému porušování práv zaměstnanců, proto se nedá očekávat, že by mohly občanům poskytovat kvalitní služby v oblasti zaměstnanosti.

Rekvalifikace -- podle návrhu MPSV by si mohl uchazeč vybrat rekvalifikaci, kterou by si měl částečně hradit sám. Problém je v tom, že uchazeč většinou nemá dost finančních prostředků, neboť podpory v nezaměstnanosti jsou nízké a také neví, které profese jsou zrovna na trhu žádané. Bohužel těmito informacemi nedisponují často ani úředníci na pracovních úřadech, kteří netuší, v jakých oborech je vhodné rekvalifikace poskytnout. V praxi je také obvyklé, že ten, kdo úspěšně absolvuje rekvalifikační kurs, zaměstnání v novém oboru stejně nezíská, protože v tomto oboru nemá praxi. Místo rekvalifikací, které by si hradili nezaměstnaní, by měl být vytvořen systém bezplatného celoživotního vzdělávání. Na rekvalifikace jsou určeny prostředky z Evropského sociálního fondu. Pro období 2014 -- 2020 disponuje Evropská unie 350 miliardami EUR na podporu politiky zaměstnanosti. Tyto prostředky by měly být využívány i v součinnosti se zaměstnavateli se zohledněním profesních předpokladů nabízených a vytvářených pracovních příležitostí.

Zrušení povinnosti zaměstnavatele hlásit volná pracovní místa -- s tímto návrhem zásadně nesouhlasíme. Stát je povinen vést pravdivou a objektivní evidenci o počtu volných pracovních míst i o počtu lidí bez zaměstnání. Úřady práce by bez těchto informací o volných pracovních místech ztratily přehled o situaci na trhu práce ve svém regionu, a tudíž by nebyly schopny poskytovat zákonem stanovené služby uchazečům o zaměstnání ani kvalifikovaně uplatňovat nástroje aktivní politiky zaměstnanosti (rekvalifikace, podporovaná zaměstnání apod.).

Pilíř č. 5 Změny v oblasti rodinné politiky a péče o děti

Rodinná politika MPSV se zaměřuje pouze na podporu rodin s velmi malými dětmi. Pomoc rodinám, které jsou postiženy nezaměstnaností, nejen že od státu nepřichází, ale naopak, současná vláda se snaží tyto rodiny přivést do ještě větších problémů než mají nyní. Příkladem může snaha vlády přesouvat vyživovací povinnost na rodinné příslušníky v době nezaměstnanosti některého člena rodiny. Zřejmě je cílem státu, aby do problémů a do bídy upadl nejen ten občan , který práci ztratil, ale také všichni jeho příbuzní.

Chybějící prvky reformy

MPSV vinou celkově chybného zaměření sociální politiky na finanční úspory nezohledňuje skutečnost, že v sociální oblasti existují naléhavé problémy, které MPSV a vláda dlouhodobě neřeší nebo přímo zhoršují. Jedná se zejména o následující oblasti:

1. Částky životního a existenčního minima a z nich odvozené dávky pomoci v hmotné nouzi nebyly zvýšeny od ledna roku 2007, proto dávky postupně ztrácejí svou kupní sílu a ochrannou funkci, což porušuje článek 30, odstavec 2 Listiny základních práv a svobod, neboť již v době zavedení byly dávky koncipovány jako minimální nárok poskytovaný na základě tohoto ustanovení k zajištění výživy a základních osobních potřeb na úrovni umožňující přežití (existenční minimum) nebo k zajištění výživy a základních osobních potřeb (životní minimum). Základní součást sociální sítě České republiky je proto nefunkční, což vede k masivnímu rozvoji ilegální práce, zvýšení kriminality, rozvoji lichvy a dalších sociálně patologických jevů.

2. Místo  pomoci osobám v hmotné nouzi MPSV organizuje nákladnou celostátní kampaň prosazování veřejné služby (projekt Spolupráce s obcí) a omezuje podporu veřejně prospěšných prací nebo jiných forem dotovaných zaměstnaneckých vztahů. Namísto vyplácení řádné mzdy a poskytnutí zaměstnaneckého vztahu s obvyklými právy jsou osobám v hmotné nouzi za práci nevýznamně zvyšovány částky sociálních dávek a nemají práva zaměstnanců, takže pracující občané se nedostávají ze stavu hmotné nouze. Politika MPSV tak rozšiřuje skupinu velmi chudých osob a prohlubuje jejich sociální vyloučení.

Závěr

Letošní plány MPSV jako celek nejsou skutečnou reformou ve smyslu významné změny, jedná se pouze o administrativní reorganizaci a snahu ušetřit výdaje i za cenu prohlubování těžké sociální krize naší společnosti.

Vilém Gutfreund (Evropský institut pro veřejné otázky)

Renata Hanušová a Jana Richterová (Akční spolek nezaměstnaných)

Vytisknout