Nemocnice jako tunel

9. 3. 2011 / Ivan David

Či ještě přesněji, současná vláda trvá na principu „ziskovosti“. To v případě nemocnic znamená, že část peněz, která by měla být účelně využita pro poskytování zdravotní péče, je ze systému vyvedena. Jestliže správce nějakého fondu, který mu nepatří, užije část pro sebe, je to defraudace. Jestliže je část veřejného fondu určeného z definice pro zdravotní péči užita k jiným účelům, je to prý podnikání. To vychází z obecnějšího nesmyslného principu, že veřejné peníze přestávají být veřejnými, jakmile se jich chopí soukromý subjekt. Ten už nemusí dokazovat jejich účelné využití. Proto lze předražovat...

Občané jistě počítají s tím, že peníze vybrané jako povinné zdravotní pojištění budou sloužit na úhradu spravedlivých mezd zdravotníků, na léky, zdravotnické prostředky, elektřinu, teplo, údržbu a obnovu, potřebné služby a stravu pro pacienty. Většina občanů si také nechá vysvětlit, že musí být pokryty mzdy nezdravotnických pracovníků, tedy nutné administrativy, technického provozu, atd. Jenže soukromé nikoli neziskové nemocnice živí ty, kteří nespadají do žádné z výše uvedených položek. Jistě existují i takové osoby, které stále ještě věří, že péče poskytovaná soukromými nemocnicemi pracujícími na ziskovém principu je kvalitnější. Jenže zisk se tvoří hlavně z toho, co se na jiných položkách ušetří. Je lepší nemocnice, která špatně platí zdravotníkům, nebo jich zaměstnává co nejméně? Dá se dosáhnout zlepšení kvality šetřením na ostatních položkách? Jistě ne. Zahraniční studie to potvrzují.

Omezením plýtvání se ušetřit dá, ale kvalita se nezlepší. Jenže to, co se ekonomovi jeví jako plýtvání, se tak lékaři jevit nemusí. Za kvalitu odpovídá lékař, ne ekonom. Vydělávat se dá na službách, které jsou neodůvodněně ziskové, jak správně konstatuje Petr Wagner. Soukromé zdravotnické zařízení může podplatit úředníky pojišťovny, aby takové služby nemohl v okolí nabízet nikdo jiný, aby nikdo jiný nedostal smlouvu. Nesoukromé zařízení úplatek ve svém účetnictví těžko skryje, je kontrolováno. Dá se vydělávat i na přetahování pacientů jiným nemocnicím, pokud a dokud jsou tito pacienti výnosní. Jakmile u nich nelze provádět výnosné výkony, nebo po stanoveném počtu dní klesá platba za lůžkoden, jsou překládáni na jiná- „nezisková“ pracoviště. Pacienti s prodělečnými diagnózami nebo indikovaní k prodělečným výkonům nejsou „ziskovými“ nemocnicemi přijímáni. Takové nemocnice se primárně starají o blaho svých vlastníků, teprve pak o své pacienty. Svobodná volba zdravotnického zařízení v praxi znamená, že zdravotnické zařízení si svobodně volí pacienty a „nezvolení“ mají smůlu.

Od privatizace nemocnic k nepojištěným nemocným (ČR je na začátku této trajektorie)

Jestliže „ziskové“ nemocnice ovládnou región a získají lokální monopol, začnou si jejich majitelé diktovat podmínky. To už nastalo. Kdo jim nejde na ruku (ať už ze zaměstnanců nebo úředníků nesoukromé pojišťovny), nevydrží. Jestliže ovládnou celou zemi, začnou pomocí úplatných zákonodárců a ministerských úředníků diktovat podmínky a ceny. Aby jejich zisky mohly růst ke spokojenosti majitelů, musí stoupat ceny péče. To je možné pomocí soukromého připojištění. Aby se komerčním pojišťovnám soukromé připojištění vyplatilo, je třeba stále zmenšovat objem péče poskytované z veřejných fondů. To nutně vede ke zhoršování zdravotního stavu části populace, která si komerční připojištění nemůže dovolit.

Současně si obchodní společnosti privatizující nemocnice politicko-korupčním tlakem vynucují privatizaci všech zařízení, kde lze dosáhnout zisku. Ostatní jsou dovedeny k zániku. Nakonec se i pojištění zcela zkomercionalizuje. Občané jsou tím více ochotni se komerčně pojišťovat, čím méně je nekomerční pojištění dostatečné. Z nekomerčního pojištění nemá nikdo zisk, a proto je v zemích ovládaných neoliberály odsouzeno k postupnému zániku. Přibývá osob málo pojištěných a nepojištěných. Dokud není zrušeno všeobecné hlasovací právo, jsou tito lidé politickou silou. Pravici volí jen tehdy, pokud jsou nejen chudí, ale i tupí. Levice (ó jak může být levicovost relativní) je motivována jim pomoci, aby se příště vůbec obtěžovali jít k volbám. Musí vzniknout veřejné fondy určené na pomoc nepojištěným. Jenže těm může být poskytována péče pouze v privátních nemocnicích, a ta je drahá, aby se maximalizoval zisk...

Ano, samozřejmě existuje i charitativní péče... Jenže na tu není nárok.

Zdravotní péče se stává na jedné straně velmi výnosnou, na druhé straně extrémně neefektivní. Systém produkuje chudáky, kteří jsou chudí a proto nemocní nebo jsou nemocní a proto chudí. Neefektivní protože „zisková“ zdravotní péče pomáhá táhnout celou společnost ke dnu. Takový je posledních padesát let vývoj v USA. Obama na tom nic podstatného nezměnil. Česká pravice to chce stihnout rychleji. Náklady na zdravotní péči měřené % HDP jsou v USA dvoj- až čtyřnásobné než v Evropě, kvalita nižší než v evropských státech s polovičními výdaji. Neoliberální ideologie a praxe pomalu likvidují národy žijící ve státech, které ovládají. To je novinka. Dříve některé „národy“ relativně profitovaly z vykořisťování národů v porobených zemích. Dnes jsou porobeny a vykořisťovány i národy dříve relativně profitující. Jejich někdejší postavení je likvidováno delokalizací, která tlačí na zpružnění a zlevnění pracovní síly. Zlevněná a zpružněná pracovní síla si nezaplatí dostatečnou zdravotní péči... Ve zdravotnictví to začalo nenápadně- ziskovými nemocnicemi. Aby mohly být ziskové, nesmějí existovat neziskové. Vládnoucí pravicová koalice to ví, samozřejmě to ví ministr zdravotnictví Leoš Heger, kterého si najala na „reformu“.

„Rath opět neuspěl“

To hlásá radostný titulek z „Aktuálně.cz“. „Heger odmítl neziskové nemocnice“ , dodává titulek. Ne úplně se vším, co dělá David Rath, plně souhlasím, ale v případě prosazování „neziskových nemocnic“, opravdu klepl hřebík na hlavičku. Argumentuje se, že kromě středočeského hejtmana nikdo o neziskové nemocnice nestojí. To by ale neměl vysvětlovat David Rath, ale ostatní hejtmani. "Hrozily by velmi vážné právní, vlastnické a jiné problémy a také nejistota pracovníků pěti nemocnic“, tvrdí legislativní náměstek ministra zdravotnictví Martin Plíšek. To sice není pravda, ale zjevně jde o to, aby jistotu měli privatizátoři, tedy ti, pro které ministerstvo zdravotnictví pracuje.

Ano, strany vládní koalice vyhrály volby. Levice nedokázala voličům říci, jaké to pro ně bude mít důsledky. Voličům to začíná docházet, a proto vláda spěchá.

Poskytování nemocniční péče na neziskovém základě je vysoce převládající formou v Západní Evropě. Viděl jsem dobře fungující privátní neziskové nemocnice. Není to kšeft. Vlastní je nadace, církevní společenství nebo jsou v pronájmu manažerů motivovaných vysokými platy, ale vše zůstává pod veřejnou kontrolou.

Před čtyřmi lety jsem byl v Bruselu jako zástupce ČR v evropské federaci zdravotnických institucí HOPE (European Hospital and Healtcare Federation) dotázán, kolik procent nestátních neziskových nemocnic v ČR máme. „Nemáme ani jednu“, odpověděl jsem. Nikdo mi to nevěřil.

V panelové diskusi v Lidovém domě v Praze ve čtvrtek 10. 3. od 17.00, se budu snažit vysvětlit, kde jsou hrozby a naděje pro české zdravotnictví. Společně se mnou se o to budou pokoušet bývalá ministryně a hejtmanka Doc. MUDr. Milada Emmerová, CSc. a bývalý ředitel Fakultní nemocnice Olomouc a nyní také předseda krajského výboru ČSSD Olomouckého kraje Doc. MUDr. Jaroslav Vomáčka, PhD. Mám slíbeno, že záznam panelové diskuse bude obecně dostupný na videozáznamu. Ještě není úplně pozdě na odvrácení katastrofy neoliberálních „reforem“.

Vytisknout