Julian Assange: Bouře kolem Wikileaks dokazuje, že je třeba posílit právo médií šířit pravdu

7. 12. 2010

V roce 1958 napsal mladý Rupert Murdoch, tehdejší majitel a šéfredaktor adelaidského listu The News: "V závodě mezi utajováním a pravdou se zdá být nevyhnutelné, že pravda nakonec zvítězí."

Jeho výrok možná odrážel odhalení, které uskutečnil jeho otec Keith Murdoch, že nekompetentní britští velitelé zbytečně obětovali životy australských vojáků v Gallipoli. Britové ho chtěli umlčet, ale Keith Murdoch se umlčet nenechal a jeho úsilí vedlo k ukončení katastrofálních bojů v Gallipoli.

Téměř o celé století později zveřejňují Wikileaks také odvážně fakta, která musejí být zveřejněna.

Vyrostl jsem v Queenslandu, kde lidé hovořili vždycky otevřeně. Nedůvěřovali vládě, věděli, že vláda vždycky propadne korupci, když se na ni bedlivě nedohlíží.

Tyto věci jsem si zapamatoval. Wikileaks byly založeny na základě těchto hodnot. V Austrálii vznikla myšlenka využívat k šíření pravdy internetových technologií.

Wikileaks vytvořily nový typ novinářské práce: vědeckou novinářskou práci. Spolupracujeme s jinými médii a přilášíme lidem zprávy, ale také dokazujeme, že jsou pravdivé. Vědecký žurnalismus vám umožňuje přečíst si zprávu v novinách a pak kliknout na internetu a přečíst si původní dokument, na němž je zpráva založena. Tak si můžete sami posoudit: Je ta zpráva pravdivá? Informoval o ní novinář přesně?

Demokratické společnosti potřebují silné sdělovací prostředky a Wikileaks jsou součástí těchto sdělovacích prostředků. Sdělovací prostředky udržují vlády v poctivosti. Wikileaks zveřejnily tvrdé pravdy o válkách v Iráku a v Afghánistánu. Publikovaly také informace o korupci v korporacích.

Lidé říkají, že jsem proti válkám. Není tomu tak. Někdy je nutné, aby šly národy do války, existují spravedlivé války. Avšak nic není horšího, než když vlády ohledně těch válek lidem lžou a pak od nich požadují, aby za ty lži obětovali své životy a své daně. Pokud je válka ospravedlnitelná, pak říkejte pravdu a lidé se rozhodnou, zda ji podporovat.

Pokud jste četli některé z afghánských či iráckých válečných depeší, některé americké diplomatické depeše nebo materiály k jiným tématům, o nichž Wikileaks informovaly, uvažte, jak důležité je, aby sdělovací prostředky o těchto skutečnostech svobodně psaly.

Wikileaks nejsou jediným vydavatele amerických diplomatických depeší. Další média, včetně listů The Guardian, The New York Times, El Pais a Der Spiegel vydávají tytéž redakčně upravené depeše.

Přesto jsou to však Wikileaks, jako koordinátor všech těchto ostatních médií, které si vysloužily od americké vlády a jejích stoupenců ty nejzlovolnější útoky. Byl jsem obviněn ze zrady, i když jsem australský, nikoliv americký občan. Desítky lidí v USA požadovaly, aby mě usmrtily americké speciální jednotky. Sarah Palinová tvrdí, že by měl na mě být uspořádán hon jako na Usámu bin Ladina, v americkém Senátu čeká na schválení zákon, který mě má prohlásit za "mezinárodní hrozbu" a tak se mnou má být také naloženo. Poradce kanadského premiéra požadoval v celostátní televizi, abych byl zavražděn. Americký blogger požaduje, aby byl zde v Austrálii můj dvacetiletý syn unesen a aby se mu udělalo něco zlého, a to jen proto, aby se stal terčem pomsty.

A Australané by měli mít pocit studu, že ostudným způsobem podporují tyto postoje premiérka Gillardová a americká ministryně zahraničí Hillary Clintonová. Ty ani slovem nekritizovaly ostatní mediální organizace. Je to proto, že Guardian, New York Times a Der Spiegel jsou staré a velké, kdežto Wikileaks jsou mladé a malé.

Na nás si můžete vylít vztek, my jsme nevýznamní. Vláda Gillardové se snaží zastřelit nositele zpráv, protože nechce, aby byla známa pravda, aby byly známy i informace o jejích vlastních diplomatických a politických jednáních.

Reagovala australská vláda nějakým způsobem na četné veřejné hrozby násilí vůči mně a ostatnímu personálu Wikileaks? Člověk by si myslel, že se australská premiérka postaví na obranu svých občanů proti takovým útokům. Jsou však slyšet jen naprosto nepodložená tvrzení, že to, co děláme, není legální. Premiérka země a zejména generální prokurátor mají přece vykonávat své funkce s důstojností a objektivně. Je to jasné, tito dva lidé si chtějí zachránit kůži. Ale nepodaří se jim to.

Pokaždé když Wikileaks zveřejní pravdu o zlořádech, spáchaných americkými institucemi, australští politici skandují spolu s americkým ministerstvem zahraničí falešný chór: "Riskujete životy! Bezpečnost státu! Ohrožujete vojska!" Pak tvrdí, že nic z toho, co Wikileaks zveřejnily, není důležité. Nemůže to ale být zároveň obojí. Tak jak je to?

Není to ani jedno, ani druhé. Wikileaks mají čtyřletou publikační historii. Během té doby jsme způsobili, že musela odstoupit celá řada vlád. Ani jednomu člověku, pokud víme, se však nikdy nic zlého nestalo. Avšak Spojené státy, s podporou australské vlády, usmrtily za posledních pár měsíců tisíce lidí.

Americký ministr obrany Robet Gates přiznal v dopise americkému Kongresu, že vydáním válečných deníků z Afghánistánu nebyly prozrazeny žádné tajné výzvědné informace ani pracovní metody. Pentagon uvedl, že neexistují důkazy, že by analýzy Wikileaks vedly k tomu, že by se komukoliv v Afghánistánu stalo cokoliv zlého. NATO v Kábulu sdělilo CNN, že nenašlo jediného člověka, který by potřeboval ochranu. Australské ministerstvo obrany konstatovalo totéž. Žádní australští vojáci ani zdroje nebyly poškozeny tím, co jsme vydali.

Ale to, co jsme vydali není nedůležité. Americké diplomatické depeše prozrazují šokující fakta:

Spojené státy požádaly své diplomaty, aby kradli osobní lidský materiál a informace od činitelů OSN a od organizací pro lidská práva, včetně DNA, otisků prstů, skenů rohovek, čísle úvěrových karet, internetových hesel a identifikačních fotografií. Je to porušením mezinárodních dohod. Australští diplomaté jsou zřejmě terčem těchto útoků také.

Král Abdullah ze Saúdské Arábie požádal americké činitele v Jordánsku a v Bahrainu, aby byl íránský jaderný program zastaven všemi prostředky.

Britské vyšetřování války v Iráku bylo zfalšováno, aby ochránilo "americké zájmy".

Švédsko je tajným členem NATO a sdílí své výzvědné informace s CIA. Utajuje se to před švédským parlamentem.

Spojené státy tvrdě přesvědčují jiné země, aby převzaly osvobozené vězně ze zálivu Guantánamo. Barack Obama souhlasil, že se setká se slovinským prezidentem, pouze pod podmínkou, že si Slovinsko vezme vězně. Našemu tichomořskému sousedu Kiribati byly nabídnuty miliony dolarů, aby přijal vězně.

Ve svém historickém rozhodnutí v případě Pentagonských dokumentů rozhodl americký Nejvyšší soud, že "jen svobodný a neomezený tisk dokáže účinně odhalovat podvádění ve vládě". Dnešní bouře kolem Wikileaks je posílením argumentu, že je zapotřebí bránit práva sdělovacích prostředků šířit pravdu.

Zdroj v angličtině ZDE