Dopis pacientům

7. 12. 2010 / Radka Pourová

Vážení pacienti,

Dlouho jsem přemýšlela nad tím, jestli je nutné Vás oslovovat touto formou, ale veškeré komentáře k diskusím o aktivitě "Děkujeme, odcházíme!" ať již na internetu, v rádiu nebo televizi mne vedou k přesvědčení, že to nutné je.

Aktivita "Děkujeme, odcházíme!" je vnímána především jako hnutí bojující za zvýšení platů lékařů. Ano, to je hlavní heslo, ale uvědomme si prosím, že v dnešní době zaměřené na peníze a zisk bylo třeba stanovit nejpalčivější problém a na ten se zaměřit. Aktivita "Děkujeme, odcházíme!" je jedním z posledních možných zoufalých výkřiků z řad lékařů, kteří chtějí upozornit na stav našeho zdravotnictví. Chtěla bych zde sama za sebe prezentovat svůj pohled na krizi zdravotnictví, která dávno předcházela krizi ekonomické, která jí pouze dále prohloubila.

Základním problémem našeho zdravotnictví je, že možnosti a úroveň poskytované zdravotní péče dalece předběhly možnosti a úroveň naší ekonomiky a nůžky se dále rozvírají. Lékaři jsou schopni léčit, vyléčit, nebo alespoň pomoci velké části dříve nevyléčitelně nemocných, ale tato péče je velmi drahá. S rostoucí kvalitou lékařské péče rostou náklady mnohem rychleji než peníze do zdravotnictví přitékají. V dané situaci existují dvě možnosti -- zvýšit přísun peněz do zdravotnictví (často je opakováno, že procento HDP jdoucí do zdravotnictví je jedno z nejnižších v EU) a nebo omezit péči.

Vláda se již před dlouhou dobou rozhodla pro druhou možnost. Bohužel odvaha jí už chyběla toto veřejně vyhlásit a dát vědět pacientům. Místo toho se rozhodla pro "zákopovou válku" a s pomocí pojišťoven začala tlačit na zdravotnická zařízení, aby snížila náklady. Co to znamená v reálu (vyhnu se číslům, protože nejsem ekonom)? V reálu to znamená, že nemocnice mají omezené prostředky na péči o pacienty, provoz a mzdy.

Zodpovědnost se tedy přenáší na lékaře -- ti mají měsíční limit nákladů na péči, který nesmí překročit. Třeba 26. den v měsíci chcete předepsat Penicilin, ale váš systém preskripcí vám hlásí, že jste v červených číslech -- překročili jste na 140% a proto oněch 40% bude strženo z provozu vašeho oddělení. V praxi by to znamenalo, že asi tak od 20. dne v měsíci, kdy jste dosáhli 100%, už byste měli ponechat všechny pacienty bez antibiotik. Udělá ale toho lékař? Vypne počítač a oznámí mamince, že dítě s angínou bude mít horečky ještě 10 dní, než budete zase v limitu na příští měsíc? A že mu hloupá angína mezitím může poškodit srdce a ledviny? Ne, neudělá a s vědomím, že jeho plat, stejně jako plat primáře a vrchní sestry bude tento měsíc opět bez osobního ohodnocení recept napíše.

A teď si představme si teď ještě dramatičtější situaci -- oddělení dětské hematoonkologie -- léčení jednoho dítěte s leukemií nebo hemofílií stojí miliony korun. Každý rok se rozpočet oddělení snižuje a výskyt onemocnění zůstává stejný nebo dokonce stoupá. Oddělení je trvale ve ztrátě, protože překračuje limit pojišťovny, který je většinou stanoven na 95% objemu péče předchozího roku. Přednosta oddělení chodí pravidelně na kobereček managementu a na konci roku dostane na výběr, jestli v příštím roce slíbí vyléčit méně pacientů, nebo raději propustí další lékaře a sestry, aby prokázal dobrou vůli k šetření. Co si má vybrat? Jeho lékaři a sestry jsou ji teď vytíženi na 150% za minimální plat....

A v této situaci přichází ministerstvo s návrhem, že sníží tabulkový plat na polovinu a polovinu bude tvořit osobní ohodnocení. Vzpomínáte? To je to osobní ohodnocení, které vám vezmou, když neodmítnete pacienta léčit přes limit...

Nepřijde vám, milí pacienti, že je něco špatně a že by na to měl někdo upozornit? Že vám tohle ještě nikdo neřekl? A poslouchali jste? Nezačali jste rozčilovat hned potom, co jste slyšeli, že doktoři chtějí "zase" (kdy naposledy?) přidat? A nepotřebují lékaři opravdu přidat na platech, aby jim zase bylo z čeho srážet za to, že léčí své pacienty podle svého nejlepšího vědomí a svědomí (jak přísahali)?

Zdravotnictví a reformy
Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 7.12. 2010