Kdo s čím zachází aneb zelené stavební obstrukce

11. 8. 2010 / Štěpán Kotrba

Díky Ekologickému právnímu servisu a dalším podobným profesionalizovaným uskupením právníků "ve veřejném zájmu" prosazujícím mnohdy pouze lokální zájmy, byl zpožděn o řadu let prakticky každý projekt liniových či energetických staveb. Výsledkem je zhoršení životního prostředí v řadě lokalit dík dlouhodobě neřešeným problémům a dopravním přetížením, kamióny projíždějící centry měst namísto obchvaty, řada rozestavěných a pozastavených staveb, nejistota správních orgánů. Všem už s právními ekoteroristy dochází trpělivost.

Nekonstruktivní blokační a dlouhodobě obstrukční přístup k veškeré velké výstavbě ze strany EPS a ekoaktivistů bude mít za následek zrušení těch výsad připomínkovat stavby, které občanským sdružením daly v minulosti sociálně demokratické vlády, někdy až romanticky extenzivně rozšiřující právo veřejnosti na připomínky k stavebnímu řízení. Ale to, co mělo sloužit lidem, se díky právním kličkám vymklo z kloubů. Představa zelených fundamentalistů, že se už nebude v tomto státě stavět vůbec nic, je lichá. Představa, že se nebudou stavět vodní díla kvůli zachování bažin pro žáby či kvůli krajinnému rázu údolí, je lichá. Představa, že všichni budou jezdit na kole a silnic, dálnic či mostů nebude potřeba, je lichá. Stavět se bude.

Tato země potřebuje rozvíjet a modernizovat dopravní stavby, včetně silničních. Tato země potřebuje nejen zadržovat vodu na území a regulovat vodní toky, ale produkovat přitom i elektřinu. Vodní elektrárny jsou nejflexibilnější zdroje proudu v dobách klimatického klidu, v dobách povodní jsou jedinými možnými regulačními nástroji, které máme. Ano, za oběť jim padnou "nenahraditelné" louky konikleců, případně i některé vesnice v údolí. Kecy o orání po vrstevnicích jako prevenci povodní, stejně jako o žížalách hlubinných, vyhubených hnojením, po dvaceti letech téměř nehnojeného a útlumového zemědělství, neobstojí. Stejně tak neobstojí protijaderný aktivismus a lobbing za zachování solárních a biomasových dotačních penězovodů.

Čím dřív si uvědomí aktivisté nutnost kompromisní efektivní komunikace s politickou scénou i veřejnou správou, tím lépe. Čím dřív jejich lobbisté zatroubí v parlamentu na dočasný ústup a vytvoří tak prostor pro kompromis, tím budou změny legislativy menší a méně drastické. Vstupní podmínkou je mandát aktivistů k jednání za všechny ostatní a nabídka staveb, které budou dokončeny bez obstrukcí. Že to bude splavnění Labe, kanál Labe-Odra-Nisa, dálniční obchvaty a elektrárny, je v této chvíli jasné. Výhrůžky evropskými soudy neobstojí. Moc státu se dá projevovat různě. Demokraticky i méně demokraticky. I řada už uzavřených mezinárodních smluv se dá při troše zlé vůle z nutnosti vypovědět. Ekonomický rozvoj postavený na průmyslu ale živí praktickou většinu občanů této země. Ne ekofarmy, ne solární podnikání a ne profesionální EIA výpalnictí. A bude to jak vládní koalice, tak i parlamentní levicová opozice, které v tuto chvíli budou pro omezení práv veřejnosti na inherenci do procesu EIA. Tuhle válku aktivisté nevyhrají. Naštvali už nadkritické množství občanů i jejich zástupců. Odpověď na otázku, co zbylo ze zelené politiky, kterou si klade Karel Dolejší, nezní "zelený spotřebitel", ale "naštvaný občan". Nelze donekonečna škodit lidem, abychom chránili bobry či píďalky. Bobři ani píďalky totiž nemají parlament. A bobři nemůžou ekoaktivisty kopnout do zadku. Lidé to už udělali. Bursíka a Lišku už jednou kopli. Musejí to zopakovat?

Vytisknout