Jak si potravinářské společnosti vymýšlejí

27. 7. 2010 / Boris Cvek

Podle březnového vydání časopisu Science (5. březen, str. 1189) posoudil EFSA již 3000 tvrzení, z nichž 80% zamítl jako neopodstatněná. Potravinářské firmy budou muset nakonec zřejmě ze svých výrobků podobná prohlášení stáhnout (vydat takové nařízení však není v kompetenci EFSA, nýbrž Evropské komise a Evropského parlamentu). Základní kritérium pro posouzení, zda je tvrzení o zdravotní prospěšnosti výrobku X obhajitelné, nebo nikoli, byly pro EFSA odborné publikace, jež na úrovni randomizovaných klinických testů jasně dokazují, že výrobek X skutečně tak či onak lidskému zdraví prospívá.

Podle časopisu Science EFSA zodpověděl např. následující otázky. Způsobují antioxidanty pomalejší stárnutí? Odpověď: není relevantní důkaz. Zlepšují sušené švestky funkci střev? Odpověď: není relevantní důkaz. Zlepšuje lutein vaše vidění? Odpověď: není relevantní důkaz. Brání žvýkání žvýkaček bez cukru tvorbě plaku? Odpověď: není relevantní důkaz. EFSA odmítl také tvrzení o zdravotní prospěšnosti medu, černého a zeleného čaje jakož i dalších zaručeně zdravých potravin, jak je znaly naše prababičky.

Proč je tolik záporných odpovědí? Řekněme si to upřímně: pro potravní doplňky a běžně dostupné potraviny stačila vždy nějaká neklinická evidence (testy na buňkách nebo nanejvýše na zvířatech) k tvrzení, že pomáhají při prevenci nebo léčbě té či oné poruchy. Klinické studie -- nesmírně nákladné a riskantní co do konečného zjištění, které může roky výzkumných snah uvrhnout vniveč -- se požadují vlastně jen u léků a nových metod léčení, aplikovaných lékařským stavem při léčení pacientů "lege artis".

Je navíc zřejmé, že pokud jde o stravu zdaleka ne všechno působí na každého stejně, ba dokonce v různých dobách i tentýž organismus snáší různé látky ve stravě různě. Organismus by si měl v ideálním případě sám regulovat příjem toho, co potřebuje, a to prostě tím, že nám dá přes záchvat chuti na něco jasně vědět, co a v jaké formě je pro něj právě důležité. Ne vždy pojídání sušených švestek může zlepšit stolici pana A, ale za jistých podmínek, kdy pan A sní na snídani to a na oběd ono a na večeři zase něco, může na druhý den pocítit obrovskou chuť na sušené švestky a "spravit si" tak střeva. U pana B naopak za stejné situace sušené švestky mohou vyvolat průjmovou katastrofu.

Každý jsme prostě jiný. EFSA nás varuje nikoli před tím, abychom jedli, co nám chutná a co se nám osvědčilo jako účinné a užitečné v našem konkrétním případě, klade důraz pouze na to, že potravinářský průmysl dělá klamavou reklamu a balamutí lidi vědecky neopodstatněnými tvrzeními z důvodu vlastního zisku.

Vytisknout