Co z nich dělá PIIGS (prasátka)?

27. 7. 2010

Následující graf ukazuje, kolik procent tvoří ropa v energetických mixech jednotlivých zemí. Vynechávám Maltu a Kypr pro jejich výlučný ostrovní charakter a Lucembursko, neboť se také co se geografické rozlohy a polohy týče vymyká.

Pod oranžovými sloupci, jež všechny najdeme na levé straně, najdeme PIIGS - státy Unie, které jsou nejvíce závislé na ropě. Náhoda? Dozajista ne. Záhada nyní spočívá v tom, zda jsou PIIGS kvůli své závislosti na ropě anebo jsou na ropě závislé, protože jsou PIIGS.

(Otázku nelze stavět takto jednoznačně. To co de Sousa zjistil je prostá korelace, nikoliv kauzální vztah. Mezi skutečností, že země PIIGS jsou nadprůměrně závislé na ropě, a tím, že jsou na tom ekonomicky špatně, se může nacházet celá řada intervenujících proměnných: Například samotný fakt poměrně pozdní modernizace těchto zemí podle soudobých modelů vedl pravděpodobně k předimenzování sektoru služeb, podcenění významu průmyslu a železniční dopravy, masivnímu důrazu na otevřenost ekonomiky globalizačním trendům atd.; stručně řečeno ke struktuře ekonomiky, která je právě značně zranitelná hospodářskou, a shodou okolností i ropnou krizí - pozn. KD.)

Nad průměrem EU se nachází pouze další čtyři státy, všechny ze střední Evropy: Rakousko, Holandsko, Belgie a Dánsko. Dokonce i státy, které produkují ropu, mají lepší energetické mixy: Dánsko -- čistý exportér ropy -- je pouze o stupínek nad průměrem, VB -- soběstačný stát -- je dokonce pod průměrem. Vzato jako celek by se státy Beneluxu blížily PIIGS, ale i ony se nacházejí v oblasti, která produkuje ropu.

Na druhé straně škály nalezneme státy, které EU zdědila z Varšavské smlouvy. Energetické mixy těchto nových členů se jeví jako vyvážené a závislejší na vlastních zdrojích jako je uhlí či jádro. Toto je bezprostřední vysvětlení některých z dnešních problémů: nedávná expanze na východ vystavila země PIIGS konkurentům, kteří mají menší či stejné mzdové náklady, ale daleko konkurenceschopnější ekonomiky, které jsou závislejší na domácích zdrojích energie a chráněné před cenovou volatilitou. V průběhu období mezi lety 2004 a 2008, kdy ceny ropy vzrostly více než čtyřikrát, byly ze členů EU státy PIIGS těmi zranitelnějšími a obecně čelily těžkým dopadům na volnou kupní sílu a státní rozpočet.

Bez toho aniž bych disponoval tvrdými čísly, tato závislost na ropě je hlavně dána dopravním sektorem, což je dáno tím, že všechny státy PIIGS modernizovaly svou elektrickou infrastrukturu a konsolidovaly své energetické mixy. Země PIIGS jsou pravděpodobně závislejší na silniční dopravě více než průměr EU, což pramení z geografického umístění a nevhodného urbanistického plánování. Rovněž strukturální důvody nesou svůj díl, PIIGS jsou přímořské státy, v jejichž ekonomice mají rybářský průmysl a jemu podobné velkou váhu. Tyto námořní průmysly jsou plně závislé na ropě a současná politická rozhodnutí dokonce tuto závislost snížením daní z paliv podnítila. Další důležité pozorování je, že PIIGS se z velké části zbavily těžkého průmyslu, v němž je možné k vyrovnání energetického mixu využít kupříkladu zemní plyn a jádro.

Jsou trvalé rozpočtové deficity výsledkem této závislosti? Potřebují tyto státy pro oživení ekonomiky v době, kdy je cena ropy vysoká, více stimulačních opatření? Předcházela této závislosti modernizace určitých sektorů? Podpořila outsourcing určitých průmyslových odvětví?Jedna věc je jistá, ekonomické zotavení bude pro tyto státy těžší než pro zbývající.

Tato pozorování rovněž ukazají na to, kde musí PIIGS zapracovat, chtějí-li se stát konkurenceschopnými ekonomikami. Energetická politika se nemůže zaměřovat pouze na sektor eletřiny, k reformě-revoluci v dopravním sektoru je zapotřebí vskutku propracovaný program. Silniční doprava musí být "srovnána" ve velkém: buď se objeví opravdové alternativy k současným spalovacím motorům, anebo bude silniční doprava jednoduše vyřazena z provozu. Začneme-li dopravou zboží (u níž je dopad na každodenní život minimální), pak by se vlády namísto toho, aby dopravcům snižovaly daně a mýtné, mohly zaměřit na podporu železnice a námořní dopravy. PIIGS musí také přehodnotit strukturu svých průmyslových odvětví, která se možná až příliš opírá o sektor služeb. Výrobní průmysl musí znovu nabýt sobě odpovídající roli, možná tak, že využije obchodních příležitostí, které skýtá alternativní energetika a zvyšování účinnosti - a společně se zemědělstvím zvýší celkovou hodnotu nákladu přepraveného na jeden kilometr.

Snadněji se to řekne...

Pro Energybulletin.cz vybral a přeložil František Marčík. - Původní článek vyšel ZDE

Vytisknout