Několik připomínek sinologického nedouka k článku Lukáše Zádrapy

29. 6. 2010 / Martin Knap

Pan Zádrapa se podivuje nad tím, že čínská vláda cenzuruje západní média (konkrétně BBC), aby občany nenakazily "úpadkovým západním duchem". Chce zřejmě říct, že čínská vláda blokuje tyto stránky tzv. "velkou internetovou zdí". Nevím, kdy pan Zádrapa naposled ověřoval informaci o tom, že server BBC je z Číny nepřístupný, ale jak si můžeme ověřit na internetové stránce ZDE, jsou stránky www.bbc.co.uk z Číny přístupné dokonce ve své čínské jazykové mutaci (!), stejně jako stránky CNN, nebo levicového deníku Guardian. Naopak stránky sinologické rockové skupiny Kungpao, ve které pan Zádrapa účinkuje, v jeho článku zmiňované stránky Youtube, Facebook, a dále např. stránky Wikileaks, nebo stránky pro-tibetských organizací, blokovány jsou. Selekce cenzurovaných stránek je pochopitelně politicky motivovaná, ale je evidentní, že Čína má daleko od KLDR.

Málo diskutovaným faktem je čínská prohibice pornografie ZDE. Liberálně smýšlející člověk toto dnes může považovat za porušování občanských svobod, nemělo by se však zapomínat, že ani Západ s takovými "svobodami" nežije odedávna. Stačí si vzpomenut na Formanův film The People vs. Larry Flint. Přestože nepatřím mezi velké moralisty, dokážu si představit, že existují země s jinými hodnotami -- například s těmi "asijskými" -- a že cenzura pornografických stránek neznamená, že Číňané jsou v tomto ohledu "mentálně stále někde tam, kde byla Evropa před sto lety", ale jen asi 50 za USA, tedy pokud ve věci zastáváme liberální stanovisko. V uplynulých týdnech Čína pornografii a další obsah zřejmě zpřístupnila trvale ZDE

Další argument týkající se médií, je trošku v duchu Zádrapou proklínaného Štěpána Kotrby. Po nedávném obvinění Číny z útoků na emailové schránky Googlu, po kterých se ze Západu začaly ozývat hlasy proti čínské cenzuře internetu, čínské autority naopak obvinily americké tajné služby z "onlinové války" proti íránskému režimu během protestů proti výsledku voleb v červnu 2009 ("zelená revoluce"). Úvodník v People's Daily obvinil Washington z nasazení "oddílu hackerů", kteří měli skrze YouTube a Twitter "šířit pomluvy, vytvářet roztržky, podněcovat a zasévat nesvár mezi příznivci konzervativní a reformistické frakce" ZDE.

Nevím, zda to přesně vystihuje situaci. S jistotou však můžeme říct, že CIA bylo v minulosti prezidentem Bushem "dovoleno dodávat komunikační vybavení, které by umožňovalo opozičním skupinám v Íránu spolupracovat a obejít internetovou cenzuru klerikálního režimu" a vést "propagandistickou a dezinformační kampaň za účelem destabilizace a eventuálního svržení teokratického režimu mullů". ZDE.

Nelze podporu opozičních skupin tajnými službami v druhé zemi podle mezinárodního práva automaticky považovat za vměšování do státních záležitostí? Jsou nakonec čínská obvinění tak absurdní, nebo jinými slovy: jde o komunistickou propagandu? V tomto bodě se musíme zeptat, zda není pro Čínu opodstatněné obávat se destabilizace, pokud se americká vláda nezdráhá destabilizovat například íránský režim? Že se západní média, v tomto případě konkrétně CNN, v minulosti šířila dezinformace okolo záležitostí v Číně, a to v obzvlášť politicky citlivé době před konáním Olympijských her, se můžete sami přesvědčit: ZDE.

Nakonec bych se chtěl "kotrbovsky" opřít do vlastních řad a připomenout, že i demokratická Austrálie zvažuje zavedení internetového filtru a la čínská Velká internetová zeď ZDE.

Pan Zádrapa podle mého názoru vidí příliš nekomplikovaně etnické napětí (a reakci vlády na ně) v autonomní provincii Xinjiang (čínsky "Nová hranice"), což je teritorium, které bylo součástí Číny od mandžuské dynastie Qing. Ve svém článku přehlíží, že čínská národní bezpečnost je ohrožena radikálními islamistickými teroristickými skupinami z muslimského Xinjiangu, které naposledy zaútočily na čínské bezpečnostní složky před zahájením olympijských her v Pekingu v roce 2008. Novinář Eric Margolis, který je zkušeným pozorovatelem situace ve Střední Asii, a který pracuje jako zahraniční zpravodaj deníku Toronto Sun a CNN ZDE, v rozhovoru pro Antiwar Radio v listopadu 2008 řekl, že před americkou invazí byli ve "výcvikových táborech teroristů" v Afghánistánu z 90% členové kašmírských, uzbekistánských, kazachstánských a tadžikistánských militantních skupin, které "byly trénovány pakistánskou tajnou službou ISI, s plným vědomím Ameriky" ZDE. Kromě militantních skupin zmíněných národností Margolis uvádí, že v afgánských táborech byly také

"skupiny čínských ujgurských muslimů z provincie Xinjiang v západní Číně, které byly trénovány Bin Ladinem, aby šli bojovat proti komunistickému režimu v Xinjiangu a to se nedělo pouze s vědomím, ale i s podporou CIA, protože by je mohli použít v případě, že by někdy vypukla válka s Čínou." ZDE

Na otázku, zda to znamená, že CIA spolupracovala s Al Kajdou, Margolis odpověděl "nešel bych (v tvrzení) tak daleko. Řekl bych, že věděli, co Bin Laden dělal, a že jej povzbuzovali skrze třetí strany, nejspíš skrze Saudy".

O zmíněných ujgurských povstalcích či teroristech se v západních médiích začalo mluvit v souvislosti s jejich uvězněním ve speciální americké věznici v Guantanamu a jejich následném propuštění na tichomořský ostrovní stát Palau ZDE. V tomto kontextu Margolis v rozhovoru na Antiwar Radio z dubna 2009 řekl:

"... To (případ ujgurských teroristů) ilustruje bonmot Hennryho Kissingera, že jediná věc, která je nebezpečnější než být nepřítelem Ameriky, je být jejím spojencem, protože tito lidé byly placení CIA, byly vyzbrojení USA... CIA je plánovala použít v případě války s Čínou, nebo tam prostě (plánovala) rozpoutat peklo a oni byli trénováni a podporování z Afganistánu, někteří z nich v kolaboraci s Usamou bin Ladinem. Američané v tom byly až po uši." ZDE

Nezpochybňoval by fakt, že se USA snažily destabilizovat ČLR, tvrzení o tom, že etnické napětí v Číně bylo pouze výsledkem "vztahu kolonie a kolonizátora"? Pan Zádrapa jako kovaný sinolog jistě ví, že CIA v minulosti podporovala militantní skupiny také v Tibetu ZDE.

Nemohly takové aktivity, které se snažili odtrhnout od Číny území, na které si Čína dělá nárok již od dynastie Qing, a jehož legitimita je stvrzená mezinárodními smlouvami, částečně přispět k čínské politice vůči Tibetu, která z pohledu Západu připomíná kolonizaci (státem podporovaný příliv hanského obyvatelstva)? Nevelí Číňanům historická i současná zkušenost -- pokud je Margolisovo tvrzení pravdivé -- k tvrdší vnitřní politice za účelem ochrany vlastní bezpečnosti a jednoty svého území (o odsouzení podpory USA teroristickým skupinám nemluvě)? Prosím laskavého čtenáře aby posoudil, zda by se takové (údajné) chování Západu vůči Číně jevilo jako v souladu s humanistickými ideály a demokratickými principy.

Dále bych si ještě dovolil polemizovat s názory pan Zádrapy na ekonomiku a ekologii. Cena, kterou Čína za svoji probíhající industrializaci platí, je samozřejmě monstrózní. Na rozdíl od pana Zádrapy si však myslím, že se v dosavadním vývoji střetávají jak zájmy elitní třídy, tak zájmy chudých vrstev. Možná se příliš nebere v potaz, jaká by byla alternativa tomuto -- jakkoli neblahému -- vývoji. Čínské obyvatelstvo se ze 40% živí zemědělstvím, což je počet asi poloviční od doby Deng Xiaopingových reforem. Bylo by skutečně v zájmu čínského lidu, aby Čína zůstala na úrovni preindustriálního státu, jako tomu bylo v době před ekonomickými reformami?

Martin Jacques ve své knize Až Čína povládne světu (When China Rules the World) ZDE, upozorňuje na to, že v minulosti podobné diskuze o dopadu industrializace na ekologii a na společnost probíhaly také v dnes již super-vyspělém Japonsku. Z toho podle Jacquese lze usuzovat, že by se podobná situace -- alespoň do určité míry -- mohla opakovat v Číně, bude-li ekonomicky úspěšná. Již v současné době čínská vláda do ekologie (zalesňování, alternativní energie) investuje.

Pan Zádrapa ve svém článku také vznesl otázku kritiky Číny. Je zásadní rozdíl mezi kritikou a démonizací.

Ptám se tedy, zda Čínu spravedlivě kritizujeme (my Zápaďané), nebo zda ji v některých případech pouze démonizujeme. Démonizovat dění v Číně během Mao Zedongovy vlády asi není nic, proti čemu by se dalo protestovat. Má smysl démonizovat Čínu dnes?

Co podle mého názoru lze vidět jako nespravedlivé démonizování je např. kampaň chiliastické náboženské sekty (korektněji "nového náboženského hnutí") Falun Gong, která tvrdí, že čínská vláda vězní její členy v několika desítkách koncentračních táborů, kde jim jsou jim odebírány orgány, které pak čínská vláda prodává na černém trhu.

Stoupenci Falun Gong, kteří po zákazu "hnutí" v Číně působí zejména v zahraničí, v roce 2006 vydali v deníku Epoch Times zprávu o údajné existenci "koncentračního tábora" ukrytého v nemocnici v Sujiatunu, městské části v Shenyangu, v provincii Liaoning. Tyto zprávu však čínský disident a ředitel Laogai Research Foundation ve Washingtonu Harry Wu, který "strávil 15 let shromažďováním důkazů o sklízení orgánu od popravených čínských vězňů", po provedení vlastního výzkumu označil za výmysl. O zprávách o údajném odebírání orgánů zaživa apod. prohlásil, že jsou nevěrohodné, protože "informace byly založeny na svědectví dvou svědků, z nichž žádný neměl informace z první ruky" ZDE (The Australian, 2006). Podle vlastních slov představitelům Fa Lungongu řekl

"kdyby 4500 osobám byly odebrány orgány, a jejich těla byla následně zničena, byl by to v historii bezprecedentní případ. Musí existovat dostatek spolehlivých svědků, důkazů a vyšetřování. Pokud budou obvinění založena na pouhém nepřímém svědectví dvou svědků, vnější svět si bude myslet, že se jedná o pouhou "propagandu". V západním světě má slovo "propaganda" negativní význam. Jen Hitlerovo Německo, Stalinův Sovětský svaz a Čína má "ústřední odbor propagandy." ZDE

V tomto ohledu je pozoruhodná zejména "nezávislá" zpráva bývalého kanadského politika Davida Kilgoura a právníka Davida Matase nazvaná Krvavá sklizeň (Bloody harvest), podle které čínská vláda popravila "velké, ale neznámé množství vězňů svědomí z řad praktikujících Falun Gongu a odebrali jim vnitřní orgány zahrnujíc rohovky, srdce, ledviny a játra a tyto orgány pak s velkým ziskem prodaly zahraničním zájemcům, poptávajícím zdravé orgány k transplantaci" ZDE . Zpráva vyšla v návaznosti na vydání článku spřízněnými médii Falun Gongu o údajném "sklízení orgánů" v nemocnici v Sujiatunu a za jejím vydáním stojí americká lobystická skupina Koalice pro vyšetřování perzekuce Falun Gong v Číně (Coalition to Investigate the Persecution of Falun Gong in China, CIPFG), mezi jejíž členy v ČR nepatří nikdo menší než Václav Havel, Martin Bursík, Dana Kuchtová, Vlasta Parkanová, Karel Schwarzenberg, Alexander Vondra, Jan Ruml a Ondřej Liška. ZDE

Autoři "Krvavé lázně", kteří Čínu za účelem vyšetřování nikdy nenavštívili, zprávu zakládají na "rozhovoru se stejnými zaměstnanci, kteří byli uvedeni v (pozn. výše zmíněném) článku Epoch Times, (...) referují k záznamům telefonních rozhovorů (pozn. s čínskými zdravotnickými zařízeními) poskytnutých CIPFG". ZDE Nesmíme zapomenout, že se jedná o nepřímé a anonymní svědky (údajně šlo o japonského novináře a manželku jednoho z lékařů, kteří se podíleli na "sklízení orgánů" v Sujiatunu). Harrymu Wu byl podle jeho slov představiteli Falun Gongu jakýkoli kontakt se svědky odepřen ZDE . O nahrávkách rozhovorů se zaměstnanci čínských nemocnic, kteří otevřeně nabízí orgány členů Falun Gongu, zpráva Kongresové výzkumné služby (Congressional Research Service), říká "(p)odle některých by mohla taková ochota zdát nepravděpodobná, vezmeme-li v potaz kontrolu čínské vlády nad citlivými informacemi, což by mohlo vzbuzovat otázky o důvěryhodnosti záznamu telefonických rozhovorů" ZDE .

Kongresová výzkumná služba věrohodnost celé Kilgourovy a Matasovy zprávy zpochybňuje když říká, že "(z) větší části ovšem zpráva nepřináší nové, nezávisle obdržené svědectví a spoléhá se na logické inference" a "některé klíčové alegace zprávy se zdají být nekonzistentní s nálezy jiných vyšetřovatelů" ZDE . (Poslední věta naráží na dvojí -- ohlášeného a neohlášeného -- vyšetřování údajného "koncentračního tábora v Sujiatunu" americkou ambasádou v Pekingu, které o údajných masakrech nenašla žádné důkazy, stejně jako vyšetřování Harryho Wua. ZDE).

I přes vážné pochybnosti o tom, zda jsou tvrzení Falun Gongu, jemu spřízněných médií, mezi něž patří noviny vydávané v několika jazycích a satelitní televize s nejasným financováním, a lobbistických skupin pravdivá, neinformují západní média veřejnost příliš kriticky a objektivně, jak dosvědčuje článek NY Times dubna 2010 ZDE. Tento článek mě zaujal tím, že zmiňuje pouze stanoviska jednoho autora zprávy "Krvavá sklizeň" Davida Matase a mluvčích Falun Gongu. Ačkoli je Harry Wu v článku zmíněn, o jeho obviněních z falzifikace a šíření propagandy představiteli Falun Gongu nepadne ani slovo, stejně jako o zprávě Kongresové výzkumné služby!

Není zveřejňování takovýchto, mírně řečeno, "nepodložených" zpráv a nevyvážené zpravodajství ukázkou démonizace Číny, nemluvě o přirovnávání Sujiatun ("normální státní nemocnice") k Osvětimi? Má západní svět za potřebí démonizovat Čínu na základě dvou nepřímých a anonymních svědectví a jedné zvukové nahrávky pochybného původu? Zajímalo by mě, do jaké míry je o zprávě "Krvavá lázeň" informovaná naše politická parta z Koalice pro vyšetřování perzekuce Falun Gong v Číně. O jejich motivech pro podporu této -- podle mého názoru zdiskreditované -- zprávy a sekty Falun Gong raději ani nepřemýšlím...

Osobně se stavím proti persekuci všech náboženských, etnických a názorových skupin. Je však otázka, zda je za každou cenu v obecném zájmu tolerovat "zlé kulty" (analogická by podle mého byla otázka tolerování "zlých" politických organizací). Pro posouzení, zda lze Falun Gong při dobré vůli označit za zlý kult, doporučuji rozhovor s emeritní profesorkou psychologie univerzity v Barkley a přední odbornicí na kulty Margaret Singer: ZDE ZDE

Negativní pohled na Čínu je podle mého názoru je dán historickou rolí Číny, která jakožto součást "říše zla" stála v geopolitickém bloku, který je z ideologických důvodů trnem v oku antikomunistů. Možná, že někdy v ideologickém zápalu zapomínají, že k sblížení Číny a SSSR došlo mimo jiné v důsledku evropského imperialismu. Po reformách po roce 1979 se Čína vydala cestou tržní deregulace, která u levicově smýšlejících intelektuálů vzbuzuje (byť i oprávněně) nelibost. Za třetí je názor mnoha lidí zkreslen pohledem na demokracii, která je chápána jako jediný přípustný politický systém, pro který je nutné válčit a jehož nastolení ospravedlňuje všechny možné přestupky proti mezinárodnímu právu.

Historik Eric Hobsbawm v knize Globalizace, demokracie a terorismus upozorňuje na falešnost řazení států s demokratickou konstitucí do "jedné ligy". Na příkladu Kolumbie ukazuje, že stát s dlouhou demokratickou tradicí může být po lidskoprávní a ekonomické stránce v relativně horší situaci než státy, ve kterých v minulosti vládly, nebo vládnou diktátorské režimy. Příklad vývoje v bývalých sovětských republikách po pádu SSSR snad ani nemusím zmiňovat. Je skutečně v zájmu čínského lidu, který pro demokrata je jediným zdrojem legitimity vlády, aby Čína prošla chaotickou změnou režimu, a potom upadla do stejné mizérie, jako postsovětské státy?

Věřím panu Zádrapovi, že ví, o čem mluví, když říká, že čínská společnost v mnoha věcech zaostává za "osvícenou" Evropou. Dějiny však ukázaly, že doba opovrhování evropskou elitou "provinčními" státy byla vystřídána -- jako v případě Ameriky -- dobou jejich kulturní a politické hegemonie.

Vytisknout