Podzimní píseň

15. 4. 2010 / Paul Verlaine

Ó podzime,
tak dlouze tvé
housle lkají,
mou duši tou
hrou unylou
utýrají.

Dýchaje tíž,
zesinám, když
orloj slyším,
vše je to tam,
ten žal, co mám,
neutiším.

I odcházím
povětřím zlým,
jehož svistem
jsem hnán sem a tam,
jak byl bych sám
suchým listem.

z výboru Písně beze slov, Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, Praha 1958, přel. František Hrubín, vybrala Hanka Tomšů.

Vytisknout