Proč lze jen těžko věřit poslanci Bursíkovi

18. 2. 2010 / Jiří Krautwurm

V nadcházejícím volebním klání se otázka limitů těžby stane v Severních Čechách jedním z velkých témat. Jak se zdá již dnes, síly nebudou vyrovnány. Na jedné straně stojí velké parlamentní strany, které svorně zrušení limitů propagují: ODS, ČSSD i KSČM, byť ty poslední dvě s odkazem na referendum či šidítko zaměstnanosti. Na stranu druhou se staví "neohrožený" rétor proti vládní korupci poslanec Bursík. Jako kdyby už vůbec nevadilo, že žádné důkazy pro svoje tvrzení o vládní korupci nepředložil, jako kdyby už vůbec nevadilo, že naopak Bursíkova firma byla placeným poradcem společnosti Czech Coal pro strategické záměry, tedy pro další těžbu uhlí. Ve světle ostatních postojů poslance Bursíka však tento jeho nejnovější tah vyznívá ryze účelově, na prolomení limitů samotných tak těžko může něco změnit i případné Bursíkovo znovuzvolení do parlamentu.

Pro porozumění problematice české energetiky je třeba si připomenout některá základní fakta:

v roce 1991 byly stanoveny tzv. ekologické limity těžby, které měly chránit podkrušnohorské obce před postupující těžbou, v roce 2006 vstoupila do vlády Strana zelených a postavila se proti rozšíření jaderné elektrárny Temelín a tedy platné energetické koncepci, na začátku roku 2009 vypukla plynová krize, která zpochybnila orientaci zelených na náhradu uhlí plynem.

Těžko můžeme věřit upřímnosti slov o zachování limitů těžby, když veškeré činy poslance Bursíka vedly k faktickému udržení stávajícího stavu, tj. dominantní úloze uhelné energetiky v národním hospodářství. Opačný postup by vyžadoval kromě roviny vládních prohlášení také zcela konkrétní jednoznačné činy. Mezi hlavními úkoly by kromě nekriticky vychvalovaných úspor muselo být především vytipování a vyhlášení programu na změnu dominantního zdroje pro zásobování teplem, elektřinou a pro pohon v dopravě.

Nezájem Strany zelených o tuto otázku budu ilustrovat osobní zkušeností z doby, kdy jsem byl členem Energetické odborné sekce Strany zelených. V rámci této sekce jsem se pokusil vystoupit s vlastní koncepcí, která by vycházela z jaderné energetiky s doplňkem zdroji obnovitelnými. Klíčové by bylo nejen jádro připustit, ale také stanovit nejdůležitější podmínky jeho dalšího rozvoje a ekologického využití.

Vzhledem k tomu, že se blížily senátní volby 2008 a za Stranu zelených kandidovala také prof. H. Illnerová, bývalá předsedkyně Akademie věd ČR, která se netajila svojí podporou jádra, dovolil jsem si ji vyzvat, aby přišla na jedno ze zasedání sekce. Paní profesorka skutečně přišla a části schůze se zúčastnila. Bohužel celý zhruba hodinový čas této účasti byl vyplněn úvodním monologem tehdejšího předsedy sekce, tou dobou ředitele odboru na ministerstvu ŽP u ministra Bursíka. Po tomto vyčerpávajícím a únavném úvodu paní profesorka, s poukazem na svůj další časový program, odešla a teprve poté jsem mohl dostat slovo pro svoje výhrady a zmiňovaný návrh alternativní koncepce.

Uvedený výstup byl pro mne poukazem na skutečnost, že není zájem hledat nová řešení, koncepce byla jaksi dána shůry a nebylo vhodné jako takovou ji zpochybňovat, natož ještě před člověkem s výrazným vědeckým renomé. Zároveň odchod paní Illnerové z jednání, bez jasného vymezení se proti tomu, čeho tehdy byla svědkem, ukazuje na nechuť bývalé špičky vědecké komunity k řešení problému energetiky ČR zaujmout výrazný postoj. Pro mne to bylo jistým zklamáním a nemohu se ubránit porovnání s postojem ředitelů některých výzkumných institucí amerických, který popíši dále.

Oproti zarytě protijaderné rétorice a činnosti poslance Bursíka je třeba zmínit vývoj ve Spojených státech. Již v létě, před volbou prezidenta Obamy, vydávají ředitelé významných amerických laboratoří dokument: "A Sustainable Energy Future: The Essential Role of Nuclear Energy" - Udržitelná energetická budoucnost: Nezbytná role jaderné energie.

Pro poslance Bursíka, který zřejmě o tomto dokumentu neví, stojí za to ocitovat několik formulací:

• ředitelé národních laboratoří Ministerstva energetiky USA se důrazně domnívají, že jaderná energie musí hrát významnou a rostoucí roli v americkém a světovém energetickém portfoliu.
• jednou z cest, jak tohoto cíle dosáhnout, je uskutečnění razantního programu výzkumu a vývoje na pokročilých reaktorech, přepracování, zacházení s odpadem a konceptech výroby paliva pro umožnění včasné identifikace technologických možností udržitelného uzavřeného palivového cyklu.
• jaderná energie může například doplnit nebo dokonce nahradit fosilní paliva při výrobě elektřiny pro elektřinou poháněná vozidla.

Že uvedený dokument bere Obamova administrativa vážně, nejlépe dosvědčují programy státních garancí na půjčky pro investory v jaderné energetice. Sám prezident v tradičním projevu o stavu unie také říká: " potřebujeme více výroby, větší účinnost, více stimulů. A to znamená výstavbu nové generace bezpečných, čistých jaderných elektráren v této zemi" (potlesk).

Postoj poslance Bursíka, který se považuje za experta na energetické otázky, je tedy přinejmenším zvláštní. O podpoře jaderné budoucnosti ze strany expertů jistě ví, přesto rozvoji jaderné energetiky v ČR brání. Není však možné blokovat jaderný potenciál a zároveň věřit v zachování limitů na těžbu uhlí. Ve spásu, která by zachránila zemi před energetickým nedostatkem, v podobně pouhých úspor a alternativních zdrojů těžko věří i většina bývalých voličů Strany zelených.

Vytisknout