POZVÁNKA

Záhada Kroniky trojánské - Počátek českého knihtisku

17. 2. 2010

V minulém století je všechny najednou mohla česká veřejnost vidět pouze dvakrát. Navazující expozice nechce sledovat vývoj našich nejstarších oficín, chce z různých stran nahlížet pouze uvedení knihtisku do českých zemí a objasnit návštěvníkům éry elektronických médií některé změny, které knihtisk přinesl lidem na sklonku středověku. Úvodní část ukáže předstupeň této nové metody – tisk jednolistových xylografických obrázků, přiblíží vlastní technologii Gutenbergova vynálezu tisku pohyblivými literami, důsledky, které záhy přinesl ve výrobě knih i v mediální komunikaci a jeho rozšíření z Německa do dalších evropských zemí. Z fondů NK tu bude vedle všech tří Gutenbergových tisků/fragmentů, chovaných dnes na našem území, prezentován výběr z unikátní a vizuálně atraktivní kolekce kolorovaných dřevořezových jednolistů Gutenbergovy doby i rarissima tvořená některými nejstaršími tisky vydanými v jednotlivých evropských zemích. Navazující oddíl představí Plzeň, kolébku českého knihtisku, a její často dramatický vývoj v 15. století.

Dále se již návštěvník pomyslně vydá rozplétat záhadu Trojánské kroniky, jež je jistě nejznámějším z nejstarší skupiny českých tisků. Je s ní spojen boj v mnohém podobný boji o pravost Rukopisů zelenohorského a královédvorského. Od konce 18. století se v české knihovědě vedou spory, zda nejstarším domácím tiskem je Trojánská kronika, na jejímž konci je letopočet 1468 (Plzeň by v tom případě byla asi osmým místem, kam se vynález dostal), anebo až latinská Statuta Arnošta z Pardubic s nezpochybnitelným vročením 1476. Časné uvedení knihtisku do našich zemí 1468 silně hájila generace národního obrození i nemalá část badatelů 20. století. Věrohodně ho vyvrátila Emma Urbánková, když prokázala, že sazeč letopočet jen mechanicky převzal z rukopisné předlohy, dodnes dochované v Knihovně Národního muzea. Její závěry potvrzuje nově provedená datace těchto tisků pomocí vodoznaků v papírech: Plzeňská tiskárna nejprve ve 2. polovině 70. let vydala tři latinské tituly pro potřeby katolické církve, teprve v 80. letech se přeorientovala na jazykově českého, laického čtenáře a vydala celkem čtyři tituly, mezi nimi právě i oblíbené pověsti z trójských válek.

Představen bude obsah našich nejstarších tisků i jejich originální podoba, jež v mnohém kopírovala soudobé české rukopisy a byla dosti odlišná od podoby, k níž se vydaly mladší tištěné knihy. I když se asi nadobro musíme rozloučit s mýtem, že jsme byli třetím národem, který poznal taje nového vynálezu, přesto je práce prvního českého typografa, jehož jméno dodnes s jistotou neznáme, i v evropském kontextu v mnoha ohledech zajímavá a zaslouží si představení širší veřejnosti.

Vytisknout