Rozšíření angličtiny v ČR vadí dabování zahraničních filmů v televizi

11. 1. 2010 / Lucie Bottaro

Nepříjde mi článek pana Táborského až tak irelevantní, jak naznačuje pan Čulík, nebo že by vysvětloval, proč něco nejde. Spíše ho chápu jako popis současné situace ve školství.

Nedomnívám se nicméně, že výuka jazyka má výhradně vyplynout ze systému školství od základních škol výše. To asi předpokládala i jiná hlava a tak navrhla výuku anglického jazyka i do mateřských škol. Každý, kdo se kdy nějaký jazyk učil ví, že jedna hodina týdně je prakticky k ničemu. Vlastně i dvě, pokud nenásleduje studium doma. A jak by takováto příprava na výuku s pětiletým prckem a jeho rodičem měla probíhat? A rodiče se snaží. Byla jsem na pískovišti svědkem aktivní maminky, Češky, která hovořila se svým synkem takto: "Tohle je kámen, Jiříčku, stoun, tím bys neměl házet. A teď si pojď dát jablíčko, apl, ano?"

Přitom by bohatě stačilo, aby nebyly hystericky dabovány veškeré pohádky a filmy pro nejmenší. Před obrazovkou stejně obyčejně děti tráví obrovské množství času. Viděli jste někdy britský animovaný seriál o pošťáku Patovi? Nebo Teletubbies? Oproti Rákosníčkovi, nebo králíkům z klobouku je to neskutečně pomalé a nudné. Ovšem ponecháno ve svém původním jazyce by to bylo pro výuku angličtiny ideální.

Jak v Nizozemsku, tak například v Belgii, když se zeptáte malých dětí, kde se naučily angličtinu, řeknou z televize. Díky ní angličtině rozumějí a gramatika se doplní později a snáze. U nás se ale dabuje i slovenština. Není se pak čemu divit, že české děti slovensky nerozumějí, narozdíl od slovenských, které češtině rozumějí daleko lépe.

Je fakt, že pro Čechy, tak jako pro občany kterékoli další malé země, je jazyková výbava absolutní nutností. Ty velké se zas až tak snažit nemusejí. Proto mě vcelku překvapuje panem Čulíkem zmiňované Německo.Nepřijde mi, že by tolik Němců ovládalo skvělou angličtinu. Povětšinou se tak nějak se domluví, ale rádi přejdou na svou mateřštinu. A v kině ve Wůrzburgu jsem s tátou zhlédla maraton tří dílů Star Wars a všechny v němčině! :-) Ovšem, opakuji, to je čistě má osobní zkušenost.

Nedávno se ČT věnovala tématu nadaných dětí. Jaký je to u nás problém, jak si jich nikdo nevšímá a jak by bylo zapotřebí více peněz do školství, abychom tento nedostatek řešili. A kterak jiné země kupříkladu Nizozemsko (zase to Nizozemsko) toto mají ošetřeno. Bohužel nás paní redaktorka (jak se na správné české mainstreamové médium sluší a patří) se systémem podchycování a rozvíjení nadaných dětí v Nizozemsku nijak blíže neseznámila. Pokud já vím, tak v Nizozemsku vůbec nemají základní školy s rozšířenou výukou matematiky nebo jazyků. Ty bývaly u nás.

Ve druhé třídě prošlo dítě testem jazykového předpokladu a pokud obstálo, nastoupilo ve třetí třídě na jazykovou školu. Po osmi letech mohlo pak navázat na "jazykovém gymnáziu" a pokačovat dál. Jenomže od loňského roku musejí jazykové školy přijímat i děti do prvních tříd ze spádové oblasti. Tím se koncetrace dětí s předpokladem pro studium jazyků dosti rozředí (nemyslím si, že by později školy děti s menším nadáním mohly vyloučit). Navíc teď jsou moderní víceletá gymnázia, která způsobují odliv žáků na druhém stupni a výuka jazyku je zbytečně přerušena. Ale ani na víceletých gymnáziích nestuduje menší množství dětí se studijními předpoklady, ale téměř čtvrtina středoškoláků. A rozmělňování pokračuje dále. (Kupodivu takovéto plýtvání talentovanými dětmi neměla paní redaktorka z ČT na mysli.) V závěru pak univerzita není vysoká jazyková, tam už se znalost jazyka nebo jazyků očekává.

Internet je jistě výborný, protože pomůže k četbě, poslechu a k porozumění jazyku, ale nenaučí konverzaci ani pořádné gramatice. I při každodenním několikahodinovém poslechu BBC člověk nebude schopen napsat v angličtině gramaticky spravně e-mail. Natož pak motivační dopis pro zaměstnavatele. Takže mu nezbyde nic jiného, než se tím tak nějak prodrat na vlastní pěst a pokusit se ovládnout jazyk přímo v terénu někde v zahraničí. Třeba i při podřadnější práci a po kurzech.

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 12.1. 2010