Od koho máme čekat řešení

5. 10. 2009 / Ladislav Žák

Honza uspořádal o svých barvách, nátěrech a patentech s nimi spojených ve středu tiskovou konferenci. Zrovna nešel v Praze proud a taky začalo po delší době pršet, takže si všichni vzali plechové pláštěnky a to dopoledne nebyl nikdo nikde tak úplně včas, natož na tiskovce Honzy Procházky v Kobylisích v hotelu Trója. I já jsem marně vyrazil do víru velkoměsta a moje pouť k metru byla lemována červeně sprejovanými nápisy „Kuřáku smrdíš!!!“ nebo Kuřačko smrdíš!!! Jde o poslední výkřik sprejerského folklóru u nás na Roztylech. Shodou okolností jsou tyhle nápisy docela významně spjaty s Honzovými vědeckými i praktickými výsledky v oblasti fotokatalytických povrchů. Jeho funkční nátěry totiž mají schopnost čistit vzduch, což na poněkud osiřelé tiskovce dokládal i jeden docela známý herec, známý dýmal, který příliš nevětrá. Konstatoval, že své kuřácké doupě má ošetřené fotokalytickými nátěry a že prostě přes poctivou snahu opustit pokoj opravdu dobře nakouřený se odpoledne nebo večer vrací do čistého prostředí, ve kterém pak cigárko opravdu, ale opravdu, báječně chutná.

Samozřejmě, že zdaleka nejde jen o soukromé blaho kuřáků. Aktivní povrchy v interiérech domů snižují nejenom množství alergenů a choroboplodných zárodků ve vzduchu místností, ale také jej zbavují nežádoucích pachů. Samočistící schopnost aktivního povrchu prodlužuje životnost a estetickou funkčnost malby interiérů i fasád. Sanační suspenze spolehlivě a dlouhodobě ochrání zdi, betonové stavební konstrukce a střešní tašky před usazováním nečistot a růstem řas, mechů, lišejníků, hub a plísní. Hodí se tedy všude tam, kde je zdravé prostředí zvláště důležité, třeba tam, kde jsou děti a nemocní. Ošetřený povrch je také částečně odolný proti grafitti. Mezivrstvy suspenzí chrání podkladovou barvu a výrazně zhoršují přilnavost sprejované barvy, zajišťuje její snadnější mechanické odstranění a eventuálně degradaci jejího zbytku v důsledku fotokatalytické reakce. Takže Honzovy vynálezy reagují nejen na znečišťování našeho prostředí kouřem cigaret a jinými svinstvíčky ve vzduchu, ale i na ničení historických fasád a jiných k tomu neučených povrchů sprejery. A jsme opět u oněch sprejovaných nápisů o smrdících kuřácích. Ale to vše možná není nakonec to hlavní.

Aktivní povrchy vytvořené suspenzemi funkčních nátěrů jsou mimořádně účinné. 1 m² takového povrchu je schopen odstranit ze vzduchu až desítky kilogramů organických škodlivin ročně. Při koncentracích znečistění ovzduší cizorodými organickými emisemi, např. na Náměstí Republiky v Praze, kde při běžném znečistění vzduchu v této lokalitě (0,0005 g/ m³), což je velmi silné znečištění, je 1m² aktivního povrchu vytvořeného Honzovými suspenzemi pro venkovní použití schopen vyčistit za rok vzduch až od 1,5 kg škodlivin. Přitom platí, že objem redukce organických škodlivin ve vzduchu je přímo úměrný jejich koncentraci. Nejvýznamnější složkou znečistění vzduchu ve velkých městech jsou zplodiny spalovacích motorů automobilů. V případě ošetření povrchů domů a silničních konstrukcí, v místech s nejhustší hustotou automobilového provozu v Praze, by pak čistící efekt byl ještě výrazně vyšší, než je tomu v lokalitě Náměstí Republiky. Na vytvoření 1m² aktivní plochy je potřeba pouhých 5 gramů aktivní látky, jenž v kombinaci s denním světlem mají kapacitu odbourat za rok až desetitisícinásobně větší množství škodlivin. Celkem každý čtenář si může jednoduchým násobením spočítat, jaké výrazné redukce exhalací výfukových plynů automobilů kolik by se dosáhlo při promyšleném rozmístění aktivních ploch o celkové rozloze několika set tisíc metrů čtverečních v dopravně nejvíce zatížených místech Prahy. To už by se skutečně promítlo do znatelného zlepšení stavu ovzduší celé metropole a Honzova práce tak nabízí zajímavé řešení něčeho, co nás všechny docela trápí.

Píšu o tom především proto, že jsem již několik měsíců konfrontován na všech možných i nemožných místech této země s volební kampaní ODS, která má v sobě slovo ŘEŠENÍ. Není mi známo, že by u nás z tohoto, podobně jako z jiných politických prostředí, pocházelo jakékoliv řešení, ze kterého by bylo patrné, že nám někdo chce usnadnit život, že chce zlepšit naše prostředí a přitom nás neokrást, podobně jako u příležitosti superzakázky na odstraňování starých ekologických zátěží. Poslední parlamentní řešení podílu jednotlivých příjmových vrstev společnosti na úsporách veřejných financí nám přineslo jenom hutné plivnutí do tváře a viditelnou ruku státu v naší kapse. V tomto ohledu mi Honzovo řešení přináší to nejdůležitější, co potřebujeme, a to naději, že všechno snad přece nejde k horšímu a hlavně poznání, že ŘEŠENÍ přijde spíše od lidí vzdělaných a chytrých, kteří dělají seriózní vědu a práci vůbec a ne od těch druhých, kteří českou vědu a pracující jako celek jenom okrádají, za naše peníze nakupují po světě za miliardy spoustu nesmyslů, jako třeba Pandury, zbytečné vakcíny a bezpilotní letadla, a cpou veřejné peníze jen do těch projektů, kde už jsou předem rozděleny do partajních a soukromých kapes.

Je velmi zvláštní až paradoxní, že když Honzovo řešení nepřinese kýžené efekty, tak prostě zmizí v propadlišti dějin. Když nám naši nevolení vyvolení každodenně ukazují svou neschopnost doprovázenou arogancí k těm, kdo jim dali svůj hlas, tak je zase půjdeme zvolit znovu. Dokonce se na to klepeme a spíláme každému, kdo nám náš oblíbený stádní rituál u urniček se státním znakem upírá.

Je to divný svět. V každém případě v úterý půjdu znovu na demonstraci „Budoucnost není na prodej“ za záchranu české vědy k Rudolfinu. I proto, aby naděje na řešení žila dál.

Vytisknout