Americká reforma zdravotnictví: Více hluku než debaty

12. 8. 2009

Protestující demonstranti jsou kritizováni právem i neprávem. Falešnou kritikou ze strany Demokratů je jejich stížnost, že jsou protesty "organizované". Bezpochyby tomu tak často je. Co je ale na tom špatného? O Demokratech se také ví, že tu a tam něco organizují. A ať už jsou protesty organizované či nikoliv, zlost demonstrantů není umělá. Jsou proti této reformě a mají právo to říct.

A kromě toho, tyto schůze na radnicích nejsou konzultační. Politikové se na nich neptají voličů. "Co máme udělat ohledně zdravotnické reformy?" Říkají: "Uděláme tohle, a to z těchto důvodů. Máte k tomu nějaké otázky?" Politikové se na těch schůzích nesnaží od voličů něco dovědět. Dokážu pochopit, že křičet na ně je jediným způsobem, jak připoutat jejich pozornost.

Samozřejmě, představa, že Obamova vláda plánuje eutanázii pro nemocné důchodce, je šílená -- opravdu tomu někdo vážně věří? A šíří se množství dalších politováníhodných a podivných dezinformací. Ale to neznamená, že navrhované reformy nejsou nijak znepokojující.

Zejména je jasné, že obava, že úroveň zdravotní péče pro starší lidi poklesne, má určité ospravedlnění. Pokud se zavedou přísnější testy efektivnosti zdravotnictví, a ty by zavedeny být měly, zřejmě nebudou peníze na vydávání neomezených finančních částek jen proto, aby se důchodci prodloužil život o rok dva. A přísnější omezování léčebných procedur pro starší lidi není zlovolnou fantazií konzervativní pravice. V systémech, jako je britské státní zdravotnictví, je to standardní operační procedura.

To jsou složité otázky. Je nutno se jimi zabývat. Je škoda, že se to neděje slušným způsobem, s tolerancí a vzájemným respektem. V dnešní Americe to znamená žádat nemožné. Obě strany se nenávidí. Přály by si, aby byla druhá strana zničena. Je obtížné si představit, jak z toho může vzniknout nějaký konsensus.

Z reakcí čtenářů:

Roger Algase:

Clive Crook se právem ptá, proč nemůže debata o reformě zdravotnictví probíhat "s tolerancí a vzájemným respektem", ale ignoruje zjevnou odpověď na svou otázku. Zde nejde o boj mezi dvěma svářejícími se ideologickými tábory, které se "vzájemně nenávidějí", jako když ve výmarském Německu docházelo k pouličním potyčkám mezi nacisty a komunisty. Jde o to, že jedna strana se snaží uspořádat otevřenou a slušnou debatu o jednom z nejsložitějších a nejdůležitějších problémů, jimž čelí Amerika, a druhá strana se snaží tu debatu zlikvidovat násilím, zastrašováním a lžemi.

Radniční schůze, které organizují stoupenci zdravotní reformy, jsou narušovány lidmi, kteří tam přicházejí s hákovými kříži a s transparenty s náhrobky se jmény poslanců, kteří debatu zorganizovali. Tito demonstranti se cítí ukřivděni, jenže jejich pocit křivdy je většinou založen na drzých lžích, které šíří lidé spojení se soukromým zdravotnickým průmyslem. Mezi těmito lžemi je například tvrzení, že součástí zákona o zdravotnické reformě bude euthanasie, anebo ještě šílenější tvrzení, že podle plánu na zdravotnickou reformu budou mít nárok na zdravotní péči jen ilegální přistěhovalci, zatímco Američané nebudou mít nárok na nic.

Existuje sdostatek důkazů, že tyto fantastické historky, a násilí, šíří odpůrci zdravotnické reformy ze soukromého zdravotnického prů myslu. Dezinformace jsou tak šílené, jak to dokazuje například televizní záběr ženy, která tvrdila, že nedopustí, aby ji Obama sáhl na zdravotnický program Medicare. Zřejmě vůbec netušila, že Medicare je státní zdravotnický program!

Někteří poslanci nyní schůze na radnicích zrušili, protože se obávají o bezpečnost přítomných. Tohle není demokracie v akci, ale něco jiného. V listopadu 2000, během kontroverze ohledně výsledků prezidentských voleb na Floridě, se sešla rada dohlížitelů v okresu Miami/Dade, aby znovu sečetla volební hlasy. Nové sčítání hlasů však rozbil zuřivý dav venku, který se snažil dostat se do místnosti, kde úředníci sčítali volební hlasy. Je velmi pravděpodobné, že toto násilí bylo zorganizováno odjinud.

Tehdy konstatoval Jerold Nadler, vysoce respektovaný liberální mainstreamový poslanec z New York City, že demonstrace v Miami/Dave měly v sobě "závan fašismu". Při násilí týkajících se reforem zdravotnictví jsme svědky více než závanu fašismu. Je to důkaz, že fašismus, anebo alespoň používání organizovaného násilí, a Velká lež, na níž je fašismus založen, leží hned pod povrchem americké demokracie, blíže, než by si mnoho z nás chtělo přiznat.

Iracionalita, nenávist a tupost, které se vynořují na povrch při travestii debaty o zdravotnické reformě, je už dlouho součástí pravicové politiky v Americe, od dnů Společnosti Johna Birche. Viz vynikající článek Jurka Martina ve FT ze 7. srpna.

Šílená tvrzení, která vznášejí někteří odpůrci zdravotní reformy, jsou na úrovni fantazií "birtherů" -- lidí, kteří nevěří, že se Obama narodil na americkém území. Tuto fantazii šíří bigotní občané, kteří odmítají věřit, že by v Americe mohl být legálně zvolen prezidentem Afroameričan. Tito ultrapravicoví fanatici si zjevně myslí, že rozhodnutí amerického Nejvyššího soudu z roku 1857 ve věci Dreda Scotta, že černoši se nemohou stát americkými občany, je stále v USA platným zákonem. To, že televize jako CNN poskytuje důvěryhodnost této lži tím, že pořád dává vysílací prostor lidem, jako je Lou Dobbs, už nechvalně známý svými útoky na španělsky mluvící přistěhovalce, se doslova rovná americké tragédii.

Zároveň bychom neměli přehlížet roli zdravotnického průmyslu na tomto skandálu narušování debaty o zdravotní reformě. Na umlčení této debaty mají obrovský zájem mocné podnikatelské zájmy.

Existuje analogie mezi touto desinformační kampaní pravice ohledně zdravotnické reformy a přesvědčováním americké veřejnosti, že válka proti Iráku byla správná, kdy mnoho, ne-li většina Američanů si myslela, že Saddám Husajn nařídil útoky z 11. září. Tato lež možná nevznikla přímo v kruzích ropného průmyslu, ale v každém případě velmi pomohla jejich věci.

Role zdravotnického průmyslu v dnešní kampani je ještě daleko zjevnější. Odpovědní novináři by to měli zkoumat, neměli by před tím zavírat oči a bagatelizovat to. Přeji všem pěkný srpen.

Melissa Murray (Američanka žijící v Londýně)

Nesouhlasím s tvrzením Cliva Crooka, že britské státní zdravotnictví omezuje lékařskou péči pro staré lidi. Moje tchyně (měla britské občanství) zemřela r. 2006 na rakovinu, ale dokud si to přála, dostávala doma zdravotní péči od státního zdravotnictví (nechtěla být v nemocici). Když byla připravena, přestěhovala se do hospicu, kde zemřela o týden později. Byla to její volba a žádná vláda neomezovala její zdravotní péči.

Zdroj v angličtině ZDE

Vytisknout