POZNÁMKA NA OKRAJ:

O životně důležité odpovědnosti rodičů a nepříjemné povinnosti státu, neboli Když je rodinný život plný zlosti

18. 6. 2009 / Uwe Ladwig

Každé dítě by mělo samozřejmě šťastně vyrůstat v rodinném kruhu. Nehledě na osobní úděl individuálních osob by se někomu na druhou stranu ale mohlo zdát, že na více než 80 milionů obyvatel není 28 200 dětí z problémových rodin zase tak moc, kdyby se přitom ovšem zapomnělo na to, že za 15 let z toho může být 423 000 dětí a mladých lidí, kteří mají podle obecného mínění asi politováníhodný úděl.

Ano, víme, že se dost dětí v rodinách nemá dobře, a není to ani otázka výdělku, protože relativně chudých dětí máme v Německu asi čtyřikrát tolik jako těch 423 000. To děsně vysoké číslo těch dětí a mladých lidí ale vlastně není důvodem k této poznámce. Co mě vedlo k tomu o téhle věci psát je podle mého podivné odůvodnění potřebných zákroků úřadu péče o mládež. Já bych osobně nemluvil jen o "přetěžování rodičů", ačkoliv oni ovšem jsou přetěžováni, ale o rodičích, kteří nejsou schopni vychovávat děti a kteří z toho důvodu by je ani neměli mít.

Vím ovšem, že lidé, kteří argumentují lidským právem mít děti, nebudou asi s mým argumentem souhlasit. Avšak právě oni by se měli starat o to, aby děti už ve škole poznaly, že takové právo je nezměnitelně doprovázeno povinností být připraven na to, co by děti potřebovaly, aby mohli šťastně vyrůstat v rodinném kruhu. Ano, v neřešitelných případech, když dojde k osobnímu neštěstí, platí ovšem povinnost státu se postarat o ty děti, které nemohou vyrůstat v rodinách, a na to potřebujeme úřady péče o mládež. Avšak myslíte si opravdu, že může povinnost a péče státu nahradit rodičovskou odpovědnost?

Vytisknout