O pracovním riziku se často mluví dost málo. Nebo myslíte, že se pekařům prozrazuje při profesním vzděláváním že mohou po letech dostat alergii na mouku, anebo budoucím učitelům, že jim hrozí jiná alergie z dětí s nápadným chováním? Já tomu nevěřím, protože ani vojákům se podle mé zkušenosti neříká, že se ani nemusejí účastnit většího vojenského cvičení a stejně mohou být vážně zraněni či přijít o život. Asi právě proto se alespoň v Německu část veřejnosti dodnes nějak diví tomu, že povolání vojáků je riskantní a že se při bojích v zahraničí samozřejmě někdy umírá.

Politikové ale alespoň v demokraciích potřebují podporu voličů, Asi proto a také v důsledku strachu z toho, že se lidé budou bát, že jejich děti přijdou ve válkách o život, zakázal americký prezident Bush senior r. 1991 v době první irácké války zveřejňování informací o tom, že se mnozí američtí vojáci vracejí domů v rakvích. A kdo by se tomu divil, že jeho syn George Bush junior tento zákaz nezrušil.

Ve Spiegel Online jsem se ale teď právě s menším údivem, ale také s potěšením dověděl, že Barack Obama tenhle zákaz zrušil. V budoucnosti budou mít právo rozhodnout příbuzní padlých vojáků, jestli bude médiím v individuálních případech zakázáno či povoleno o navrácení mrtvého vojáka informovat. Dovědět se o raněných a mrtvých vojácích patří k základním právům nejen ostatních vojáků a jejich příbuzných, ale celé společnosti. Svým rozhodnutí tedy Obama podepřel demokracii i víru, že se snad alespoň některým politikům dá věřit, nebo myslíte, že ne?