Diskuse / Politické spektrum. Dostal jsem pozvání do pořadu Politické spektrum. Možná víte, o co jde: diskusní pořad České televize, někdy na ČT24, jindy jinde, třeba na ČT1, v naprosto nedostupných časech, ZDE. Ano, i já jsem se na něj čas od času někdy díval (hlavně na webu): někdy více, někdy méně. Vždy mne ale fascinovalo, jak se v něm Česká televize snaží říct - tu ústy moderátorky Veroniky Paroulkové, tu ústy Vladimíra Kučery - , že česká politika má i širší rozměr, a že existují i jiné politické strany a síly, které nejsou vidět, a přesto politiku dělají. V zásadě jde o bohulibý záměr, ale...

Dramaturg Aleš Poledne tímto záměrem vytvořil v televizi prostor pro 2. ligu. Komu by se ale chtělo být vlastně ve 2. lize? Přesto je občas dobré vidět a slyšet názory, které obvykle nezaznívají v hlavních vysílacích časech. Pokud jsou lidé, kteří mají co říct. Výsledek většiny takových výstupů ovšem nutně vede k otázce: Tohle je ta politická alternativa? A je vzápětí po ní... To vyplývá z logiky věcí. Myslím ovšem, že každý jsme vlastně politickým stvořením, je to svého druhu taková druhá přirozenost. Ale byl jsem překvapen, co mi minulý týden napsala jedna studentka, co byla ještě donedávna ve studentské radě pražské filozofické fakulty. Snaží se prý být "od politiky co nejdále".

Někteří mají z politiky strach, někteří mají hrůzu přímo panenskou! Zkrátka, politika je jenom pro některé, hlavně pro ty z té 1. ligy, ostatní musí o politice jenom snít, což tím pádem je vzdáleno dosti od reality. Ale ještě jedné věci jsem si všiml. Jsou totiž řeči na kameru a potom řeči "mimo záznam". Jeden z mých protivníků v diskusi toho využil k větě, která mne fascinovala. "Vy nejste politik," zpražil mne tvrdě po vypnutí kamer. Než jsem stačil ze sebe něco vykoktat, dodal: "Vy jste básník!" To už jsem se skoro leknul. Napadlo mne, že byli přede mnou: Havlíček, Machar, Kvapil, Dyk... A trochu jsem se styděl. Ale raději jsem mlčel. Jak bych to tomuto jadernému inženýrovi mohl vysvětlit?

Že nejsou jenom argumenty, nebo jaderné štěpení? "Politika je totiž řemeslo," pokračoval vědoucně, a já si připadal jako u nějaké prověrky. Ano, někteří lidé dokázali v poměrně krátké době udělat z politiky řemeslo, do které nemá nikdo právo mluvit. Není to šílené?

Ale abych tu nebyl jenom za politického blázna, dodám jeden bonmot-otázku: Jaké řemeslo je na světě nejstarší? Odpovědi zasílejte do Britských listů!

Výstava / Druhá příroda. To, co by mohla být pro člověka druhou přirozeností (politika), je pro některé umělce druhou přírodou. Mluvím tu o výstavě, kterou právě zahájila pražská Galerie kritiků v Adrii. Jmenuje se Druhá příroda, a jak vysvětlila kurátorka Simona Vladíková, tou "druhou přírodou" myslel filozof Georg Wilhelm Friedrich Hegel -- kulturu. Ještě že máme filozofy, jimiž si vysvětlíme některé věci! Proč se vůbec tak často snažíme zastírat pravou podstatu věcí něčím, co nám zakryje samotnou podstatu? Proč nestačí říct: tihle lidé skvěle malují a mají dobré nápady?

Ale je zapotřebí říct, že je to výstava výjimečná. Kurátorka vsadila na mladé umělce, kteří mají opravdu výjimečné nápady. Vyplatí se tu jmenovat autory: Zdeněk Daněk, zde: http://zdenekdanek.net/, Jakub Nepraš, ZDE, a v neposlední řadě skupinu Amanita Design ZDE

Každý z nich vytváří vlastní, a velmi imaginativní podobu přírody, která je mnohem širší, než obvyklý úzus. Zatímco Zdeněk Daněk skvěle maluje a nabízí pohledy na zvířata a pohledy zvířat na nás v jakési hyperrealistické zkratce, můžete se obdivovat Neprašovým složeným vizuálním záznamům lidského hemžení, které vytvářejí metaforu mnohem vyšší. Počítačové hry skupiny Amanity Design uspokojí nejen zájemce-fanatiky, ale i laické blázny, kteří se třeba chtějí zapojit do systému, který dosud neměli možnost vidět.

Není to svobodná výzva? V pražské Galerii kritiků do 29. dubna 2009, ZDE.

Duel / Slovenské prezidentské volby: Radičová vs. Gašparovič. Bude to vypadat, že nedělám nic jiného, než že se nechávám unášet na vlnách politiky, ale kdo nechtěl, ten to neviděl. Ale na Slovensku běžely volby, které ve dvou kolech nabídly podobu Slovenska, kterou někteří nechtějí vidět, a některé to prostě vůbec nezajímá. Nejenže je Slovensko druhou zemí, která ve střední Evropě zavedla euro a schválila také Lisabonskou smlouvu, ale je tvořena i koalicí, které je pro mnohé nepochopitelná, asi podobně jako ta donedávna naše. Nicméně slovenská společnost je kulturně na vzestupu, a všichni její protagonisté, ať už jsou liberálové nebo konzervativci, dělají asi to samé, co Češi za Rakouska, drží při sobě pro jediné: Slovensko.

Zvítězivší prezident Ivan Gašparovič, podporovaný premiérem Robertem Ficem (SMER-SD), tu sice zahrál s maďarskou kartou (Slovensko disponuje silnou maďarskou menšinou, která má napojení na extrateritoriální skupiny extremistů, kteří občas pochodují v Budapešti, ale i na slovensko-maďarských hranicích), a voliči se zmobilizovali, aby ukázali sílu, faktem ale zůstává, že Slovensko už není tou zemí, kterou bývalo. Mladý premiér Robert Fico, který pochoduje podle populistického bubnu ve společnosti HZDS (velmi zklidněného Vladimíra Mečiara) a SNS (stále dosti divokého žilinského nacionalisty Jána Sloty), dokázal být schopen nejen uspokojit staré rivality, ale i být progresivním elementem pro svou zemi na mezinárodním fóru.

Občasná česká nadřazenost se v této věci bohužel již dávno minula rozlišovacími schopnostmi, proto tu jen na okraj politického bláznovství připomínám, že protikandidátka Iveta Radičová dokázala nabídnout nejen program, ale i tvář, o níž bychom si mohli v Česku zatím jenom nechat zdát. Její prohra o nějakých 11 procent je vítězstvím nové možnosti pro Slovensko, která se zatím rodí ve stínu starých pořádků... Nevím, ale myslím si, že je to velká kulturní lekce i pro Česko, další informace ZDE.

Návštěva / Prezident Obama v Praze. Ne, nemohu se tomu vyhnout, i kdybych chtěl. O víkendu mi létal vrtulník nad hlavou, houkala siréna každou hodinu, a média mne přesvědčovala, že jsem v pořádku, jenom pokud nebudu nosit klíče, mobil nebo ledničku... někam na Hradčanské náměstí! Prostě, do Prahy přiletělo v sobotu americké UFO, a z něho vystoupil (prezident Marťan) Barack Obama se svou ženou Michelle, aby se předvedli na náměstí, obšancovaném českými a dalšími policisty s projevem o míru a odzbrojení! Kdo tady ještě chce mluvit o politice, kdo tady ještě chce být politicky korektní? Co tohle, sakra, znamená? Jsem blázen já, nebo někdo jiný?

Jistě, nežijeme už dávno ve světě, kde se mohl Tomáš G. Masaryk procházet na polévku do automatu Koruna, ale co je tohle za politiku, promiňte, co je tohle za kulturu? Není tohle vlastně atentát na demokracii? V televizi jsem viděl na pozadí kostela sv. Mikuláše dvě čtecí zařízení, z nichž tenhle nový globální guru četl projev, který mu napsal patrně jeho mladý ambiciózní speechwriter, jako obvykle, Jon Favreau, profil, ZDE.

A říkal jsem si, že je to dobrý projev, ale nechápal jsem, co jím chce tenhle člověk vlastně říct. Ano, partnerství s Ruskem je nutné, protože jinak nepřesvědčíme uranový Írán, a je důležité, aby Turecko přijalo aktivní roli nejen v NATO ale i v EU. Odvážné? Nebo jen opakování starých schémat v novém hávu? A propos, krize: celá ta akce stála 20 milionů korun, jak řekl šéf českých policistů! To už se všichni opravdu zbláznili?

Radio / Trip do Česka. Náladu mi spravil až nedělní pořad Českého rozhlasu Vltava, který vysílal 1. díl dramatizace novely Josefa Škvoreckého, který byl jakousi vzdálenou ozvěnou té Obamovy návštěvy. Jmenuje se to Trip do Česka, a je to Škvoreckého jakousi groteskní persifláží, více ZDE

Čeká nás ještě dalších sedm dílů, které slibují alespoň zábavu, hodně bláznovskou zábavu...